Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Autoři komedie Na samotě u lesa, Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, humornou formou popisují různé typy tzv. chalupářů. Většinu postav napsali přímo pro jejich představitele, mezi nimiž vyniká především Josef Kemr v roli dědy Komárka. Manželé Lavičkovi, půvabně ztvárnění Danielou Kolářovou a Zdeňkem Svěrákem, jsou sváděni touhou po získání chalupy dědy Komárka, kterou však majitel, jak se zdá, jen tak neopustí. Vše nakonec vyřeší jejich děti, které si starého Komárka zamilují a začnou ho považovat za svého skutečného dědu. (Bontonfilm)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (816)

kingik 

všechny recenze uživatele

Menzel a "svěrákovský" humor nejdou až tak dohromady. Vzájemně si překáží a jejich vzájemná koexistence brání většímu přesahu, na který jsem u Menzelových filmů zvyklý. Vyzkoušet si něco jiného, co režijně není až tak u Menzela obvyklé, je sice pěkné, ale natlačení "cimrmanovského" humoru nebylo až tak šťastné, alespoň ne pro mě. Jistě, legendárními hláškami se nešetří a herci jsou bezchybní, ale od poloviny jsem se u filmu vzhledem k jeho monotónnosti začínal nudit a závěr filmu mně připadal z kategorie odfláklých. Rovněž hudba byla taková až moc úzkostně melancholická, a čím více se film blížil k závěru, tím byl stále méně vtipný. 50% ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Prologem Menzlova filmového návratu k hrabalovským předlohám byl námět cimrmanovské dvojice Svěrák - Smoljak, kteří se pokoušeli zareagovat na nový trend socialistické společnosti jménem chalupářství. Ačkoliv je film eskapádou brilantních komických situací především zásluhou civilizací načichlé rodinky Lavičkových, jakýsi podvědomý tragický tón do něj vnáší svým citlivým herectvím Josef Kemr v roli samorostlého Komárka. A opět musím vyzdvihnout přítomnost Václava Trégla, jehož utlačovaný stařík je vskutku dojímavým obrazem odcházející generace prvorepublikových mistrů humoru. Filmu by opět prospěly méně periodické televizní reprízy. ()

Reklama

Tommassi3 

všechny recenze uživatele

"Týýýýýýý..." - "Ty neznáte, dědečku !!" - "Týýýýýý..." - "Ale ty neznáte, dědečku, to jsou pánové až z Prahy !! Omluvte ho, on má těžkou sklerózu, chudáček !!" - "Týýýýýýý..." - "No, půjdeme si lehnout, dědo, bylo toho na vás moc !!" - "Týýýýýýý..." - "Ale ty pány neznáte, dědo !!" - "Týýý........vypadají !!" ;) Co dodat k nezapomenutelnému a naprosto provařenému snímku, který vypráví o rodině Lavičkových toužící po vlastní chalupě, která však nakonec bude i s dědkem, co jim překáží ?? Jo, pardon, takhle to přeci nemůžu napsat !! ;) Pro mě osobně platí Na Samotě u lesa za jednoznačně nejlepší film režiséra Jiřího Menzela, když neopakovatelným způsobem pojí menzelovskou poetiku s cimrmanovským humorem, aniž by docházelo k nějakému nechtěnému vzájemnému tření, ani jedna složka totiž rámcově nevyčnívá, ačkoliv samostatně mě často až iritují.. Snímek jakoby mimoděk využívá tolika vzájemně koexistujících kontrastů, až opravdu jednoho napadá, jak vůbec dokáže držet jako celek pohromadě, ať už se budeme bavit o hereckém obsazení, kde vedle sebe excelují tehdy ještě neherec Zdeněk Svěrák a mistr Josef Kemr, který coby čtyřiapadesátiletý duchovně založený rodilý Pražák ztvárňuje dědu Komárka, zemitého sedmdesátníka z vesnice, s takovou samozřejmostí, až z toho vyloženě mrazí, či o typicky poetických pasážích, které si skvělý brněnský kameraman Jaromír Šofr vyloženě užívá, vedle typicky cimrmanovských prkenných, ve všech významech slova, scének, kde se může jeden málem potrhat smíchy a jimž kralují výstupy Zdeňka Svěráka s tím jeho všeználkovským, byť dobrákem od kosti, Lavičkou, či Ladislava Smoljaka v roli Radima "pana otce" Zvona, byť mezi ně lze paradoxně řadit i famózně minimalistického Františka Řeháka jako zedníka Lorence !! Nemůžu nezmínit a nesrovnat s Bočanovým hitem S Čerty nejsou žerty, ačkoliv se to na první pohled jeví jako poněkud zcestné, protože jednak oba spojuje jméno již zmiňovaného kameramana Šofra, pak se zde znovu ukazuje nutnost kvalitního scénáře, zde tedy Zdeněk Svěrák Jiřího Justa poněkud převyšuje, ostatně ten jeho scénář sice také parafrázuje, nikoliv však jiný film, ale skutečnost, když samotný Komárek má reálný předobraz a příhody s ním si na vlastní kůži zažili Svěrák se Smoljakem, navíc oba filmy patří k těm nejnahláškovanějším v rámci tuzemské filmografie vůbec, když ohromná spousta replik naprosto zlidověla a stala se zcela plynule součástí hovorové mluvy, což jen dokazuje Svěrákovu genialitu a nesmírně inteligentní a lidský humor.. A tak se vlastně i ta úsměvná skutečnost, že dostal za scénář omylem zaplaceno dvakrát, jeví až fatálně symbolickou !! ()

nash. 

všechny recenze uživatele

To máte Svěrák, Smoljak, Menzel, Kemr, Tříska, Kolářová, Řehák, Trégl, Vlach, Jegorov, režie, scénář, laskavý humor, dialogy, hlášky, žáby, mlýn, chčije, Lorenc, klekání, blechy psí, a taky prince co mel tři prání a dvě už prošustroval. Když to sečtete, dostanete jednu z nejlepších "smoljakosvěrákovek". Svěží komedii, která nemá jediné slabé místo, jediné místo, kde bych se i při sté repríze královksy nebavil nebo alespoň spokojeně neusmíval. Skvělé obsazení dokonale padne výborně napsaným postavám, jedna skvělá scéna střídá druhou, a ze všech padají hlášky tak hustě, že jediné filmové políčko nezůstane suché. ()

Djoker 

všechny recenze uživatele

Menzel i Svěrák mají na svém kontě zdařilejší počiny. Film i po letech překvapí množstvím hlášek, které dávno zlidověly. Zápletka kolem chaty má být zdrojem humoru, ale ten rychle vyschne. Na Kemrovi je zase vidět, že v době natáčení ještě nebyl ve věku důchodce vyhlížejícího zubatou a přeliv to skutečně nezakryl. ()

Galerie (10)

Zajímavosti (64)

  • Ve filmu se opakovaně objevuje výraz „klekání“. Klekání je zvonění, které se opakovalo každý den třikrát – za úsvitu, v poledne a večer. Lidé měli při zvuku zvonu zanechat práce, pokleknout a modlit se modlitbu „Anděl Páně“. Tradičně se klekání zvoní po dobu trvání této modlitby, tedy zhruba dvě a půl minuty, a protože modlitba „Anděl Páně“ sestává ze tří biblických veršů, někdy se klekání zvoní s dvojím přerušením. V době, kdy ještě nebylo rozšířené nošení hodinek, sloužilo také k určování času. Za ranního klekání vstávali, při poledním obědvali a u večerního posílali své děti spát. Starší děti večerní klekání upozorňovalo, že se mají vrátit domů. Opozdilce mohla podle pověstí v poledne odvléct polednice a večer pak klekánice. (sator)
  • Režisér Jiří Menzel spomína na pôvodného majiteľa chalupy: „Vtedy tam býval taký podivín, trošku cvok, museli sme to tam odhmyziť. Ale bolo to dobré.“ (Raccoon.city)

Související novinky

Jan Tříska (1936 - 2017)

Jan Tříska (1936 - 2017)

25.09.2017

Po nešťastném pádu z Karlova mostu zemřel ve věku osmdesáti let herec Jan Tříska, celoživotní oblíbený představitel shakespearovských rolí. Jeho touha stát se tanečníkem vzala za své, když mladého… (více)

Kánon filmu 2011

Kánon filmu 2011

13.02.2012

V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (více)

Reklama

Reklama