Postřižiny

Z nádhernej Maryšky (pivovarníkovej ženy) som bol nielen ja úplne namäkko, ale aj všetci, ktorí sa okolo nej pohybovali, pretože táto žena dokázala neuveriteľne vzrušovať celé mužské pokolenie, nachádzajúce sa aj mimo hlavného prúdu Pivovaru. Spoznávam ju na úvodnej zabíjačke, keď zakrátko prichádza „správna rada” , (medzi ktorou je i nesmierne „nadržaný doktor” Gruntorád) alebo aj jej extrémne hlučný švagor Pepin. Hlavná postava sa nazývala Francin, a toho môžme považovať za manžela tejto neskrotnej krásky, za ktorou sa neustále chlapi otáčajú, bodaj by aj nie, keď je tak hriešne sexy, že sa rada pred nami divákmi vyzlieka do naha ! Inak je aj odvážna, keďže so švagrom vylezú na vysoký komín, ale tých vylomenín bude viacero. _ Videl som naozaj famózny snímok významného českého režiséra Jiřího Menzela, ktorému ozaj veľa nechýbalo k maximálnemu hodnoteniu - piatich hviezdičiek, ktoré by si bezpochyby isto zaslúžil. Podieľala by sa na nich naša slovenská herečka Magdaléna Vášaryová, ktorá celý herecký ansámbel naprosto zatienila, i keď na hlasité eskapády Jaromíra Hanzlíka sa nedá len tak zabudnúť, lebo aj mňa totálne vyčerpali, ako i jeho brata Francina. P. Hrušínský má menej h. priestoru, no bohato to stačí na to, aby si to herecky užil dosýta. I naďalej sa budem venovať ďalším režisérskym skvostom p. Menzela, a to najmä čisto iba za kamerou ! (28.04.2019)

Po prečítaní niektorých pochvalných a odborne vyzerajúcich komentárov ako sa to ľuďom páčilo, čo všetko tam skryl autor, čo je tým myslené a ako sa im páčila hlavná protagonistka budem možno v tomto odvážny, no vyjadrím to jednoducho, pre mňa nezáživný film s nudnou poetikou, no chápem, že pre niektorých je to český film, ktorému treba pozdvihnúť hodnotenie, lebo to majú mnohí spojené so svojou mladosťou, no ja si myslím, že tomuto filmu čas veľmi nepomáha. Pre mňa mnoho nezaujímavostí. (03.07.2015)

Hudba je čarovná, atmosféra malomesta na prelome republiky a monarchie skvelá, no celé je to afektované, kŕčovité a zastaralé. Chýba tu zmysluplný konflikt alebo aspoň trochu ľudské jednanie postáv. Aspoň náznak toho, že film sa odohráva hoci len v niečom, čo matne pripomína skutočný svet. Postřižiny sú akoby rozpohybované dobové reklamné maľby. Síce štýlové, no neskutočne afektované a gýčové. Toto je ten mýtický láskavý humor? Ak áno, tak prosím pekne nasrať. (14.08.2018)

90% - V souvislosti s tímto filmem si představím jediné slovo: Idylka. Menzel, spolu se svým dvorním skladatelem Šustem, dokonale ztvárnil svět, ve kterém se vše točí okolo pivovaru, či ještě lépe, okolo šťastného manželství neobyčejně inspirativní paní sládkové s dobráckým a pracovitým sládkem. Je to svět, jehož každý okamžik je „velmi poetický“. Je to svět, ve kterém je největší katastrofou poněkud hlučný sládkův bratr Pepin, bez kterého by tu však byla skoro nuda… Je to svět, do kterého divák na těch pár okamžiků rád emigruje, aby se vrátil coby naivní a vždy usměvavý občan, kterého nikdo nebere vážně. (14.11.2006)

Mládí Hrabalových rodičů je i mládím spisovatelova pábení. V tomto případě ztělesněným půvabnou mladou ženou, která ve své již ne panenské nevinnosti páše věci, příslušející rozpustilým dívkám, pro které je klukovská parta to nejlepší. Nejen strýc Pepin svou živelností, ale i otec Francin hyperkonformností se z tohoto rámce nevymykají. Hravost knihy se mění v bezudnost scénáře a filmového příběhu, který pojednává. Maloměstský pivovar i maloměstský život, kulisa, na jejímž popředí se to víření odehrává, rovněž nezklame. Bizarní solidnost šedivé honorace tvoří působivý kontrast, jakousi vyrovnávající desku řetězu dnes už nesmrtelných scén a obrazů. Nejen komínová scéna nebo chrápající lékařská prohlídka, ale i rozkošné přehození významů v klíčovém slově na závěr filmu, z nějž je počat budoucí spisovatel, stejně nespoutatelný jako jeho rodina, zůstávají v stálé paměti většiny těch, kdo tento nevšední film zhlédli. Čekání na perlu se mění v jistotu rafinované prostoty mistrovského šperku. Hrabalova, Menzelova i Hanzlíkova. (27.08.2007)