Birds of Prey (Podivuhodná proměna Harley Quinn)

Je jedno jak moc se vám líbil či nelíbil Sebevražedný oddíl, téměř každý se ale shodl na tom, že mezi nejlepší věci patřila především Harley Quinn v podání Margot Robbie. Joker Jareda Leta se tehdy v roce 2016 ukázal jako naprostý přešlap, jeho něžná polovička byla ale v podání Robbie naprosto boží a Robbie se zapsala do té kategorie komiksových postav u níž si nedovedeme představit, že by je ve filmové adaptaci hrál někdo jiný. A plány na její spin-off tak dávali smysl zvláště když se ukázalo, že by na to ta postava prostě mohla mít. A po 4 letech kdy se motala možnost hned kolem 3 projektů s Harley Quinn nakonec místo Gotham City Sirens a Jokera vs Harley Quinn padla volba na týmovku Birds of Prey. A hned na začátek se sluší poznamenat, že rozchod s Jokerem Harley Quinn jedině prospěl. Letovo podivná WTF verze Jokera je díky bohu pryč a díky bohu je Margot Robbie zase boží. I přes fakt, že by Birds of Prey měli být týmovka se sluší poznamenat, že většinu prostoru zde dostává především Harley Quinn a právě je ona jasná hvězda. Robbie opět zvládá tuhle živočišnou sílu uhrát a v roli Harley rozhodně neomrzela. Pořád je v téhle roli naprosto skvělá a i přes zlomené srdíčko je to pořád ta živelná šílenkyně, která se tu navíc dostává do polohy starší sestry a zjistí, že jí tahle poloha vlastně nevadí. Hned po Harley má nejvíce prostoru mladá Cass v podání mladé Elly Jay Basco, která tuhle šmátravou kapsářku ošlehanou ulicemi velkoměsta hraje opravdu slušně a především její interakce s Harley stojí za to. Opravdu mezi nimi funguje cosi jako vztah sourozenců a i když se zpočátku nemůžou tak úplně vystát, cestu si k sobě hledají hodně snadno, protože se od sebe vlastně zase tak moc neliší. O pětici (pokud počítáme i Cass) platí, že každá dostane momenty, které si krade pro sebe. Krom Harley a Cass tu ještě máme Huntress, Black Canary a Renee Montoyu. Huntress v podání Mary Elizabeth Winstead má ve finále prostoru nejméně, o to větší dojem ale dokáže na plátně zanechat. I Black Canary v podání Jurnee Smollett-Bell vůbec není špatná postava a krade si pro sebe minimálně dvě scény, nejzajímavější postavou ze zbylé trojice je ale nakonec Renee Montoya. Rosie Perez si tuhle lesbickou policistku se sklony k alkoholismu fakt chvílemi vyloženě užívá a i když má pro to nejmenší předpoklady, je ve finále dost možná ze všech (nových) ženských postav postavou nejzajímavější. Na Birds od Prey především cením fakt, že tohle je film co mi servíruje silné ženské hrdinky...... aniž by mi pořád cpal do ksichtu, že mi cpe silné ženské hrdinky! Nic co by smrdělo feminismem, nic co by chtělo brutálně bojovat proti sexismu a snažit se říct jaký jsou muži odporný prasata, vše je zde naprosto v pořádku. Je zde dostatečná girl power aniž by se tvůrci snažili mi cpát, že se tu vlastně servíruje Girl Power. Ty sami o sobě obstojný postavy holt někdy sami o sobě stačí. Je sice pravda, že tu parta 4-5 žen bojuje proti bohatému mafiánovi a jeho armádě poskoků, to ale vůbec nevadí a je to naprosto v pořádku pokud se proti padouchovi nebojuje jen proto, že to je úspěšný muž. A diky tomu to opravdu není. Roman Sionis v podání Ewana McGregora je totiž šílené hovado, které si užívá když je jeho nepřátelům seřezovaná kůže z obličeje, pokud se někdo začne smát v jeho blízkosti a on má pocit, že se směje jemu tak ho donutí tancovat ve spodním prádle a i kdyby se nad vámi přece jen smiloval, pokud vám poteče nudle na jeho rukavice, budete hned určitě o krk kratší. McGregor si tohohle záporáka vyloženě užívá a předvádí tu fenomenální výkon. Má své dětské trauma, má své důvody, je to ale pořád především mocichtivý psychopat, který má ale díky McGregorovi boží charizma. Jinak i zde platí, že Birds of Prey dokáží skvěle reprezentovat LGBTQ komunitu. Jak ? Záporák nám nemusí říkat, že je gay, ono nám to totiž dojde samo. Zároveň se ale na tom nestaví dialogy nebo vtipy a to je hrozně potěšující fakt. A to samé platí i o jeho zabijákovi a partnerovi Victorovi Zsaaszovi v podání Chrise Messina, který si tuhle úlohu sidekicka záporáka v rámci možností taky užívá. V Birds of Prey je postav méně než v Sebevražedném oddílu, díky tomu ale ten menší počet výraznějších postav dostává větší prostor zazářit a je to potěšující. Režisérka Cathy Yen díkybohu opravdu dodala film se silnými ženskými hrdinkami, který se sice v rámci scénáře nebo celkem výtvarném pojetí nezapíše do historie, rozhodně jde ale o fajn film. A díky ratingu R se díkybohu tvůrci mohli vyřadit ještě o trochu víc, protože úspěch Jokera Warnery přesvědčil aby byla sólová jízda Harley Quinn reálně drsná. Oproti Jokerovi jsou Birds of Prey otočením o 180% kdy se z temné sondy do nitra lidské psychiky dostává do barevné zábavné šílenosti, která snadno připomíná Deadpoola. Nápad, že bude Harley Quinn po vzoru žoldáka s prořízlou pusou mluvit k žoldákovi mluvit přímo k divákovi mě ze začátku děsil, toho pomyslného bourání čtvrté zdi ale ve finále není díkybohu ve filmu tolik a kdovíjak když na něj dojde z vyprávění nevyrušuje. Díky tomu jak Birds of Prey časově přeskakuje z místa na místo je to celé naopak hyperaktivní a vypravěčsky záživné. Především se ale mohlo jít do morku kosti u akčních scén. A ty si během dotáček vzal na starost Chad Stahelski, bývalý kaskadér a režisér trilogie John Wick. A Stahelski sólovému dobrodružství Harley Quinn dodal scény přesně jak z Johna Wicka kdyby tyhle akční scény z Johna Wicka byli obalené o nejšílenější barvy a vulgární hlášky. Akční scény z Birds of Prey jsou tak přehledné, poctivé, zábavné a v hlavě utkví ještě nějakou dobu. Birds of Prey je ale především zábavná švanda, která bilancuje na hranici parodie a odlehčené komiksovky, která pravděpodobně nesedne každému. Řadí se spíš k tomu slabšímu z DC Extended Universe, není kdovíjak revoluční nebo dokonalá, je ale prostě zábavná, barevná a v rámci reprezentace Girl Power celkem pokroková. Na kameru Matthewa Libatiquea se hezky dívá a Robbie a McGregor jsou prostě boží. A to občas je spokojenosti stačí. Neříkám, že je tohle směr, kterým se má DCEU úplně vydat. Nehlásím ani nadšenost. Jsem jenom spokojenej. Spokojenej, protože to neskončilo průserem, dost možná se tu objevila šikovná režisérka, určitě pamětihodný akční scény, ženy jsou tu vážně silné a Robbie a McGregor dostali příležitost se prostě vyřadit. To mi stačí k spokojenému palci nahoru, kterej sice neznamená, že se tu rodí nová komiksová klasika nebo revoluční produkt.... Rozhodně to ale šlo udělat hůř. A méně pamětihodněji! (05.02.2020) (méně) (více)