Hodinářův učeň

Žánrová nevyváženost, nevyjasněné pohlaví sudiček, neuměle natahovaný děj sice pohádce nemohou ublížit, ale kromě herecky zajímavé Plodkové film vlastně nabízí nudu spojenou s některými dobrými nápady scénáře i režie. Je škoda, že Preiss od první třetiny vlastně nemá co hrát. Snaha natočit nápaditou a strhující pohádku zůstává místy patrná a brání tomu, aby dílo spadlo do podprůměru. Preiss není jediný, kdo zápasí s obtížnou hratelností konstrukce autorského týmu. (01.01.2023)

Spíše pohádkový příběh s prvky fantasy než čistokrevná pohádka. Vizuální ambice odpovídající požadavkům kinosálů, hudební podkres čerpající se Zimmerova oblíbeného tikotu i snahu jít nevyšlapanou žánrovou cestou posledních let nutno ocenit, nicméně pro trvanlivost v čase tomu chybělo potřebné kouzlo a důvtip. Dobří duchové Neužil a Plesl možná byli vtipní, ale u jiného klienta a v jiném filmu, Plodková jako kombinace Gluma a pacienta, co podepsal revers doktoru Nešporovi, byla povětšinou mimo vymezený rámec. Nakonec se o humor musel postarat v Tenetu uvězněný krčmář Krobot.. (28.12.2020)

Sudičkové byli milí a sympatičtí, což se nedá říct o jejich sestře Lichoradce, která byla rovným dílem šeredná jako afektovaná, což není nic jiného, než běžné atributy její představitelky. Mezi Laurou a Urbanem to nejiskří ani tak, jako mezi mým ukazovákem a tlačítkem výtahu v obchoďáku. Pak jakákoliv pouť za účelem sňatku těch dvou nedává smysl, protože proč by kdokoliv zvedl zadek kvůli něčemu, co není důležité ani jako krajíc chleba k svačině? (27.12.2020)

Pozitiva: skvělé a skvěle natočené lokace, příjemně civilně hrající Balcar s Droppovou (Balcar mi připomněl mladého Hanuše), slušné triky (s výjimkou smrtihlavů a motýlů). No a pak negativa: příběh je vykradený a slepený z: dvou židovských legend, jedné části jedné německé pohádky, Sloního muže a dalších již existujících motivů, dále je zde zase skoro komplet Dejvické divadlo (to i za komančů alespoň herce spravedlivě střídali a nebyli ve filmech jen ti provaření komunisté z Realistického a Vinohradského divadla), Plodková strašně přehrává a absolutně nechápu scénu, kdy chce umýt záda - to jako aby i tady ukázala kozy?, Žáček hraje pořád stejně jako v Comebacku, sled jednotlivých scén přichází tak naprosto nevyváženě, až jsem čekal, kdy se tady objeví v nějaké scéně Vinnetou (jako fakt, když už tu máme chlupatého muže, siamská dvojčata, věčně se peroucí lidi, karneval, zlézání hory apod.), a vůbec to celé působilo utahaně (Proč třeba nešel k těm hodinám s kukačkou v hospodě ten kluk první, nebo nejvýše druhý den? Proč pořád čekal? Proč tam musela být písnička? Proč ten lístek v obojku našla až tak pozdě? Proč mladík na lístek nenapsal, že ho do světa poslal její otec?) a prostě jako sprostá vykrádačka všeho možného, jen splácaného do sebe. Ostatně, Preiss má v několika scénách na hlavě židovskou jarmulku, hodinářství připomíná židovský krámek, ale ta inspirace židovskou legendou o Meiselovi (Mayzlovi) tady prostě ne a přiznaná není - dokonce dojde raději na svatbu v katolickém kostele, byť v moderním ritu. Aby bylo jasnější, o jaké vykrádačce mluvím, stačí kouknout sem. Btw, a celé je to chladné jak hodinářská práce - prostě ten film nemá a nevzbuzuje emoce. Dopoledne jsem viděl jen kousek Pyšné princezny a emocionálně to má dodnes daleko větší koule. Jo, a abych nezapomněl - kurnik šopa, proč musí v pohádkách pražští herci mluvit pražským "bejt", "cejtit" apod.?, proč to nejde jako dřív mluvit spisovně? (25.12.2020)

Urban (haha) fantasy. Když tomu přestaneme říkat "pohádka" (protože pohádka to není) a začneme tomu říkat temná městská fantasy, může se Hodninářův učeň najedou zdát podstatně stravitelnějším soustem. A jako low cost fantasárna šmrncuntá Gaimanem a taky trochu vizuálem z Dishonored to na české prostředí nakonec vůbec nedopadlo špatně. Bavily mě herci i postavy, bavily mě kostýmy, bavila mě výprava. A některý konkrétní momenty byly naprosto skvostný - například zakletá hospoda s nevrlým Krobotem za pípou. Sice byla v příběhu úplně zbytečně, ale i tak byla výtečná. Ano, podivně slepovaný, nekoherentní dramaturgický oblouk drží pohromadě opravdu jen silou vůle. Honba za pověstným Macguffinem je bohužel to jedné, co posouvá děj dopředu...  ale na druhou stranu ty minuty odesejpají v dobrém tempu a v příběhu je několik velmi překvapivých momentů. Chtěl bych se na tenhle film dívat na štědrý večer, když se krajinou rozhostí mír a klid? Ne. Ale pořád mě baví jako fantasy flák, kterej dokáže bejt místama dost vtipnej a místama pěkně zlomyslnej. (01.01.2023)