Ženy v běhu

V momentě kdy si tvůrci usmysleli, že přeci ne všechno musí jít zcela bezproblémově a začnou házet našich 4 statečným ženám pomyslené klacky pod nohy to jde celé do kelu. Film má v mých očích veliké štěstí v rodině Ondry Vetchého, kde se řeší dokonce i velikost salátové okurky. Zlata Adamovská neumí hrát a mám takový pocit, že naši režiséři jsou na herce hrozně měcí, aby je nechali nějakou scénu nedejbože opakovat. Takže v momentě kdy ukradou Zlatě urnu, ta to jde ohlásit na policii, mám pocit že brečí štěstím. 55% (17.10.2019)

Já jsem se po shlédnutí filmu Ženy v běhu stal okamžitě po příchodu domů mužem v běhu. Nasadil jsem neposlušné tenisky, kraťasy, mikinu a vyrazil s větrem o závod za lepším zítřkem. Po běhu jsem si uvědomil, že mi je tak dobře, jako když jsem sledoval tento, Američan by řekl, "feel good" film, na který se hrozně hezky kouká. A nejenom na něj, ale i na děvčata nebo krásné záběry na Prahu. Super! Je vidět, že Martin Horský je člověk na svém místě a za ta léta si vytvořil rukopis hrozně příjemných komedií, které film za filmem povyšuje kvalitou na další úroveň. (16.04.2019)

„No, cos dělal?!“ - „Nebuď drzej!“ A samozřejmě, házení bahna od těch stejných „kritiků“ jako vždy…Ale to si tento film nezaslouží, i když nejde o žádnou pecku. Ženy v běhu sice mají svou „cílovku“ (do které nepatřím), ale zároveň jsou natočeny tak, aby oslovily i širší publikum, což se zjevně daří. Není to komedie plná úderných hlášek, jde o naprosto nenáročnou oddechovku na jedno použití, ale zároveň takovou, která zdařile pracuje s pohodovou a moc příjemnou atmosférou. Většina postav není nijak zvlášť zábavných (jako spíš sympatických) s výjimkou Vetchého burana, který si pro sebe krade téměř každou scénu, a přestože se humor jeho postavy místy pohybuje na hraně, většinou to ještě ustojí. A scény běhu se podařily natočit tak, aby divák sám měl chuť si jít zaběhat pro radost, což já osobně oceňuju dvojnásob. Vychází mi z toho lepší průměr (doufal jsem, že se pobavím o něco víc), ale rozhodně nejde o žádný průšvih, spíš naopak. „Dneska máme středu.“ - „Já vím.“ - „Nebo se na to po tom běhu necejtíš?“ - „Jasně, že se na to cejtim!“ (16.02.2020)

České filmy nového tisíciletí mi vždycky jsou většinou nepříjemné, hlavně tím, že se postavy chovají tolik nerealistickým způsobem (jedna generace jako druhá). Každý je unavený, druhému hází klacky pod nohy - no jo, my se máme špatně, není-li pravda. Ale tak to není. Vždyť se ty filmy hlavně snaží řešit hlavně výrazný clash generací a připomenout, že nejsme zase tak odlišní. Ale tak to jde pořád a pořád. A tento film nevybočuje, ale přesto vidím naději. Moc přemýšlet nad realitou, jako jedna z dcer bavící se s holčičkou od naproti, to by v reálu nedopadlo moc dobře. Potom u silně tradiční domácnosti Kostkové a Vetchého, jsem zas tak nepochopil, co tím chtěli říct. Emancipovaná matka Adamovská chce splnit poslední přání zesnulého manžela Polívky, se kterým prožila skvělý život a mají za sebou mnoho společných aktivit a zážitků. Je ten film tedy o novodobém feminismu/emancipaci? Pravděpodobně ne, je kde hledat, ale ne kde najít. Nebo je, ale zas tolik to nevyčnívá. Nějaká sociální progresivita nebo jak to říct? No, netradiční páry jako Kubařová s Hoffmanem nebo Boková s Poívkou ml. (narozeným ve Švýcarsku btw :O) pravděpodobně nejsou vidět ani v hollywoodských a jiných zahraničních filmech, takže asi velký plus. Aspoň pokud nebude druhý díl a nepodělá to. Ten velký happy end příjemně zahřeje jako ne často u českých filmů, ale nutí zpětně přemýšlet nad nejasnostmi u chování jednotlivých postav. Zajímalo by mě, jak se na našem území rozšířila ta korektnost a novodobý feminismus, když s tím ‘čecholyvůd’ tolik šetří. Nebo je ta filmová tvorba jejich odezvou a snaha se vyrovnat s minulou a současnou dobou? Narodil jsem se po Revoluci, tak asi nepochopím. Ale i tak bych si jednou na tyhle otázky přál odpověď bez toho, abych to musel zažít. (25.05.2019)

Bez jakékoliv znalosti jsem do toho šla, stačilo mi, že se jedná o nový český film. Již v úvodu na mě juknul Polívka a já zvažovala, že nafále zůstanu bez znalosti o tomto filmu. Naštěstí jbylo jeho angažmá velmi krátké, takže jsem snímek nakonec bez potíží dokoukala. Jeho syn se spíše podobá Vojtovi Dykovi, bohužel i co do herckého projevu. Ale ostsní hráli dobře, až příliš dovře na takový prostinký, místy až prostoduchý scénář. Naštěstí Adamovská, Kostková, Vetchý i Hofmann jsou schopni bavit i v takové oddechovce na jedno použití. Je to film, při němž je vhodné vypnout inteligenci a autopilota přepnout do módu relaxace. Pak si ho člověk může báječně užít. (19.10.2019)