Ženy v běhu

Takhle nějak by asi vypadala "filmová" verze seriálu Ulice. Konvenční a podbízivé snad na všech úrovních (filmařsky, hudebně, ideologicky), snažící se skrze oblíbené a sympatické herecké tváře a řešení čistě vztahových peripetií v tom nejodlehčenějším možném duchu navodit v divácích za každou cenu pocit pohody. Samozřejmě to chápu, protože na divácké masy (nejen ty české) tohle logicky spolehlivě funguje. A nejspíš by to fungovalo i na mě, kdyby to bylo skutečně vtipné (a ne jen rádoby vtipné) - zasmál jsem se stěží pětkrát, většina "fórů" mě svou zoufalou obyčejností nechala zcela chladným. Ale nejvíc mě na Ženách v běhu (které samozřejmě skoro vůbec nejsou o běhu) štve ta zjevná snaha nenaštvat ani jednoho průměrného Čecháčka (v tomhle filmu na žádnou minoritu, natož trochu drsnější či jakkoliv nekorektní vtip, opravdu nenarazíte). Jenovéfa (jedna z mých platonických lásek) s Polívkou jsou ale hezký pár, to zase jo. 50 % (07.09.2020)

Nechal jsem se zřejmě zlákat davem a po všech těch kladných ovacích, vyzdvihující Ženy v běhu, od mých kamarádů, i podle zdejšího hodnocení, nenaplnil tenhle český snímek zcela mé očekávání. Jsem rád, že to není žádný, opětovný český bizár. Koukat se na to dalo, místy to bylo pro mne i vtipné. Jsem rád, že jsem se zbavil obávané reakce u českých filmů, kdy mi je mnohdy až trapně za samotné herce. Ženy v běhu jsou nadprůměrnou komedií, která neurazí, ale ani nenadchne. (15.11.2019)

Jindra už to nedal. Zasvištěl si sice ve sporťáku, hupsnul s padákem nebo si nechal manželčino jméno vytetovat na rameno, ale splnění dalšího cíle – zaběhnout maraton – už nestihl. Milující vdova s urnou na zádech v batohu se rozhodne uctít jeho památku tak, že maraton uběhne za něj. Respektive k tomu zlanaří jejich tři dcery (všechny tři solidně zahrané) a více než čtyřicetikilometrovou vzdálenost si rozdělí. Námět solidní, proč ne? Jen je to všechno komplet průhledné a předvídatelné. Do třicáté minuty divák prakticky všechno odhadne. Vedle postupného přicházení běhu na chuť se vše točí okolo toho, že ani jedna ze tří dcer nemá manžela/partnera a všechny by ho chtěly. A každá má jinou startovací čáru. Celé je to sázka na jistotu. Co diváka krapet vytrhne a potěší, je rodina Terezy Kostkové, kdy nejmladší syn naivně přebírá obraty starších „někoho přeříznout“ nebo „ona to nedostala“, což vyvolává úsměvné momenty, a zejména pak přesný (snad jednou manžel) Ondřej Vetchý, který se vysmívá kondici své partnerky. Pánové jsou tady obecně za neschopné a sexistické idioty, případně bručouny, což je případ jinak solidního Martina Hofmanna, který je do téhle melodramatické limonády rovněž natlačen. To Tomáš Hoffman produkoval všechny ty lidičky v pokušení a v naději, se scénáristou Martinem Horským spolupracoval na své prvotině (Bezva ženská na krku) a nyní byl i u Horského režijního debutu a dál cílí na žánr oddechové romance v řemeslně jistém podání. Každému v humoru sedne něco jiného, což je naprosto v pořádku, stejně jako v případě herců, kdy si každý zase najde toho svého favorita. Stokrát použitý námět nepřekvapí, kromě herců nicméně oceňuji i tempo, které nemá moc hluchých míst. A hlavně tam není tolik „té naší“ pověstné křeče. Třemi hvězdami tuzemské snímky „oceňuji“, když ze vší té nesoudnosti nejsem naštvaný, tady půjdu ještě výš. (14.10.2019)

„No, cos dělal?!“ - „Nebuď drzej!“ A samozřejmě, házení bahna od těch stejných „kritiků“ jako vždy…Ale to si tento film nezaslouží, i když nejde o žádnou pecku. Ženy v běhu sice mají svou „cílovku“ (do které nepatřím), ale zároveň jsou natočeny tak, aby oslovily i širší publikum, což se zjevně daří. Není to komedie plná úderných hlášek, jde o naprosto nenáročnou oddechovku na jedno použití, ale zároveň takovou, která zdařile pracuje s pohodovou a moc příjemnou atmosférou. Většina postav není nijak zvlášť zábavných (jako spíš sympatických) s výjimkou Vetchého burana, který si pro sebe krade téměř každou scénu, a přestože se humor jeho postavy místy pohybuje na hraně, většinou to ještě ustojí. A scény běhu se podařily natočit tak, aby divák sám měl chuť si jít zaběhat pro radost, což já osobně oceňuju dvojnásob. Vychází mi z toho lepší průměr (doufal jsem, že se pobavím o něco víc), ale rozhodně nejde o žádný průšvih, spíš naopak. „Dneska máme středu.“ - „Já vím.“ - „Nebo se na to po tom běhu necejtíš?“ - „Jasně, že se na to cejtim!“ (16.02.2020)

Do kin chodím převážně na horory. Novodobá česká tvorba zrovna dvakrát neláká, ale protože mě přítulkně překecala udělal jsem vyjímku. A to i přesto, že jsem měl čest s filmem " Život je život " který M. Horský natočil v roce 2015. A to byla velká katastrofa. Ve finále ale musím konstatovat, že mě " Ženy v běhu " neskutečně překvapily a nakonec jsem návštěvy kina vůbec nelitoval. Je to takovej milej příběh, kterej zbytečně netlačí na pilu a přesto v sobě skrývá spoustu vtipných scén a hlášek. Chválím i výběr herců a to jak se svých rolí zhostili. Vhodně byla zvolená i muzika. Za mě prostě nečekaná spokojenost a proto dávám 5 hvězd. Určitě jsem tenhle film neviděl naposledy. Podle mě je to jeden z nejlepších, českých, komediálních filmů za poslední dobu. (10.02.2019)