Volání divočiny

Harrison Ford se furt snaží ukázat, že nepatří do starého železa a celkem se mu to daří. V sedmých Star Wars sice kulhal, jeho bitka s Ryanem Goslingem v Blade Runner 2049 taky dohrávala na Fordův věk a v Expendables 3 rovnou nechali Forda radši v kokpitu vrtulníku, pořád ale nepatří do starého železa a pokusí se to předvést i téměř v 80 letech v pátém Indianu Jonesovi. Ještě před pátým Indym si dal ale Ford adaptaci Jacka Londona, která stála moc peněz (o rozpočtu se mluví v částce 125-150 milionů dolarů), kameramanem se stal Janusz Kaminski (dvorní kameraman Stevena Spielberga od Schindlerova seznamu) a režii si vzal na starost Chris Sanders, který má na starost Lilo a Stitche, jedničku Jak vycvičit draka a Croodsovi a film je tak jeho první režijní hranou štací. A hned na začátek nutno říct, že Sanders se svou hranou tvorbou nezačíná nejhůř, přece jen to ale možná šlo i trochu líp. Film sází na CGI a je to dobré především tomu, že se reální psi mohli nebezpečným akčním scénám vyhnout a samotní tvůrci filmu tak nemuseli případně něco řešit s ochránci zvířat. Ve finále na to ale dohrává fakt, že CGI není tak dokonalé jak by tvůrci chtěli. Hlavní psisko Buck je sice v pohodě a do prostředí zapadává dostatečně, se vším ostatním CGI jsem měl ale chvílemi skutečný problém. A srazilo svým způsobem finální dojem. U Forda sice platí, že se snaží ukázat, že na to po fyzické stránce pořád má, nutno ale dodat, že žádné velkolepé akční scény ho ve Volání divočiny nečekají. A vlastně téměř žádné akční scény. Forda ale charizma neopustilo a pokud v takové podobě proběhne právě pátý Indy tak by to rozhodně nemuselo dopadnout tak marně jak se valná většina bojí. Fordův dobrodruh John Thornton je fajn a právě Fordovo charizma ten film táhne nahoru. Kaminskiho kamera potvrzuje status jednoho nejlepších kameramanů (nejen) současnosti a předvádí spoustu hezkých záběrů přírody. Dá se sice začít s tím, že ten film sází na krásu přírody někdy až příliš, dá se to ale kvůli té kráse samotné hodně snadno odpustit. Nešťastně zvolené je svým způsobem zvolené tempo vyprávění a klasický fakt, že byla pravděpodobně původní předloha značně osekána. Londonovu předlohu jsem nečetl, nevím jak je ta kniha tlustá a do jaké míry věrně Sanders jeho knihu adaptuje, něco mi ale říká, že s délkou 100 minut se přece jen něco osekalo. A i s němou tváří jako Buck by se mi poté čas trávil lépe kdybych měl lépe zmapovaný jeho dějový oblouk a vývoj jak to v rámci psího charakteru jde. A většina scén, které pravděpodobně měli být napínavé zase tak napínavé nejsou. Závěr je poté slušný doják, emoce se ten film ale lehce pokoušel ždímat už předtím a tehdy mu to nevyšlo. Ve finále je Volání divočiny fajn dobrodružství. Viditelně drahé, obrazově nádherné, se sympatickým CGI psiskem a parádním Fordem. Je to ale jen lehký nadprůměr, který má sice šikovné tvůrce a představitelé za kamerou (Omar Sy nebo Dan Stevens jsou tu celkem fajn), chybí mu ale trochu duše a trochu živelnosti. Také více funkčních emocí a především i přes hodně vyhozených peněz to nevypadá v rámci triků zase tak nejlépe. Ale je to fajn a to někdy snad i stačí.... (26.05.2020) (méně) (více)