Yesterday

Body navíc dávám za nezničitelné melodie, jimž atmosféra stadionu ve Wembley ještě přidá na síle, už byla řeč. Svou roli sehraje také nevtíravě pohodová nálada a konečně i britský humor, jejž zastupují John Lennon, Harry Potter či zamítnutý název slavného Bílého alba Beatles, protože to by dneska narazilo – je totiž moc bílé. Na zajímavý výchozí nápad se přilepí zbytečná romance. Ed Sheeran jako hvězda do party dobře zapadá. Ze začátku příšerné nudné písně, mnoho vysvětlivek a vtipné probíjení se umělce k vrcholu jako odlehlý stan na fesťáku a koncert pro čtyři nudící se děti. Stylizace je odlehčená. (21.10.2019)

„Skvělá kytara vyžaduje skvělou píseň.“ Co dokážou udělat jeden takový výpadek a srážka…Původně jsem se chtěl podívat hlavně proto, že k tomu Richard Curtis napsal svůj nový scénář. Čekal jsem možná něco víc komediálního, přesto jsem se bavil. Yesterday je romantická pohodovka se sem tam nějakým podařeným drobným vtípkem, narážkou, pomrkáváním po divákovi, a hlavně moc příjemnou atmosférou. A samozřejmě chytlavou hudbou. A přestože nejsem fanouškem „bloody“ Sheerana, dokázal se tu docela vtipně shodit. Zápletka je možná až primitivně jednoduchá, ale…vlastně proč ne, když tak dobře funguje? Pravda, nad zákonitostmi světa „po“ člověk nesmí moc přemýšlet, protože by narazil na celou řadu trhlin a otazníků (nemluvě o následcích „proslovu“ atd.). Ale když se nad tím dokážete povznést, můžete si tuhle milou jednohubku v klidu užít. Za mě slabší 4*. „Deset let jste byl naprosto neúspěšný.“ - „Jo.“ - „A asi před měsícem bychom vás nazvali totálním selháním.“ - „No, tak bych to úplně neřekl, ale...“ - „Řekli bychom to.“ (17.05.2020)

A cenu za nejvíc promarněnou šanci vyhrává... film Yesterday! Aneb za režiséra máte Dannyho Boyla, scénář vám napíše Richard Curtis a samozřejmě máte katalog písní od The Beatles a natočíte... toto. Upřímně Yesterday není úplnej propadák, má ty správný vtípky, jaké od něj očekáváte (hudebním geekům mého ražení udělal radost třeba ten o Oasis, cool! :-), ale prostě čekáte tak nějak víc než romantickou komedii amerického ražení, co jich v Halyvůdu serou dvanáct do tuctu. Šel jsem do toho s předsudky, to přiznávám, protože Beatles jsou modla a na ty se, jak známo, nesahá. Nakonec z toho byl menší průser, než jsem očekával a čeho jsem se obával, oba hlavní protagonisté fajn (těm debilům, co nadávají na to, že hlavní roli hraje barevnej, jen vzkazuju, že to byl (původem) Ind a Indie a The Beatles... chápete...?), ale prostě tohle mohlo mít náběh na kult. Scéna s Johnem Lennonem to mrazení vyvolala, to zas jako jo. A herečku, co hrála tu hudební producentku, bych podrobil nějaké tvrdé tortuře, hodinu v kuse poslouchat Eda Sheerana, třeba. Třetí hvězda za ty úžasné songy, které už nikdy nic nepřekoná. Dovedete si představit svět bez The Beatles? (12.01.2020)

Dobře vysoustružený crowd-pleaser pro nenáročné publikum. Kdybych se v něm chtěl vrtat, tak najdu spoustu argumentů, jimiž by šel zcela strhat (nulová chemie mezi hlavními dvěma postavami, značně morálně problematická východiska i důsledky), ale rozhodl jsem se, že protentokrát nechci. Každopádně vykouří se mi to z hlavy asi ještě dřív, než festival skončí. #KVIFF2019 (29.06.2019)

Danny Boyle je nepochybně jeden z nejzajímavějších režisérů současnosti. Naopak Richarda Curtise v osobním žebříčku tak vysoko nemám (scénář hodně připomíná About Time s první rolí Margot Robbie, jeho nejlepší film) a proto je i možná důvod, proč jsem se o film blíže nezajímal a skoro na něj ani nešel do kina. Což by byla obrovská chyba, protože jednak v kinech ubývá klasických romantických komedií (ačkoliv zde ta romantická linka není tak nosná) a hudebních filmů není nikdy dost...a druhak hodně žeru Beatles (nejsem fanatik, co zná všechny písničky zpaměti, ale naposlouchané je mám), což je zároveň jedna ze dvou menších výtek tohoto feel good filmu. Šedesátník Boyle pořád natáčí dravě jako čerstvý absolvent filmové školy, Lily James je stále neuvěřitelně roztomilá, Himesh "Raj Koothrappali" Patel patřičný sympaťák a Kate McKinnon stále nesympatická kráva (sem se ale její zuřivost přirozeně hodí). Trošku mě ale mrzelo, že slavný režisér nespočtu hitů ve vší té neotřelosti právě v té romantické lince patřičně nedupne na plyn a nenechá nás pořádně dopřát a užít si notoricky známé hity rodáků z Liverpoolu. Vždy jakmile začne písničkář Jack hrát, někdo zazvoní, bouchne dveřmi...jakmile konečně přichází naděje na velkolepý koncert (Live Aid z Bohemian Rhapsody to vytěžil na maximum), zazní několik zkrácených písniček a jde se domů. Dle mého obrovská chyba, když už tu licenci na všechny hity mám. Nic to však nemění na faktu, že Yesterday (asi nejlepší cover) JE nejlepším feel good filmem, na který lze o prázdninách zajít do letňáku. (30.06.2019)