Trabantem tam a zase zpátky

Dramaturgicky slušný, technicky fakt výborný (hlavně kameramani některej holyvůdskejch slintů by se mohli učit), a když to člověk pojme jako velkou upoutávku na seriál a proloží přednáškou, nehrozí mu ten směšnej omyl někerejch recenzentů nazývat to cestopisem. V roce 2019 je pro kina klasickej cestopis mrtvej žánr a tomu je třeba výslednej produkt uzpůsobit. (16.04.2019)

Žlutý cirkus se rozhodl – navzdory nebo natruc (?) celosvětovému poselství pomatené švédské autistky – zanechat tentokrát svou nepřehlédnutelnou uhlíkovou stopu na trase Indie - Nová Ves pod Pleší, kde v místní autoopravně obě bakelitová monstra druhdy hibernují po dobu, než se Danu Přibáňovi podaří sehnat peníze na jeho další taškařici. Po předchozím zaneřádění zbytku světa čmoudícími poruchovými východoněmeckými dvoutakty už ostatně na zeměkouli nezbývá mnoho míst, která by se s jejich výfukovými zplodinami důvěrně neseznámila, snad s výjimkou Antarktidy. Jako obvykle záměrně značně nesourodá parta tentokrát toužebně čeká na pomyslného polského Godota, který by do fádního reportu vnesl trochu toho rozruchu, ale ten se v podobě poněkud oplácanějšího Radoslawa zjeví jako deus ex machina až někde v Uzbekistánu, a tak vydržet svéráz náčelníkova dirigování se daří pouze čím dál objemnějšímu a zarostlejšímu Marku Slobodníkovi a také Vojtěchu Duchoslavovi, který hned po svatebnímu obřadu dal své těhotné manželce vale, přičemž permanentně naléhá na žluté cirkusáky, aby to stihli domů do termínu porodu (možná proto je na těch „posledních“ pět tisíc (!) kilometrů na trase Samarkand - Praha vyhrazeno jen pár minut). Na rozdíl od natahovaného seriálu, kde první dva díly byly vlastně zbytečné, je film alespoň lépe sestříhán, jakkoliv oproti cestě napříč Jižní Amerikou je to v podstatě potvrzení, že jde pouze o další, již několikrát vyvařený guláš, jehož (pa)chuť by už snad nezabrala ani v Prostřeno! (07.05.2020)

O minulé výpravě bylo zajímavé napětí mezi mužským furiantstvím a ženskou praktičností. Teď je to jen pánská jízda. Hodně se jede a spravuje, balí, fotky z domorodci, občas prší. Samé krávy na cestě, vojáci v Kašmíru. Tedy vše očekávané. Krásné záběry jsou z nových dronů. Nejdřív se představují členové posádek. Druh humoru je interní a chlapský. Občas sebeoslavné projevy. Osvěžení přijde v monstrozním Himaláji. Přejet ho Trabantem i když s pomoci místních smekám. Ještě když jsou ucpané silnice. Policejních kontrol je nadúroda. (15.04.2020)

Konec už docela zkrácený a Indie teda jako byla to destinace, kterou jsem chtěl někdy navštívit, ale po letošnim Nizozemsku, kde jsme naráželi na spousty Indů, tak se nedivim že Přibáňova expedice nadávala pořád na Indy, protože já na ně nadával už v Nizozemsku! A ty silnice?! No jako my můžeme být ještě rádi za to málo těch “dobrých” cest co tady máme... a ano bylo super slyšet hlášku z Pelíšek, protože to by se fakt v Číně člověk zcvokl!!! (09.11.2019)

Ono možno že samotný koncept je už vyčerpaný. Ale to nemení nič na tom že Přibáň a partička znova ukazujú, že ak ste správny blázon môžete vidieť svet veľmi netradičným spôsobom. Sériu o trabantoch mám rád a je skvelé sledovať ako veľký kus cesty celá partička ušla. Formálne to predchádzajúce snímky prevyšuje. Tentokrát je to ale naozaj rozlúčka a má to oproti nadávkam a zúfalstvu predchádzajúcich častí skrô veľa pozitívnych a úchvatných scén. Rozhodne povinnosť pre fanúšikov. Najúchvatnejšia scéna určite Himaláje a pre mňa Varanasi. Niečo ku čomu sa budem veľmi rád vracať pri dlhých chvíľach. (12.04.2019)