Na nože

Napodruhé rozhodně lepší. Když už jsem nečekal, že mě odhalení překvapí (to se filmu nepovedlo ani minule a stále trvám na tom, že to je až moc okaté), mohl jsem více užít všechny herecké výkony, bavit se tím ohňostrojem lží a vědoucím úsměvem Daniela Craiga, jehož Blanc všechno trpělivě poslouchá a čeká, kdo a co mu asi zalže příště. Na společnou scénu Any de Armas a Christophera Plummera bych se mohl dívat pořád dokola, v té je naprosto všechno. (08.01.2020)

9/10. Svěží, nápaditý a hlavně děsně cool. Johnson dokazuje, že pokud jde o originální námět, tak si plave jak ryba ve vodě. Scénář hraje s diváky hru kočky s myší, přetáčí a kombinuje zvraty, které ale nikdy nepůsobí z ranku WTF, nýbrž vás těší a umí strhnout. Pořád to odsýpá a neustále překvapuje - a to přesto, že vám jsou postupně odhalovány karty. Casting je dokonalý a neexistuje tu slabší článek. Naopak u většiny vnímáte, jak neskutečným způsobem si svou roli užívají. Připočítejte si precizní řemeslo a máme tu jednu z nejlepších věcí, kterou si z kraje roku můžete dát v kině. Velká pecka. (14.01.2020)

Nemůžu říct, že bych se nebavila (poirotovských detektivek s výbornými herci, kteří si své role vyditelně užívají, není nikdy dost), problém ovšem je, že mi bylo vše jasné dávno před Blancem; identita vraha, středový zvrat a pomalu i každý drobný hint (převlekem počínaje a nožem konče). Víc jak 3,5* dát nemůžu, protože moment překvapení je pro daný žánr klíčový, zhlédnutí ale přesto doporučuji. P.S.: Unikl mi autor titulků, ale překlad některých výrazů byl vážně tragický... (08.01.2020)

„Tak proč tu jste?“ - „Jsem tu na žádost klienta.“ - „Jakého?“ - „To nemohu říct, ale ujišťuji vás, že jsem tu jen na ozdobu. Berte mě jako zdvořilého, tichého a pasivního pozorovatele pravdy.“ Což se moc nepotvrdilo…Na nože je dobře a efektně vymyšleno i odvyprávěno. Publikum na rozdíl od policie vidí, že postavy lžou, a postupně se odhaluje možný motiv všech. Přesto však nejde o úplně férovou hru s divákem, protože tvůrci jím šikovně manipulují, předkládají mu různá vodítka, ale stejně mu nedají rovnocennou šanci držet krok. A tak největší přednost snímku, fakt, že je „chytrý“, se ukazuje být i jeho menší slabinou. Díky všem těm dějovým zvratům se film stává až trochu „přechytralým“, a některé věci (např. bota, telefonát, naivní vydírání, neobvinění některých postav, celé zvracení) úplně nesedí. Což v konečném součtu ani moc nevadí (resp. v mých očích to snímek stojí srážku 1*). Film má navíc švih, trochu humoru (čekal jsem ho ale víc), úsměvný konec, a hereckou skvadru, která baví. Každopádně, v tomto případě neuděláte krok vedle. (22.03.2020)

Takový duchem chudší sourozenec posledního zfilmování Vraždy v Orient Expresu. *** I zde má detektiv projevit vnímavost pro ryzí dobro a ušlechtilou krásu srdce, jež jsou nadřazeny striktnímu a omezenému vnímání toho, co se běžně chápe jako pravda a spravedlnost, a jedině díky tomu se mu podaří případ jednak rozlousknout (skoro stejně tak rychle jako vnímavějším divákům) a jednak i morálně vyřešit. Nicméně kde první zmíněný film byl v tomto příliš subtilní a jímavý až mimo rozlišovací schopnosti či ambice většiny diváků (můj komentář k němu, který mě paradoxně přiměl zpětně napsat až tenhle výtvor, zde: https://www.csfd.cz/film/53978-vrazda-v-orient-expresu/komentare/?comment=11342978), tenhle snímek je pro změnu o to doslovnější a banálnější, jako by byl vyloženě míněn pro pomaleji chápající, emočně oploštělé publikum. *** Záživné to bylo asi jako číst Shakespeara – kam jinam sáhnout, když už srovnávám s počinem Kennetha Branagha – tezovitě převyprávěného v amerických floskulích a komiksových obrázcích na čtvercové stránky omyvatelného leporela tak, že se vytratí veškerá velkodušnost, jemnost a komplikovanost prožívání i utváření. Zápletka sama není vůbec hloupá, ale práce s ní i s vykreslením postav je tak povrchní a deproblematizovaná, že by si divák zbytečně lichotil, že stačil držet krok. *** Za základní problém přitom považuji, že navzdory proklamovanému žánru film ve své klišovitosti, jakkoli mohla být záměrná, nebyl vůbec vtipný, ani obyčejně směšný, komický, ani nijak nenaznačoval, že o to usiluje, natož aby zvolená forma měla nějakou přidanou hlubší hodnotu či satirický pel. Bylo to prostě jen právě tak nevtipně prosté, jak jsme to viděli, milý Watsone, prosté všech mystérií bytí. Jen díra uprostřed donutu, která nezasytí, jen pro nic mnoho povyku. *~ (29.01.2020)