Birds of Prey (Podivuhodná proměna Harley Quinn)

Jakožto jeden ze dvou lidí na světě jsem byl velice spokojen se směřováním DCEU pod Snyderovým vedením, se Suicide Squad i Jokerem ztvárněným Jaredem Letem. Proto mě hrozně mrzí, že tento film navazuje na Harleyinu linku ze Sebevražedného oddílu, ale také na film, který nakonec nikdy nevznikl (Joker a Harley Quinn). A ten prostředek tu pro mě citelně chybí, stejně tak mi vadí dlouho slibovaná absence Jokera (pouze ústřižky starých záběrů), jež se ukázala jako skutečná. To jediné tu chybí k poníženému pětikvaltu, jelikož jsem se jinak výborně bavil. Čím dál více mi vadí nucená emancipace a angažmá režiséra na základě pohlaví a až posléze talentu. Ačkoliv jsem měl od začátku takové pocity z přefeminizovaného Birds of Prey, vlastně s tím v tomto případě nemám problém, jelikož jsem s režií Cathy Yan velice spokojen a tu určitou videoklipovost po vzoru SS má v malíku. Nejvíce tedy s akčními scénami, kde je na to Margot Robbie ještě sama (75% snímku), akce je přehledná, choreograficky vypiplaná (nedělám si iluze o tom, že mladá režisérka měla k ruce schopné kaskadéry) a velice dobře se na to koukalo. Stejně tak mě opět potěšil Ewan McGregor (Doktora Spánka jsem viděl předevčírem), jež si hlavního záporáka hodně užívá (bůh ví, jestli příval rolí brzy neskončí) a ačkoliv hraje přesný archetyp zlého arcipadoucha, jako fanoušek komiksů jsem přesně toto chtěl a netoužil jsem po nepřiměřeném ohýbání známé postavy. Částečně k němu došlo, stejně tak i u Zsasze, ale Chris Messina je cool, takže pohoda. Velká spokojenost, necelé dvě hoďky utekly jako voda a pevně doufám, že se Harley nějak více zapojí do pomalu se vzpamatovavšího univerza. (05.02.2020)

"Naštěstí pro mě, dostávám nejlepší nápady, když jsem nalitá." Nemám zrovna moc v oblibě zmalovaný a zlitý blondýny, který občas něco nedomyslí. Ani můj psychiatr však netuší  že když si nazujou kolečkový brusle, vytáhnou baseballovou pálku a rozněžní se nad vaječným sendvičem, tak jsem schopen je i milovat. Tady je to ale jedno, protože s Harley byla docela sranda, ale srdce mi ukradla Black Canary. Od jejího nástupu jsem věděl, že jakmile mi zaklepe na dveře, tak ji oslním svými bicepsy. Pokud je do tý doby najdu. Tohle je prostě film, u kterýho se dá myslet i jiným orgánem, než je mozek. Já jsem to udělal a nelituju toho. Jen jsem nějak nepochytal moc informací. Pouze jsem zaznamenal, že Joker je Koblížek, ale asi s tím nepůjdu machrovat do Gothamu. (23.09.2022)

Epileptická, rozháraná, barevná a zbytečná; taková je celovečerní jízda s Harley Quinn. Je šílené si myslet, že pouhé obsazení ženských postav dokáže zakrýt či rovnou vykompenzovat chabý příběh a nudnou akci – ještě šílenější pak bude, až se ukáže, že to za oceánem možná opravdu stačit může. Samotná Margot Robbie v titulní roli se sice snaží, ovšem její sociopaticky-infantilní póza se po deseti minutách okouká a následně nemá co nabídnout. Zbytek horkou jehlou poskládaného ženského týmu je nevýrazné a příběhy jednotlivých dam jsou až příliš zaměnitelné – především bije do očí, že jediná rovina, v níž se ženy dokážou za něco postavit, je jejich vymezení vůči mužům; víc toho tyto figury nabídnout nemohou. Bohužel ani Mary Elizabeth Winstead nemá dost prostoru, aby něco rozehrála, a tak nejlépe prokreslenou i nejprocítěněji zahranou figurou je paradoxně slizce homosexuální záporák Ewana McGregora. Dokonce ani akce není nijak úchvatná, přestože s choreografií a barevnými efekty zjevně muselo být dost práce. Jenže pod všemi barvami hrajícím pozlátkem je jen šeď a prázdnota, a to je velká škoda. (01.04.2020)

Mojí těhotné sestře se to líbilo, ale já zkrátka nemám ráda, když ve filmech trpí nevinní. (A jenom pro upřesnění: nemyslím tím, když zkocovinovaná Harley přijde o sendvič, ale když třeba úplně při smyslech Harley s rozběhem napálí plně naloženým nákupním vozíkem do postaršího prodavače, který jen dělá svou práci.) Není to vůbec plynulé a je to strašná nuda, ale vůbec to není tak velký průser, jak jsem čekala. Hudba velmi rušivá. (13.02.2021)

Původně jsem ten film chtěl ignorovat, jako většinu současné komiksové produkce, která mě absolutně nezajímá. Pak jsem ale úplnou náhodou zjistil, že v traileru hraje má oblíbená píseň Hymne à l'amour od Édith Piaf (která ale nikde ve filmu bohužel nezazní a není ani na soundtracku) a zatoužil jsem si ho pustit, a ten trailer mě přímo nadchnul, takže jsem okamžitě chtěl vidět i film. Navíc mě nalákal i Ewan McGregor, který je zde prostě boží a neuvěřitelně mě bavil. Naopak u Margot Robbie jsem už ve Vlkovi z Wall Street nechápal, co na ní kdo vidí, což si myslím doteď, a ani v tomto filmu mě nijak zvlášť nezaujala, byť špatná herečka to asi není, a postava Harley Quinn mi byla v jejím podání vlastně nečekaně sympatická. Jinak si ovšem myslím, že obsazení za moc nestojí, a zvlášť ta malá holka mi teda byla protivná fest. A pokud jde o film jako takový, cením si na něm třeba té jeho formální hravosti, která mi přišla dost zábavná; na druhou stranu mi ten příběh přišel dost slabý, moc mě to nebavilo a musel jsem se trochu nutit, abych to dokoukal. Zvlášť to finále, které svede všechny ženské postavy dohromady, mi už přišlo dost hrozné - nemám asi celkově problém s tím, jak moc je ten film feministický (resp. jak bytostně je postaven na ženském elementu - nejsem si jistý, jestli je feminismus v tomto případě vhodný termín), jenom mě to jednoduše moc neoslovilo, protože zde podle mě režisérka pravděpodobně bojuje jakési bitvy, které mi osobně jsou ukradené. Takže mi z toho vlastně vyšlo, že v traileru to vypadalo slibnější, než jak to na mě nakonec působilo, což je škoda. (20.02.2021)