Amnestie

Dosti deprimující podívaná v kulisách období "sametové revoluce" a toho, co následovalo. Pokus o propojení skutečných dějů spojených se vzpourou vězňů v Leopoldově s fiktivními ději (ať už jde o postavu disidentky v podání Anny Geislerové, která touží získat zpět zabavené obrazy z dílny Josefa Čapka nebo její rivalku v lásce, jejíž manžel stál za krádeží těchto obrazů) určitě není nezajímavý. Když ale v tom závěrů vrcholí jak vzpoura vězňů (resp. dochází k jejímu potlačení), tak současně i střet manželky s milenkou, přišlo mi to až poněkud vykonstruované. Jinak musím říct, že celé to prostředí věznice na mě působilo dost autenticky, ač asi právě v tomto směru tento film "můj šálek kávy" rozhodně nebyl. (20.06.2022)

Velké a dobré překvapení. Málokdy vidí člověk zobrazený přelom 80 a 90s z více pohledů. Kromě hlavní linie s Lubkem a Leopoldovem, která funguje nejlíp, je to i politická a osobní. Politická tu má svou roli, osobní nejmíň, ale zase tomu dává příběh. Škoda, že dostalo tolik času dění kolem exmanżelky a Geislerové, zbytečně film zpomalují a mohlo jich tu být o 90 procent míň. To je asi jediná výtka... Jinak to funguje filmařsky dobře, kamera i treba soundtrack z dobové hudby (DM: To have and to hold!). A skvělé je i to zobrazení nově nastupující garnitury. Jsem spokojen. Dal bych asi i pět, kdyby sem nenacpali neherečku Aňu a kdyby Vašut parodoval slovenštinu o kousek líp. (21.02.2021)

Tak tohle mi hodně sedlo. Je vidět, že i u našich krajanů se najdou rejžové, který dokážou natočit poutavej příběh. Od začátku je jasný, že si s obrazem rejža vyloženě hraje, už od titulků. To mě navnadilo a pak už sem jen 2 hoďky čučel na jednu ze skoro opomenutých dob naší historie. Jediný, co mi tady vyloženě vadilo, tak byl Vašut, kterej mluvi slovensky, což sem vůbec nepochopil, to bylo za trest :o). Ale jinak všichni herci, jak češi, tak slováci na jedničku. Poměry v čsr vězení, tak to ve mnoha filmech taky nevidíš. STB, práskání, intriky a na konec vlastně i poklad. Tohle všecko se skrývá v tomhle vymazleným filmu, kterej je ovšem slovensko českej a to se zdejším uživatelům nikdy moc nelíbí :o) (12.05.2020)

Jednoho dne vyplavil Dunaj nečtitelný popsaný hajzlpapír. Naštěstí jej neobjevil třeba takový Dušan Pakoš a neudělal z toho Amnestii pro Vejmělkovou s Ibrahimem Maigou v roli nejhnusnějšího leopoldovského cigoše. Tenhle kreativní Jonáš z té stylistické hrůzy spatlal jeden z nejlepších maďarských filmů posledních let o dobách, kdy bezvýhradně platilo, že žádný disident prostě nikdy nemůže být amorální hrabivá kurva, protože je přece disident, a rudými zrůdami náhle uvolněná koryta se rozdělovala sviním z opačného konce spektra. Kdyby se tenkrát stal prezidentem Mejla Hlavsa, vyšlo by to nastejno, akorát bychom teď už měli psychicky natrénováno na tu současnou hradní oživlou mrtvolu. Řemeslně perfektní, dramatizačně i scénáristicky zcela bez výhrad, obsazením skoro taky (skvělý výtěr morgošů i bílé spodiny), jen místo toho pydlookého donchujaského homoše, co parodoval Kňažka, mohli vybrat nějakého skutečného herce. Gajslerka bravurně zmákla svou obvyklou polohu mrazivé dominy z BDSM salónu pro zoufale impotenty, dokonce i Vašut Čarnokurvský byl docela snesitelný, i když mluvil maďarsky jako mentálně zaostalý Papuánec, ovšem třešničkou na dortu byla jednoznačně Iridiová Natálka, která vystřihla tu morálně pokřivenou kurvu tak dokonale, že jsem měl místy chuť jednu vypálit monitoru. Doufám, že ji záhy potkají další pořádné role a nebude se muset ponižovat a plýtvat talentem v plagiátorských sračkopohádkách Prímy HNOOJ se slizce toporným buznohlavem. Dobře, Jonáši! Je rozhodně přínosem, že někdo tu, účelovou amnézií zastřenou, amnestii vytáhl ještě před Ódou na ráčkujícího pravdoláskaře z análů temných včerejšků zase na světlo ateistické, a navíc v takovéto exekučně excelentní a zábavné formě. (27.07.2020)

Celoživotná trauma akademickej obce z cirkvi a neslobody novinárov (ktorí sa najnovšie kupujú dotáciou 10 milionov eur zo štátneho rozpočtu) sa prejavi aj v koncepcii tohto filmu (dúfam že si tu nepustil žiadnych novinárov - nielen v komentároch sa objavujú verejne dostupne odkazy z priebehu vzbury, ktorej potlačenie bolo mimochodom vo svete vyhlasené ako jedno z najlepšie zvladnutých povstaní respektive vzbur väzňov) , ak by potláčali protesty "študentíkov" na námestiach jednotky URNA ako to vo svojom mokrom sne o tejto udalosti popisuje nedávno doštudovaný maturant z VŠMÚ zrejme by to tiež vyzeralo trochu inak. Že nebol za vodcu vzbury označený člen menšiny je tiež z pohľadu liberálneho fanatika pochopiteľné, rovnako tak ako nie sú v najmenšom spomenuté dôsledky ktorými amnestia "nevinných" ovplyvnila prvé "demokratické" roky po rokoch "tyranie". Čo sa týka príbehu ten je plný nezmyslov, nevysvetlených súvislostí a postavy z prostredia mimo väzenských múrov sú úplne zbytočné. Nielen slabučká kamera ale najmä nič nehovoriaci dej mi potvrdili to, že filmy u nás sú čoraz viac točené za politickým účelom a najmä ľuďmi bez štipky talentu. Vďaka za Pomaľované vtáča, ktoré je náplasťou na túto nechutnú politickú agitku na ktorej sa nahrabú ľudia s dobrými kádrovymi posudkami súčasného režimu. (25.05.2020)