Ženy v běhu

V momentě kdy si tvůrci usmysleli, že přeci ne všechno musí jít zcela bezproblémově a začnou házet našich 4 statečným ženám pomyslené klacky pod nohy to jde celé do kelu. Film má v mých očích veliké štěstí v rodině Ondry Vetchého, kde se řeší dokonce i velikost salátové okurky. Zlata Adamovská neumí hrát a mám takový pocit, že naši režiséři jsou na herce hrozně měcí, aby je nechali nějakou scénu nedejbože opakovat. Takže v momentě kdy ukradou Zlatě urnu, ta to jde ohlásit na policii, mám pocit že brečí štěstím. 55% (17.10.2019)

Podobné záležitosti mě neuráží, i když ten svět nepoznávám a samotný závod je naprostá fraška. Vypadá to jako lépe nasvícená Ulice, všemu kraluje Vetchého buran domácí, příběh prostřední dcery je kýč roku a začínající vztah rovnou zkopírovaný z předlohy pro Ordinaci, ale musím uznat, že pohodový život všech aktérů je skutečně nakažlivý. (23.10.2019)

Čo sa týka uniformnej nekonfliktnosti, od českého mainstreamu by sa mohol učiť aj stredný prúd v Hollywoode. Našťastie v tomto prípade ide o tak feel good záležitosť, že absolútnu uniformnosť a zameniteľnosť mu nakoniec asi odpustíte. Lenže... tvorcovia mali super nápad, ktorý by mal byť v centre pozornosti, lenže onen beh a tréning je tu len ako pozadie pre milostné vzťahy. Ak by to bolo naopak, film by šľapal určite lepšie a pôsobil by v našich vodách originálnejším dojmom. Českým komerčným tvorcom však o nič iné, ako striktné dodržovanie scenáristických mustier nejde. Dočkáme sa niekedy českého filmu, kde sa postavy dávajú dokopy z dôvodu, že sú psychicky vyrovnané a šťastné sami o sebe, ako že nájdu to vytúžené šťastie iba vďaka vzťahu? (10.01.2021)

Nečekaně legrace. Nebylo to tak trapné, jako občas české komedie umí být. Bylo fajn, jak se všichni kolem v kině smáli, občas někdo vykřikl: „Jak u nás doma.“ A to je asi fajn, ne, jak se diváci dokáží velmi snadno identifikovat s postavami. Samozřejmě celý jejich život byl zjednodušený, ale tak nebyla to sonda do života tří/čtyř ženských, ale vlastně romantická komedie a v rámci žánru to splnilo, co mělo. Hlavně se to obešlo bez fekálního humoru, takže za mě palec nahoru. Pro mě překvapení, že to byla příjemná bezduchá podívaná, opravdu nenáročné podívání a neurážela intelekt diváka, protože se ani nesnažila hrát na něco emancipovaného a hlubokomyslného. (11.03.2019)

Jindra už to nedal. Zasvištěl si sice ve sporťáku, hupsnul s padákem nebo si nechal manželčino jméno vytetovat na rameno, ale splnění dalšího cíle – zaběhnout maraton – už nestihl. Milující vdova s urnou na zádech v batohu se rozhodne uctít jeho památku tak, že maraton uběhne za něj. Respektive k tomu zlanaří jejich tři dcery (všechny tři solidně zahrané) a více než čtyřicetikilometrovou vzdálenost si rozdělí. Námět solidní, proč ne? Jen je to všechno komplet průhledné a předvídatelné. Do třicáté minuty divák prakticky všechno odhadne. Vedle postupného přicházení běhu na chuť se vše točí okolo toho, že ani jedna ze tří dcer nemá manžela/partnera a všechny by ho chtěly. A každá má jinou startovací čáru. Celé je to sázka na jistotu. Co diváka krapet vytrhne a potěší, je rodina Terezy Kostkové, kdy nejmladší syn naivně přebírá obraty starších „někoho přeříznout“ nebo „ona to nedostala“, což vyvolává úsměvné momenty, a zejména pak přesný (snad jednou manžel) Ondřej Vetchý, který se vysmívá kondici své partnerky. Pánové jsou tady obecně za neschopné a sexistické idioty, případně bručouny, což je případ jinak solidního Martina Hofmanna, který je do téhle melodramatické limonády rovněž natlačen. To Tomáš Hoffman produkoval všechny ty lidičky v pokušení a v naději, se scénáristou Martinem Horským spolupracoval na své prvotině (Bezva ženská na krku) a nyní byl i u Horského režijního debutu a dál cílí na žánr oddechové romance v řemeslně jistém podání. Každému v humoru sedne něco jiného, což je naprosto v pořádku, stejně jako v případě herců, kdy si každý zase najde toho svého favorita. Stokrát použitý námět nepřekvapí, kromě herců nicméně oceňuji i tempo, které nemá moc hluchých míst. A hlavně tam není tolik „té naší“ pověstné křeče. Třemi hvězdami tuzemské snímky „oceňuji“, když ze vší té nesoudnosti nejsem naštvaný, tady půjdu ještě výš. (14.10.2019)