Klec

Hraný Cvrček a pavouk. Na jednu stranu silné ve své komornosti, stupňujícím se teroru a odvážném konci, na druhou oslabené zuřivými smyčci, které trošku legračně řádí jak v Batesově motelu, flashbacky narušujícími sevřenost či rozjezdem, kde se banálně otevřou složky ke stáří s popisky Osamělost, Nepotřebnost či Zneužívání důvěry. Nehledě na to, že čtenáři McCarthyho dobře vědí, jak se pomocí tyče, pásky a háčků z věšáků dají přitáhnout zdánlivě nedosažitelné věci, ale chápu, to by nemohla spadnout klec.. (20.05.2019)

Epštajna asi jeho babka v mládí psychicky týrala, dost možná i pohlavně zneužívala, a taxe na ní teď vyřádil nedouckým, bezzubým a rychlokvašným rádoby psychomrdem, který by patrně skončil jako Janákův hajzlpapír někde v produkci TV Loppatov, kdyby Marek nedostal Strach. A jak víme, Bubák to má vždy pevně v uších, tudíž už po několikáté upletl z hoven Epštajnovy unylé grafomanie za každou cenu technicky, vizuálně a herecky velmi solidní bič, který ale moc nezapráská, protože materiál, z něhož byl vyroben, je řídký, nekonzistentní, nudný, bez solidnější pointy, nemá pevnost v tahu a disponuje psychologickou hloubkou pajzlového rozumbrady. Nicméně je to alespoň pořádný koncert, ve kterém excelentní Malý had (trochu tupě) týrá při domovní invazi neméně dokonalého Rákosníčka, jenž je i v požehnaném věku totální mimická puma. Čili něco jako když dirigent s absolutním sluchem a virtuózní první i druhé housle hrají nějakého zkurveného Janáčka, jehož disharmonické kompozice jsou snesitelné leda jako velmi účinný prostředek k plašení potkanů. Buď zas někdy hetero, Epštajne, z pásové rychloprodukce si uženeš leda tak pásový opar! (05.02.2020)

Klec je na české poměry solidně natočený psychologický thriller, který má sice pomalejší rozjezd a delší expozici, avšak v polovině se to celé zlomí, atmosféra začíná nepříjemně houstnout a divák sleduje skvěle a zároveň trýznivě vypointovanou hru na kočku a myš. Celý film stojí zejména na vynikajících hereckých výkonech - Jiřina Bohdalová je Paní herečka, která to má stále v sobě, a roli osamělé a důvěřivé důchodkyně svedla na výbornou, zatímco Kryštof Hádek mísil výraz neviňátka s démonickými úmysly neméně přesvědčivým způsobem. Chvílemi mi to připomínalo film Čekej do tmy s Audrey Hepburn. Myslím, že mi ještě nějakou dobu bude znít v uších cvrččí bzukot. (06.06.2019)

Hodně trpký psychologický film, který se neuzavírá jen do jedné místnosti, ale především sám do sebe a vůbec to nevadí. Jiří Strach si mě získal už seriálovým Labyrintem a s netradičním Hádkem a stále přesvědčivou Bohdalovou naservíroval jednohubku, za kterou by se nemusel stydět ani na festivalech. (29.08.2019)

Smutně prohýřený potenciál, který je patrný už na tom, že do titulní klece se dostaneme až téměř po hodině filmu. Kdybychom nevěděli nic o pozadí postav, což celý úvod natahuje, pro drama v bytě by to nemělo žádný dopad, naopak by třeba tvůrci více energie a píle věnovali tomu, aby střet Hádka a Bohdalové nepůsobil tak strojeně. Přitom právě Bohdalová je na tom asi to nejlepší. (25.05.2019)