Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Životním dílem odpudivého a deformovaného opilce z hamburské čtvrti San Pauli Fritze jsou vraždy místních prostitutek. Jejich těla ukrývá do zdí svého podkrovního bytu, kde se smrad hnijícího masa snoubí s pachem staromládenectví a výpary řecké restaurace z přízemí. Případ sériového vraha Fritze Honky šokoval v polovině sedmdesátých let celé Německo a inspiroval Fatiha Akina k natočení filmu, který je kontrapunktem většiny thrillerů na podobné téma. Místo metodického pátrání totiž nabízí jen chaos, hnus, smrad a bezmála haptický prožitek z „pekelné kuchyně“ Fritze Honky. Akin s elegancí sobě vlastní vytvořil zrůdný artefakt, který tvrdě testuje diváckou odolnost a podvrací mysteriózní kult vytvořený kolem sériových vražd. (Film Europe)

(více)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (302)

matestlust 

všechny recenze uživatele

Špína, smrad, zahulený pajzly, oškliví lidi, lacinej chlast...těžká realita 70.let, určitě nejen, německého života lůzy. Tak trochu jinak natočený příběh jednoho ,, chudáka" a jeho zbytečnýho života. Cílené zaměření na hnus se autorům povedl, z filmu opravdu čpí puch rozkládajících se bezdomovkyň a šlapek , ve zdech malého, hnusného podkrovního bytu. To je ale tak vše, co se z filmu odnést dá. Jinak se, podle mého, nejedná o žádný extra kousek, ač tomu, opírání se o skutečné události, dodá jemně nepříjemnou atmosféru. 3* ()

Adam Bernau 

všechny recenze uživatele

Hnusu úhlavní postavy, jejího bytu a prostředí, v němž se pohybuje, je protikladen okolní svět esteticky co nejnenezávadněji, jakožto čistý, zdravý, ba hezký – srov. nové zaměstnání či domácnost přistěhovaleckých sousedů. A především samozřejmě ženy – uvnitř Fritzova světa staré zdevastované brécy, vně krásné mladé dívky – srov. scénu před gymnáziem, sousedovic dceru a ovšem vysněnou „řeznici“, jejíž zjevná, i v tvář vepsaná indolentnost ji činí Fritzovým milenkám podobnou, a jejíž poměr ke studiu ji možná udržuje nebezpečně blízko hranice dvou světů… Hranice, k níž ji jiným způsobem, řekněme v jiné dimenzi, bezprostředně přibližuje nesmělý a veleslušný zamilovaný spolužák, takto neodolatelně přitahovaný pajzlem U zlaté rukavice ve vykřičené čtvrti. Tento Willi nám může, sledujeme-li zde vše okolní v protikladech, posloužit jako protiklad hlavního hrdiny. Že je to protiklad poněkud tristní (až nezdravá absence agresivity), možná patří k důležitým výpovědím díla. Stejně jako znepokojivě bezprostřední dosažitelnost oné hranice, jak je naznačena v postavách spořádané, životem zklamané uklízečky Helgy a jejího nezaměstnaného manžela. Toho s Fritzem spojuje zásadní problém - alkohol. Abstinující Fritz se chová velmi slušně a s trochou útrpnosti se dá říci i zdvořile. Ale nenechme se, byť je pozoruhodné, že, jak se zdá, žádnou z obětí si Fritz domů nepřitáhl s úmyslem ji zavraždit, mýlit – chlast není viníkem toho, co se děje, nanejvýš je tak vykonavatelem. V kratičkém obrazu nepijícího Fritze doma v bytě se odhaluje vnitřní bezprizornost a prázdnota, již právě chlast a libido nejsnáze zaplní. A jak říká misijní pracovnice – každý červík se snaží podle svých sil. Film U zlaté rukavice totiž celkem nezobrazuje nic nenormálního, pouze normální záležitosti a procesy v nenormálně krajní, resp. „spodní“, doslova tedy infernální variantě. Že přesto mluvím o „dvou světech“, je stejně oprávněné jako rozlišení nebe, země a pekla na škále nejvyšší – nejnižší. Zjevná, filmem předkládaná protikladnost, nestaví ale onen okolní svět jako superiorum. Tady ale zase jednou narážím na mez, za níž bych už musel přemýšlet, což mi moc nejde. Také Willi rozhodně není Fritzovým protikladem ve smyslu superiority; takovým protikladem by mohla být postava misionářky, která zde však nefiguruje jako vlastní subjekt (či chcete-li objekt děje), nýbrž čistě jako (epizodní, leč velmi významný) aktér - ano, vlastně právě proto je vhodným "superiorním" protikladem Fritze Honky. Pokračujeme-li v tomto pohledu směrem na Williho, najednou nevypadá jako protiklad, ale spíše jako "protějšek" - bez chlastu je i Fritz vlastně slušňák a absence odvahy je jim společná, jakož i gravitace Zlaté rukavice a táž indolentní dívka jako eminentní objekt zájmu. Všejednotnost světa je ve filmu naznačena kalendářovými moudry a ustálenými rčeními v ústech rozličných postav (srov. též pohotovou mluvu misionářky a jednu její hlášku později Fritzem obměněnou). Trváme-li na dvou světech, pak jsou umně propojeny dobovými kýčovitými, odporně sentimentálními songy, mezi něž náš božský Kája, zvláště ve spojení s němčinou, bezvadně zapadá. Ostatně zmíněná „hezkost“ vnějšího světa též hraničí s nevkusem až kýčem – oproti tomu Honkův byt je mi ladným estetickým zážitkem - což na rozdíl od Verbala myslím vážně. Že je zde prostředí podávané jako hnusné (byt, pajzl) zobrazováno ve výrazné estetické kvalitě (souznící s retro vycizelovaností), může být pokládáno za slabinu díla (chce-li působit naturalisticky), ale i za přednost (skýtá pohled, který nám v reálu obvykle chybí). Celý film je velice hezký, skvěle vybudovaný, skvěle využívá i jakoby nedokonaných momentů a zdánlivě nevyužitých rekvizit (služební pistole). Tuto kvalitu má i výtečné finále, ačkoli (SPOJLER) jsem očekával, že efekt očistného ohně bude přesně opačný – že vše shoří (zvláště když k prozrazení už mohlo dojít na základě prosakujících červů). Ocenit je třeba i to, že autoři nezvolili oblíbený postup, kdy je teprve postupně odhalována zločinná žumpa zdánlivě neškodného srábka, ale ani naopak nás doatečně nekrmí hledáním jeho tzv. lidské stránky (čímž ji nepopírám, jen na ni nejsem zvědavý a hlavně to tu už asi mockrát bylo). „Normálnost“ Fritzovy hnusoty a nízkosti také rozkošně kontrastuje s jeho „všeříkající“ vizáží zakrslého polokryplího monstra - za upozornění na nosferatuálnost jeho tělesného postoje děkuji Zencitizenovi. Za jiné povšimnutí dík Morien. Z dalších komentářů líbily vietnamsky poetický Asia_Power, verbal a Marigold. Autentische autostromečky byly opravdu nejvíc a velmi efektně hází divákovi lano mezi touto delirantní noční můrou a bezpečnou realitou – takže ani probuzení není nic moc. Nebe nad Berlínem? Ano ano, jenže taky Hamburk 1970, St. Pauli. (Až nějakou dobu po napsání komentáře mi došlo, že spíše než z hledání symetrie mezi postavami a zdůrazňování protikladnosti mezi Fritzovým vnějším a vnitřním světem by bylo záhodno vycházet prostě z názvu: U zlaté rukavice je titulní "postava" a proto pajzl samotný musí být brán vážně jako epicentrum. Tomu ostatně odpovídá i značný prostor, jaký tento lokál se svým živým inventářem ve filmu dostává. Samozřejmě jeho přitažlivost pro Williho tím ještě více nabývá na významu a také misionářka se pak odhaluje jako velmi nejednoznačná postava. I ona stejně jako Fritz přece odvádí brécu ze Zlaté rukavice na nocleh.) () (méně) (více)

Reklama

Krt.Ek 

všechny recenze uživatele

Snad nejošklivější člověk na světě ("já bych chtěl mít tvé foto ve zlatém rámečku, já bych chtěl mít tvé foto na nočním stolečku"), omámen ošklivým alkoholickým raušem, loví v nejošklivějším hamburském baru ty beztak vůbec nejošklivější Němky (bezzubé, vypité, bezprizorní osůbky, které by se z fleku mohly ucházet o úlohu Polednice), odvádí si je do svého tuze ošklivého příbytku ("vy tomu říkáte dům?"), kde je ošklivě zprzní, a nakonec ošklivým způsobem zavraždí. Zní to ošklivě? Nenechte se mýlit, "U zlaté rukavice" nabízí podívanou... ještě ošklivější než ošklivou! Nabízí se otázka, proč něčemu podobnému věnovat pozornost? Má odpověď (a důvod, proč nešetřím s hvězdičkami) zní, kvůli demýtizaci obrazu sériových vrahů. Zapomeňte na dr. Lectera a jemu podobné, nepřikrášlenou pravdu o vraždě (ale i démonu alkoholu; dovolím se tvrdit, že Fatih Akin je v mnohém pokračovatel Émile Zoly) naleznete zde (a když už jsme při tom, tak také zde a zde). 85% ()

darkrobyk 

všechny recenze uživatele

Jeden z těch filmů, na něž je třeba se naladit, pokud jde o to správné slovo. Již úvodní likvidační scéna beze slov dá najevo, co diváka čeká. Chlast a zmar. Poměrně rychle jsem si vzpomněl na filmy R. W. Fassbindera, na jeho sociální špinavá dramata plná postav z okraje společnosti. Hamburská čtvrť St. Pauli - sex kina a kluby, šantány, nevěstince, pajzly - má přesně takové obyvatele. Chabá výplata propíjená v zaplivaných hospodách stačí jen tak tak k mizernému přežívání. Fritz Honka byl jedním z těch, jejichž neblahé dětství stálo za budoucími zvrhlostmi, kterých se dopustili. Syrový snímek neodpuzuje otevřeným gore, protože to jde mimo kameru, ale celkovým laděním, atmosférou, prostředím i postavami. Co se týká vraždění, tak jednou z nejsilnějších scén je škrcení oběti, které se zdá nekonečné. Milovníci alkoholu možná po skončení filmu zkusí přehodnotit svůj postoj k němu. ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

„Uschi, dáš si eště něco? Rád by tě pozval.“ - „Kerej?“ - „Feďo!“ - „Toho bych nepochcala, ani kdyby hořel!“ Jestli si myslíte, že po přežití koncentráku vás už nic nezaskočí, nechte se U Zlaté rukavice (obývané intelektuální, filozofickou smetánkou), pozvat na panáka od kavalíra Fritze Honky! Když se u podobných filmů tu a tam směju, trochu pak pochybuju o tom, zda je má míra cynismu stále v normě…ale ten brutálně černý, šibeniční a morbidní humor tu prostě je. Ale narozdíl třeba od Trierova Jacka se Fritz (skvělý Dassler. tleskám jemu i maskérům!) ani nepokouší být umělcem. Je totiž gentleman. Jeho něžné pohlazení dostává ženy do kolen, nebojí se moderních sexuálních pomůcek (vařečka či párek…bez hořčice, prosím!), ono „přefiknutí“ bere trochu po svém, ale hudba k navození atmosféry (Kája Gott!) nechybí! Pravda, trochu zápachu a špíny doma má (nic uhlazeného, vše naturalistické, syrové), ale pár vonných stromečků (nejen) ve „špajzu“ to spraví! Tuhle chuťovku za solidní 4* doporučuju servírovat jako dezert po nedělním obědě… ()

Galerie (21)

Zajímavosti (13)

  • Příčinou zdeformovaného obličeje byla autonehoda v mládí, navíc Honka trpěl komplexem i ze své výšky. Kvůli svému tělesnému handicapu a po několika ztroskotaných vztazích (z jednoho se mu narodil syn) se propadal do stále většího alkoholismu. Proto se tak více zaměřoval na společnost prostitutek. (Jefimov)
  • Celosvětová premiéra proběhla 9. února 2019 na filmové festivalu v Berlíně. (ČSFD)

Související novinky

TOP filmy a seriály roku 2019 dle TOP uživatelů

TOP filmy a seriály roku 2019 dle TOP uživatelů

29.12.2019

S blížícím se Silvestrem vám tradičně přinášíme hlasování TOP uživatelů ČSFD.cz za nej filmy a seriály uplynulého roku. Jaké jsou jejich "topky" i s krátkým shrnutím názoru můžete vidět níže. Z filmů… (více)

6. ročník Be2Can startuje už 2. října

6. ročník Be2Can startuje už 2. října

25.09.2019

Zlatý medvěd a oba držitelé hereckých cen z letošního Berlinale, cena za režii a cena poroty z Cannes a mnoho dalšího představí 6. ročník přehlídky Be2Can. Letos se koná od 2. do 8. října v pražských… (více)

Reklama

Reklama