Konec starých časů

Jazykově dokonalá předloha v jazykově dokonalém zpracování Jiřího Menzela. Každá (i sebemenší) role je zde obsazena přesně podle charakteru postavy a jedna brilantní scéna střídá druhou. Abrhám si svou roli bezesporu užil, protože je to tak vděčná postava, jako i on málokdy dostal. Je to film tak pravdivý ("Držte se Charouzka"), až z toho občas běhá mráz po zádech. Je strašná škoda, že takovéhle staré časy už opravdu skončily. (25.03.2016)

"Sbohem, hlupci z rozumu, předstírající vášně starých časů." Sbohem, osazenstvo zámecké, teď do podzámčí kroky mé vedou. Jiskrné touhy zůstaly v prachovém peří. Nedbalý bonton ulpěl na prahu hostitelových dveří. Pověstný duch doby půvabem svým dál hýří. Putuji dál tímto rejem karnevalovým. Upsati se kratochvílím jiným. Shoďte své masky, lidé mocní, hosté bezmocně pošetilosti. (19.10.2015)

V snahe nepopudiť si proti sebe obľúbených i ostatných užívateľov napíšem iba stručne a bez odôvodnenia, že sa mi Konec starých časů vôbec nepáčil a nespôsobila to iba moja alergia na Josefa Abrháma, ale najmä to, že na jeho obľubu (obdobne ako na obľubu Saturnina, Rozmarného leta a Obsluhoval jsem anglického krále) mi chýba nejaký enzým. Nič s tým nespravím a ani nebudem predstierať opak, aby som konvenoval s väčšinou. (31.03.2012)

Poetický úsměvný příběh s jemným erotickým jiskřením, jak to umí snad jen J.Menzel. Zasazen do nádherného barevného hávu podzimní přírody, která jako by evokovala odchod starých časů...nechšť! Spekulace! J.Menzel se nechal slyšet, že se mělo natáčet v létě, jenže se to nějak zvrtlo, a tudíž se započalo s natáčením na podzim. Ještě si posteskl, jaká byla zima a že měl tepláky a přes to čtyři svetry. A chudáci herci hráli v těch letních kostýmech a J.Abrhám se koupal v ledovém rybníce chudák. Pak věřte filmařům, že vám předkládají/nepředkládají symboly a jinotaje a tak. Milý film. (01.09.2010)

Chápu, že košatý strom Vančurovy epiky, a lyriky zároveň - je potřeba pro film trochu ořezat. Nevhodné větve odstranit, aby vynikl - jak říkají zahrádkáři - habitus příslušného taxonu. Pokud se to nezdaří, pak strom nekvete a nerodí, nebo je z něj prostě zmetek. Nejhorší je ale, když se na něj začne něco roubovat: pak třeba z epického romantického rozjímání vznikne česká komedie sedmdesátých nebo osmdesátých let. A to by nebylo správné, protože Vančurovi není nic cizejšího než komedie; Vančura je decentní, uvážlivý a jeho humor je zakotven v českém jazyce a jeho mudrosloví: nezná pobíhání, zakopávání a padání, výskání, pískání a ječení, ani házení věcmi (jako v před-závěrečné scéně, kterou lze nazvat "Hry s nočníkem šálivé"). A tak kmen filmu tvoří pár Vančurových maxim (občas dobově modifikovaných), na jehož přistřižených větvích roste ovoce povadlé estetiky konce osmdesátých let. A výkvět českého herectví? Snad Hanzlík, Abrahám hraje někoho jiného než Vančurova knížete Alexeje; domnívám se, že na přečtení jeho knihy si nenašel čas (není to také jednoduché). Pozn. 1: Jako alternativu doporučuji knihu nebo četbu na pokračování z roku 2012 (čte Ladislav Mrkvička). Pozn. 2: Vančura by si nejspíš vybral jiného režiséra než toho, jehož "Staré časy" jsou již předzvěstí propadáku "Anglického krále". (15.11.2015)