Na samotě u lesa

Občas jsem měl dojem, že sleduji rodinnou VHSku z prázdnin u babičky, teda ne že bych spal se slepicemi, dostával facku od sklápějící se postele, štípaly mě psí blechy, které na člověka údajně nelezou, ani jsme nedávali buchty na okno, aby si na nich pošmákla kdejaká koza, to ne. Ale ráno mě dědeček budil cirkulárkou, když chcalo, tak zkrátka chcalo, po funuse se v noci hrálo na housle, kosa jela jako kolovrátek a krávy se dojily jen těmi, kdo to uměli. Vstávalo se brzy a kdo spal déle jak do 8:00, byl za exota. Chladič byl děravý, zedníci makali za pivo a tou starou škodovkou se jezdí dodnes. Prostě film, který je tak normální, až je pěkný. (17.07.2009)

Uznávam, že hlášky sú tu luxusné, ale popravde Zdeňka Svěráka a jeho humor veľmi nemusím, vždy si teda radšej pustím napríklad Pelíšky. Samozrejmosťou sú tu výborné herecké výkony celej rady veľkých československých hercov a herečiek, ale príliš na verbálny efekt preťahované scény filmu ubližujú, akoby sa "geniálna" scenáristická dvojica bála strihu. Neviem, v detstve som to videl raz, kvôli tomu, že všetci v škole hláškovali - a chčije a chčije.. teraz znovu a stále žiadny veľký dojem. Je to celkom milé, ale to je asi tak všetko. Od polovice som sa pri filme vzhľadom k jeho monotónnosti začínal nudiť a záver filmu mne pripadal z kategórie odfláknutých. Taktiež hudba bola taká až veľmi úzkostne melancholická a čím viac sa film blížil k záveru, tým bol stále menej vtipný. (15.09.2019)

Naposledy jsem tenhle film viděl v autobuse Praha-Krumlov. Japonka, co seděla vedle mě, odložila znuděně sluchátka už po deseti minutách a taky americké osazenstvo se tvářilo dost nechápavě. Zato našinci se poznali podle lehkého úsměvu na rtech, občas střídaného hlasitějšími chechty. Jsou prostě filmy národní, které exportovat nelze. Kemr u chaloupky náleží spolu třeba s Járou Cimrmanem a Večerníčkem do galerie entit cizozemci nepochopitelných. (12.06.2008)

Zvolíme-li dnes už zvetšelé téma "život za komunismu" (možno dosadit První republiku, monarchii, výlet časostrojem apod.) a nedostaneme-li při vyslovení tak hrůzné věty osypky, zjistíme, že bůčkový blahobyt měl i svou specifickou duchovní dimenzi, která byla, jaká byla, ale přesto existovala. Cimrmanovská filmová perioda pozdního komunismu patří k dnes historickým a zvláště cenným kapitolám naší národní kinematografie hraného filmu. Tím spíš, že dodnes není zcela uzavřena a její metoda malých radostí laskavého všedního dne má co říci i dnes (VRATNÉ LÁHVE). Schopní herci, špičkový režisér, scénáristé, kteří vědí, co chtějí a mají říci. Chalupářský způsob života té doby je tu jako na dlani. Zatracované chalupářství, které téměř zastavilo rozpad - myslím stavební - naší vesnice a vneslo do jejího života nové, často prospěšné prvky - dnes i pracovní příležitost, která se po r. 1990 začala vytrácet - je tu jako na dlani. Pro dítě je lepší, poznává-li přírodu a její život zblízka v tomto věku, než když je nuceno pronášet srovnatelně přihlouplá moudra v dospělejším nebo dokonce zralém věku. To všechno a radost ze života k tomu dokázali všestranní tvůrci dostat do svého filmu. To, co bylo divácky vděčné před třiceti lety, hladí po duši dnes a není pochyb o tom, že se tak bude dít i zítra a pozítří. (05.11.2007)

Ďalšia z českých komédií, v ktorej hodnotení sa rozchádzam s väčšinou. Nečudujem sa a ani ma to nemrzí. Na samotě u lesa je film vzniknutý z málokedy nefungujúcej spolupráce tria Menzel-Smoljak-Svěrák, témou vyhovujúci normalizačným cenzorom, oslovujúci nielen cimrmanológov, ale väčšinu Čechov, ktorí v ňom okrem zapamätateľných a v zahraničí ťažko pochopiteľných hlášok, nachádzajú i časť seba, pričom nie je rozhodujúce, či patria k Pražákom, venkovanom, šoférom, ktorých nesmie predbehnúť nikto na Trabante a pod. Film úspešný a napriek tomu chvíľami nudiaci. Film, na ktorom obdivujem iba to, že jeho popularitu nezničilo ani nekonečné reprízovanie na všetkých kanáloch. (15.01.2011)