Indiáni z Větrova

S postupujucou normalizaciou zacali popri kvalitnych reziseroch /Vavra, Lipsky, Menzel/ tvorit aj sudruhovia neschopni reziseri. Krasnym prikladom moze byt Matula, ale chodit netreba prilis daleko /Vojtech Trapl a dalsi/. Pribeh je prilis detsky, siti na deti a na detske vnimanie sveta. Herecke vykony su tragicke, snad len Somr a Mistrik vedeli hrat. Rezia hrozna, scenar je uplne demetny a nepomoze ani zasadit dej do pohranicia s Nemeckom. 5 % (21.01.2014)

Příjemný pohodový film, jehož hlavním ústředním motivem asi nejsou ty klukovské války nebo starost o vysloužilého psa, ale spíše přátelství mezi dvěma kluky z dětského domova, které dělí velký věkový rozdíl, ale podobný osud. Jen ten motiv s adopcí mi přišel ke konci dost uspěchaný. Na druhou stranu, podobné problematice se zase do detailu věnují jiné filmy o adopcích, např. Pozdní léto. Jak bylo mnohokrát psáno, takové filmy už se netočí. Těžko říci, jestli by na ně dnešní dětský divák čekal, ale každopádně jsem rád, že jich tolik vznikalo dříve. A byl bych rád, kdyby naše generace nebyla poslední, kdo je ocení. (20.03.2023)

Možná se jedná o jakousi agitku, jak tady píší někteří, ale výkon dětí a jejich "rychlošípácký duch" tu agitku s přehledem zastíní. Pro mě rozhodně vzpomínka na prožité mládí s lukem a šípy v lesním podrostu. Když se na konci rudý bratr Vinnetou s Old Shatterhandem loučili, bečel jsem jak slůně.... 80% (11.02.2013)

V malé vesnici Větrov proti sobě vedou válku chlapci z dětského domova a místní kluci Šimáci. Spojit je má až problém se psem, který slouží u pohraní stráže a který má být po odchodu do civilu jeho pána utracen...Pohodový rodinný film určen jak dětem tak dospělým a příjemná nostalgická vzpomínka. 50% (02.01.2011)

Markéta Zinnerová možná byla výborná autorka příběhů pro děti o dětech, a možná to byla i vlídná dáma znalá dětské psychiky. Filmoví Indiáni Z Větrova ale rozhodně nejsou takovou nevinnou idylkou jako si někteří zde komentující myslí, a přitom obviňují ty, kdo dští oheň na ideologickou odpornost každé minuty tohoto snímku, z vidění komunistické propagandy pod každým kamenem a za každým stromem. Pravda tentokrát není úplně uprostřed, ale spíše na straně zastánců nemanipulativní tvorby pro děti, protože promiňte, ale kromě hrdinných soudruhů pohraničníků, jejichž moudrý a své práci oddaný velitel "stréc plukovník" má pochopení pro dětské bolesti a srdce na správném místě, jsou tu k vidění jenom roztomilí nevinní uličníci, hodné tety a soudruzi doktoři ve sluncem zalitém (a srdce rvoucím) dětském domově. Ano, jistě, rodiče nepečující o své děti, jsou stejná šmíra za každého režimu, a páry, kterým matka příroda zabránila povít z lásky vlastního mrňouse, zajisté prožívají své trápení taky stejně za každého politického klimatu, ale rozhodně každý potenciální adoptivní tatík není zodpovědný pracovník/nositel Řádu práce a každá potenciální adoptivní mamina není vzorná a spokojená žena v domácnosti (a nebyla ani v roce 79). Takže z tohoto pohledu je to skutečně lehce k zblití. Jenže ona je tu ještě druhá stránka, a tou jsou vztahy "bráchů" z Domova. Z tohohle úhlu bráno se Indiáni Z Větrova naopak navýsost povedli, a nemáte pocit, že by z vás někdo dělal blbce. Výsledné hodnocení ale vzhledem k porovnání pozitivního a negativního "kapitálu" nemůže být důvodem k radosti. Ode mě 40%, protože to prostě je naivní břečka, byť jinde než ve vykreslení života hlavních hrdinů. (25.04.2011)