Yesterday

První polovina filmu skvělá, celý svět zapomene na The Beatles, jediný, kdo si pamatuje jejich písně, je Jack. A tak se rozhodne toho využít ve svůj prospěch. Ovšem jakmile se to strhne k romantice, tak mě to přestává bavit. A ještě nastoupí na scénu nesympatická Kate McKinnon, takže za mě pouze 3*. (12.04.2020)

„Život ide ďalej, kamoš.“ Dannyho zbožňujem za Sunshine. To je jeden z mojich najobľúbenejších filmov a som rád, že sa vďaka Yesterday vrátil tam, kam patrí. Medzi elitu. K režisérom, ktorí sú krok pred divákmi. Ktorí vedia, čo divák chce vidieť, ale síce mu to dajú, ale naservírujú mu to predsa len troška inak, než čaká. A to je super. Vidno to napr. na vedľajšej dejovej linke so záhadným párikom, kedy čakáte, aký mrazivý a desivý psychotriler z toho preboha vylezie a nakoniec... ok, neprezradím. Následne prichádza geniálna scéna na pláži, ktorú som fakt nečakal a pritom, keď sa zamyslíte nad tým, o čom tento film je, je to najlogickejšia a najsamozrejmejšia scéna celého filmu. Občas Danny jemne zakopne (a strihač tiež – nezaslúžili si hrdinovi priatelia predsa len lepší resp. aspoň nejaký koniec?) a druhá polovica troška stráca tempo a stagnuje, ale i tak skvelý príbeh, parádna zápletka, mega herci (sorry, najlepší bol Rocky, ale aj Kate McKinnon si to solídne užila), úžasná anglická atmosféra/výprava, soundtrack ani nemá význam komentovať. A posledné tri minúty sa prakticky okamžite zaradili medzi najlepšie scény, aké som v roku 2019 videl. Keď som to dopozeral, šiel som umývať riad, zapol som si rádio a hrali v ňom Let It Be. Niečo na tom bude. (05.10.2019)

Film se super nápadem, který je rozehraný tak, že je překvapivě napínavý. Hlavní dějová linka se sympatickým nekňubou-hudebníkem je skvělá. Znovu "objevuje" pro svět Beatles, není si jistý, jestli dělá správně, do toho vidíme umělost a pokrytectví showbusinessu a ještě k tomu je tu záhadný člověk, který zřejmě tuší, že je to všechno podvod... Prostě super. Blbý je, že tolik už nefunguje romantická část, protože ta už tak dobře napsaná není. Hlavní ženská hrdinka je milá, ale slouží tam jako dost jednoduchý objekt zájmu, spíš jako jakási výhra na konec, než opravdová postava, které by se třeba dalo fandit. Takže jako love story dost nic moc. Jenže těch úžasně zábavných i dramatických scén je ve filmu tolik, že mně to nakonec zase až tak nevadí. (8/10) (11.09.2021)

I tentokrát se ocitáme pod tíhou vřelosti a pozitivity, ale něco tomu chybí. V žádném případě neříkám, že by byl Danny Boyle špatný režisér, ale možná měl mnou milovaný autor Richard Curtis usednout i na režisérskou stoličku. V naprosto jedinečné Lásce nebeské jsme byli svědky metody pokusů a omylů. U Lásky čas přidal Curtis fantaskní prvek cestování v čase. Zafungovalo to. I tady si pomohl fantaskním prvkem. Příjemně plynoucí romantika z britských ostrovů (vážně miluju ten jazyk) dorazila znovu, má to ale několik zdvižených ukazováků. Curtisův humor naštěstí není primitivní, ale tentokrát je ho zoufale málo. Našemu hrdinovi se nedaří prorazit, svého muzikantského snu se začíná pomalu vzdávat, ač ho kupředu žene holka pro všechno, mimo jiné i jeho „manažerka“ s tváří sličné Lily James. Pomůže, že nikdo netuší, že někdy existovala jedna z největších hudebních legend: The Beatles. Notoricky známé skladby prostě nikdo nezná. Stačil dvanáctivteřinový celosvětový výpadek proudu. Texty písniček slavné čtveřice z Liverpoolu mu dokonale změní život, jenže zářná kariéra písničkářského génia úplně nepasuje s láskou z malého městečka. Jenže je to kariéra postavená na lži. Zda je obyčejným zlodějem, mu proudí v hlavě po celou dobu, ale na dřeň s myšlenkou „krádeže slávy“ nepracujeme. Do hloubky nejdeme ani s tím, co má blackout společného s kolektivní společenskou pamětí. I v případě rýpání si do hudebního průmyslu šlo víc přitlačit na pilu. A konečně vývoj ústředního vztahu nemá takovou gradaci, jakou bych si přál. Curtis prostě zapomíná na skutečně bolavé momenty a nepřináší ani hořké otázky. Čelí jen „nějakým“ rozhodnutím, která se stejně obratem vyřeší. No, není toho (těch výtek) úplně málo. Rukopis režiséra Dannyho Boylea je vidět v momentech, které umožňují hravost, debutující Himesh Patel je fajn, poraženecká pokora Eda Sheerana rovněž. Přál bych si každopádně větší dynamiku, nějaký zásadní moment i výraznější tečku. A bohužel (u Curtise to zamrzí dvojnásob) i opravdové emoce. Tři až čtyři hvězdy!! (27.06.2019)

Počáteční euforie z toho, že mohu při romantické komedii slyšet aspoň zprostředkovaně ty největší pecky od The Beatles, což jsou songy, které minimálně ve studiovém znění ve filmech kvůli předraženým licencím neuslyšíte, už trochu opadla. Zajímavý nápad Richarda Curtise vystavět alternativní svět, v němž zmizela řada kulturních fenoménů (a to nejen hudba The Beatles) vyznívá trochu polovičatě, má vlastně propojit řadu nápadů a vtipů (mezi nimi trefné rýpnutí do moderních politicky korektních trendů, že legendární název White Album není rasově citlivý), ale ve finále se o jeho příčinách, fungování a logice moc nedozvíme, a scenáristický slepenec pak působí trochu necelistvě. Nemluvě o tom, že do děje muselo být během postprodukce rozsáhle zasahováno (kompletní vystřižení vedlejší dějové linky s Anou de Armas). Romantická zápletka už je pak jen šablonovitá love story, která tam prostě musí být. A prkenný neherec Ed Sheeran měl ve filmu na můj vkus až moc prostoru. Jinak jde samozřejmě o technicky výborně odvedený letní snímek, který zkrátka má nalákat na feel-good nostalgický tón a pobavit, což se mu samozřejmě u většiny diváků podaří. (23.07.2019)