Dokonalost

Prvých cca 45 minút je 5 hviezdičková záležitosť. Luxusná eroticko-koncertná scéna s orgazmom na konci má už teraz miesto v mojej osobnej topke, a tá tiesnivá nákazová atmosféra má tiež hodne do seba. Potom sa to posere. Nie, plán bol evidentne natočiť hračičku a že si tým sami podrazia nohy asi nikomu nevadilo. Všetky pointy sú pritiahnuté za vlasy a ja môžem len snívať, o tom čo keby (heč!), stále sa ale jedná o výborne natočený a bez váhania najzábavnejší film minulého roku. Guilty pleasure jak krááva. (20.06.2019)

Tohle mě upřímně mile překvapilo.. Je to nápadité, rafinované, místy sexy, místy černohumorné, chvíli sugestivně nepříjemné, kapku podvratné, dobře vycastingované a zahrané... Prostě jsem si to fakt užil a myslím, že to není jen tím, že mě odjakživa vzrušuje pohled na hezkou ženskou hrající na violoncello. (03.07.2019)

Bojlerový poplach! Dvě neheterosexuální čelní cellistky čelí sbormistru Kulínskému. K tomuto čelyndži se staví čelem i cellem, ukáží milému úchylovi zač je toho Apocalyptica, a ten má pak z toho pedofilního píchání leseb starostmi orosené čelo, které si nakonec nemá čím otřít, a dost ošoupaná cella. Je z toho mile bizarní, solidně zvrat(k)ová i zvrácená, hravá a veskrze originální amputační taškařice, kterou někdo satanžel označil jako horor, a tak tomu zdejší „hororoví experti“ hystericky kurví rejtynk, protože se buď nedočkali tupého dvouhodinového skřípání panty otravnou ektoplasmou, anebo jsou to prostě oživlé mrtvoly s očekávanou nekrózou v dutině lebeční, co si „hru na cello“ vykládají jako mongoloidní, dutě znějící pleskání rukama nad nadočnicové oblouky, basový klíč nosí dle nich na svazcích dozorci, a tudíž nejsou s to pobrat jemné nuance perfektně vyladěných suit. (29.06.2019)

Play hard with a vengeance, aneb bohatý, navenek dobré pověsti se těšící bílý pervert uhlazeného zevnějšku a zvráceného nitra si v nynější době nezaslouží nic hezkého.. Dobrý nápad, poutavá scéna s porušováním přepravního řádu meziměstské autobusové dopravy, morální i psychologická pofidérnost a přehnaně účelový dějový konstrukt. Když se lusknutím prstu přešlo z Mozartova Requiem na rapování Deuce Mobb, nevěděl jsem, jestli se smát, brečet, nebo si jen poklepat na cello.. (07.08.2019)

„Byla jsi a vždy budeš člověkem, který mi při hraní zastaví srdce.” Taková klišé vypouští z úst Lizzie směrem k Charlotte a diváci mají být svědky něčeho výjimečného. Dvě hvězdy Bachoffovy akademie v Bostonu, prestižní hudební školy pro mladé cellisty, totiž budou hrát spolu. Jedna z dívek je vycházející hvězdou, druhá talentovaná ji byla, dokud její kariéru nepřerušila vážná nemoc matky. Úvod možná vypadá děsivě, ovšem postupně nás tvůrci několikrát překvapí. Vesměs mile. Ano, je tam sice spousta ALE, nicméně se postupně dostaneme k tomu, že na soukromé škole se vyučuje leccos. Televizní režisér Richard Shepard poměrně příjemně překvapil. Nebál bych se napsat, že jsem občas cítil „úchyla“ Davida Cronenberga, působí docela suverénně, ač v druhé půlce výrazně ztrácí tempo. Amputační taškařice je mile zvrácená, překvapivě originálních momentů je nakonec víc. Tvůrci se navíc trefili i výběrem ústředního hereckého dua. Takže nečekaná spokojenost. Tři až čtyři hvězdy. (11.07.2019)