Hodinářův učeň

Hodinářův učeň aneb Na vlnách podivna. Celá pohádka je PODIVNÁ. Podivné duo Plesl-Neužil (já ty herce mám rád, ale tohle jim nedělejte!), podivná Plodková (musela přehrávat, byť působila démonicky), podivný Preiss (já ho žeru, ale tahle role mu nesedla), podivný děj, podivné úkoly (kukaččí vejce, proč chce Živa hodiny?). Děj nedával smysl, hrdina se nechal vést a sám působil veleodevzdaně, vztah mezí ním a Laurou byl odfláknutý, vše se točilo kolem špičkování tří sudů, teda sudiček. Kdepák, pohádky typu O Janovi a jeho podivuhodném příteli jsou pryč, ty odvál čas. Dnes už nikdo nemá odvahu natočit něco tak podmanivého, všude musíme nacpat - jak to říci - humor? Spíše poťouchlost. Sorry, kluci - Jardo, Václave, ale tohle vám rejža dělat neměla. Sudičky se můžou vožrat jako hovada a zavřít se do klece? Jděte s tím vším do háje a začněte točit pořádné pohádky.... pohádka vlastně plynula odnikud nikam a mně po chvíli (v momentě, kdy štamgast vystoupil z knajpy) začalo být vlastně úplně fuk, jestli Laura pojde, vyjde nebo vzejde. (16.12.2019)

Patří k nemnoha zdařilým pohádkám posledních třiceti let. Řekl bych "slabší průměr". Jenže vysoko nad standardem pánů Janáka, Karase, Stracha s Epsteinem,... (o Zelenkovi nebo Troškovi nemluvě). Dokonce i zpívaná vložka je zde zapracována tak, že nevadí, neruší, netrapní a může být i přínosem. Rudolfové autorská pohádka je námětem jak má být, celkem dobře napsaná, celkem dobře natočená, jen různé motivy zasloužily nějakého nastínění, celek a detaily snad nějakého ozvláštnění, také některé lidské postavy (zejm. hodinář, dcera, učeň, hostinský) by si zasloužily jistého osobnějšího přístupu. Sudičská trojice je čupr (text, obsazení, sehrání), samozřejmě hlavně Plodkové Lichoradka. A Krobotem nebo Žáčkem se standardní pohádkové role nemusíme bát obsazovat častěji. (28.12.2019)

Opravdu vynikající česká autorská pohádka! Konečně někdo, kdo natočil pohádku bez pitvoření a podle scénáře, který nebyl hloupý. Ze zlé sudičky Lichoradky Jany Plodkové jde dokonce místy i strach, chvilku mi dokonce připomněla něco ze stylizace Morgiany Juraje Herze, Morana zase skoro konkurovala Mrakomorovi z Vorlíčkova Prince a Večernice, nebyl to sice úplně pohádkový horor, ale po těch všech troškovinách a jonákovinách je takovéhle pojetí (a filmová výprava plus obsazení ansámblu Dejvického divadla) opravdový balzám na diváckou pohádkovou duši... (25.12.2020)

Já si uvědomil, že na pohádce jsem od mých ranných dětských let nebyl a přitom, když o vánocích čumím na pohádku a je dobrá, odcházím spokojen. Když jsem se koukl na casting Hodinářova učně, říkal jsem, jo to by mohlo vyjít a vzal jsem buchty, ruksak na záda a místo do světa za princeznou jsem se vydal do kina za pohádkou. Musím říct, že jsem se po skončení projekce za svou výpravu pochválil, sice jsem nedostal ani půl království, ani princeznu za ženu, ale zato jsem dostal skvěle odsejpající, zábavnou, nevulgární pohádku se kterou bych jako rodič určitě pro svou ratolest neměl nejmenší problém. Dobro ani zlo tady nějak vyhrocený, spíš i ty pohádkovější postavy z obou stran občas udělají něco co jim úplně nevyjde a mají i přes své čarovné schopnosti blízko k nám lidem. U pohádek si vždy cením toho, že i když tuším jak asi pohádka dopadne, dokáže mou pozornost udržet až do konce a ještě mě přinutí fandit dobru, protože občas se najdou tak příšerné pohádky a hrozně napsaný kladný postavy a bytosti, že radši fandím zlu, Hodinářův učeň naštěstí není ten případ. Hlavní hvězdou je tady Jani Plodková její zlá sudička mě neskutečně bavila, krásná kombinace zloby a roztomilosti resp. zábavnosti, další dobrou roli si seknul Viktor Preiss, který je tady pro mě absolutní záporák a přesně ten typ člověka - zákeřnýho hajzla. Kluci z Dejvickýho divadla, svoje sudičky taky nemohli trefit líp a zejména Vaška Neužila začínám mít čím dál tím víc radši. Je fajn, mít v bijáku zase pohádku na kterou se nemusí bát rodiče vzít své děti že jim způsobí trauma. Jo a je tam hodně motýle, pane premiére. (12.08.2019)

Najít v českých pohádkových vodách něco nového, snad i originálního, vypadalo v minulosti jako neřešitelná věc. Tvůrci se vždy opatrně přikláněli ke klasickým příběhům, ve kterých figuruje peklo, králové vdovci, princezny, namyšlená princátka a charakterově silní i morálně zdatní chuďasové, kteří si nakonec vždy přišli na své. UČEŇ nabízí trochu něco jiného, v krásném a dokonale podchyceném prostředí, ke kterému není potřeba zámek, ani hromada noblesních šatů na jedno použití, nám vypráví příběh obyčejných lidí o jejich síle, ale i slabostech, jakou je třeba chamtivost. Nelehké putování, zdánlivě nesplnitelné úkoly, nadpřirozené postavy, pohrávající si s lidskými osudy a hlavně láska, jež dokáže zlomit vše. Režisérka Rudolfová se tímto tak trochu vrací ke kořenům českých pohádek, ke kterým toto vše patří, stejně jako špetka hororového nádechu a přesto, že to Janča Plodků trochu přeháněla, já byl spokojen a snad i mile překvapen, tím pádem jsem i v hodnocení shovívavější...nadějně pracující tvůrci tu stále jsou, před i za kamerou. [Kino Citadela - Litvínov] (16.08.2019)