Na samotě u lesa

Menzel a "svěrákovský" humor nejdou až tak dohromady. Vzájemně si překáží a jejich vzájemná koexistence brání většímu přesahu, na který jsem u Menzelových filmů zvyklý. Vyzkoušet si něco jiného, co režijně není až tak u Menzela obvyklé, je sice pěkné, ale natlačení "cimrmanovského" humoru nebylo až tak šťastné, alespoň ne pro mě. Jistě, legendárními hláškami se nešetří a herci jsou bezchybní, ale od poloviny jsem se u filmu vzhledem k jeho monotónnosti začínal nudit a závěr filmu mně připadal z kategorie odfláklých. Rovněž hudba byla taková až moc úzkostně melancholická, a čím více se film blížil k závěru, tím byl stále méně vtipný. 50% (07.09.2010)

Takový typicky český film, který se možná snaží o něco víc než komediii, ale stejně jsem z toho v rozpacích. Na venkov se u nás ve filmu obvykle pohlíží brýlemi Pražáků, tak i tady. Jim asi připadá bizarní vše, co je jiné než městské. Jinak ale tento film nijak neuráží, nejsou v něm vulgárnosti a sprosťárny, rodina je tu podána celkem slušně, proto budiž - ale nic světoborného tento film rozhodně není. (04.10.2007)

Pěkně humorné i dojímavě poetické. Za normalizace nepohodlného Bohumila Hrabala sice vystřídala scenáristická dvojka z Divadla Járy Cimrmana, ale Svěrák se Smoljakem to zde Menzelovi rozhodně neskazili ani svou hereckou účastí. Je to typický film Jiřího Menzela z dob minulých, ve víru kouzla všedních dnů a zdánlivě obyčejných věcí. Osobitý děda a jeho výroky (Chčije a chčije...), nezapomenutelná rvačka na pohřební oslavě, ještě svéraznější mistr stavitel Lorenz, který ,,cihlu do ruky neveme, ale na slovo odborník je to vzatej" a řada nezapomenutelných momentů především uprostřed přírodních krás a prastaré chaloupky, i v společnosti zvířat. ,,Kdepák, to jsou blechy psí, ty na člověka nejdou!" Není divu, že tenhle útěk z přetechnizovaného světa oslovil spoustu diváků i v době svého vzniku. Pěknou civilní roli zde sehrál před svým odchodem do emigrace Jan Tříska. ,,Václave, proč nejsi moje žena?" . . . Nadčasová rodinná klasika. Navíc se tu v pozadí pěkně vyvíjí vztah rodiny se zcela neznámým člověkem jiné generace a prostředí. 85% (25.12.2018)

Další z legendárních komedií, která je jednou z nejznámějších v České kinematografii. Ať už vezmeme laskavý humor Zdeňka Svěráka, příjemné prostředí, prosluněné léto či vynikající herce, dostaneme pravou a nefalšovanou odpočinkovou komedii. Josef Kemr v roli sympatického samorosta pana Komárka předvedl asi svou nejznámější roli, Zdeněk Svěrák je zde také nadmíru zábavný a jako třešinka na dortu je tu František Kovářík jako neodolatelný otec dědy Komárka. Skvělá zásobárna nesmrtelných hlášek a jistota odpočinku a dobré nálady. (10.04.2006)

Zvolíme-li dnes už zvetšelé téma "život za komunismu" (možno dosadit První republiku, monarchii, výlet časostrojem apod.) a nedostaneme-li při vyslovení tak hrůzné věty osypky, zjistíme, že bůčkový blahobyt měl i svou specifickou duchovní dimenzi, která byla, jaká byla, ale přesto existovala. Cimrmanovská filmová perioda pozdního komunismu patří k dnes historickým a zvláště cenným kapitolám naší národní kinematografie hraného filmu. Tím spíš, že dodnes není zcela uzavřena a její metoda malých radostí laskavého všedního dne má co říci i dnes (VRATNÉ LÁHVE). Schopní herci, špičkový režisér, scénáristé, kteří vědí, co chtějí a mají říci. Chalupářský způsob života té doby je tu jako na dlani. Zatracované chalupářství, které téměř zastavilo rozpad - myslím stavební - naší vesnice a vneslo do jejího života nové, často prospěšné prvky - dnes i pracovní příležitost, která se po r. 1990 začala vytrácet - je tu jako na dlani. Pro dítě je lepší, poznává-li přírodu a její život zblízka v tomto věku, než když je nuceno pronášet srovnatelně přihlouplá moudra v dospělejším nebo dokonce zralém věku. To všechno a radost ze života k tomu dokázali všestranní tvůrci dostat do svého filmu. To, co bylo divácky vděčné před třiceti lety, hladí po duši dnes a není pochyb o tom, že se tak bude dít i zítra a pozítří. (05.11.2007)