Postřižiny

Jeden z klenotů české kinematografie. Filmový požitek, který se snad nikdy neomrzí. Jen se s přibývajícími reprízami a roky mění úhel pohledu. Zatímco kdysi jsem se bavil Hanzlíkovým Pepinem a jeho nezbytným doplňkem Rudolfem Hrušínským mladším, dnes se spíše kochám scénami, které okouzlují svou poetikou a spíše než zábavou jsou oslavou života, starých časů a krás ukrytých v těch zdánlivě nejbanalnějších věcech, situacích i slovech. A s každou další reprízou si u stále většího počtu postav říkám "Ach, jak já ti rozumím". Prostě filmový klenot s užasně zahranými úžasnými postavami, nezapomenutelnými scénami, nádhernou atmosférou, vzniklou průnikem hrabalovské a menzelovské poetiky, a pohodou, která vyzařuje z každého okamžiku. Nudíte se? Pořidte si filmové Postřižiny. (30.09.2013)

Z nádhernej Maryšky (pivovarníkovej ženy) som bol nielen ja úplne namäkko, ale aj všetci, ktorí sa okolo nej pohybovali, pretože táto žena dokázala neuveriteľne vzrušovať celé mužské pokolenie, nachádzajúce sa aj mimo hlavného prúdu Pivovaru. Spoznávam ju na úvodnej zabíjačke, keď zakrátko prichádza „správna rada” , (medzi ktorou je i nesmierne „nadržaný doktor” Gruntorád) alebo aj jej extrémne hlučný švagor Pepin. Hlavná postava sa nazývala Francin, a toho môžme považovať za manžela tejto neskrotnej krásky, za ktorou sa neustále chlapi otáčajú, bodaj by aj nie, keď je tak hriešne sexy, že sa rada pred nami divákmi vyzlieka do naha ! Inak je aj odvážna, keďže so švagrom vylezú na vysoký komín, ale tých vylomenín bude viacero. _ Videl som naozaj famózny snímok významného českého režiséra Jiřího Menzela, ktorému ozaj veľa nechýbalo k maximálnemu hodnoteniu - piatich hviezdičiek, ktoré by si bezpochyby isto zaslúžil. Podieľala by sa na nich naša slovenská herečka Magdaléna Vášaryová, ktorá celý herecký ansámbel naprosto zatienila, i keď na hlasité eskapády Jaromíra Hanzlíka sa nedá len tak zabudnúť, lebo aj mňa totálne vyčerpali, ako i jeho brata Francina. P. Hrušínský má menej h. priestoru, no bohato to stačí na to, aby si to herecky užil dosýta. I naďalej sa budem venovať ďalším režisérskym skvostom p. Menzela, a to najmä čisto iba za kamerou ! (28.04.2019)

Herecká sestava je to jistě skvělá, ale to neznamená všechno. Nevím jestli je to nějakým zaujetím vůči Menzlovi, ale jeho adaptace Hrabala se mi prostě nelíbí. Tahle asi nejvíc. Dlouhé prázdné scény čumění do blba, až skoro fanatické zbožňování hlavní hrdinky a samozřejmě to otřesné hulákání! To by jeden vraždil. Dám tomu ještě jednu šanci, ale myslím, že to není film pro mně. (11.06.2012)

Menzel - Hrabal. Dodnes nevím, proč zrovna Menzel získal výsadní právo zfilmovat většinu stěžejních Hrabalových literárních děl. Zkusit to občas taky nějaký jiný režisér, bylo by co poměřovat, ale takhle není s kým. Hrabal byl mistr psaného slova a jeho knihy nešlo ani dost dobře přetáhnout do filmové podoby. Menzel většinu jeho děl úplně zkurvil. Ano, nemám problém použít ostřejší slovo, když je na místě. Dokurvil i tohle dílo. Už obsazení Francina a Maryšky čahounem a ohyzdou, je zoufalé a žádá si o přeobsazení. A Hrabalovu poetiku taky, až na pár výjimek, okleštil, anebo ji v podstatě ani nevystihl. Když byl Menzel v koncích, a za film jsem to vycítil nesčetněkrát, napasoval do filmu idiotsky zrychlené scény, ve kterých hrbatý idiot Hrušínský jako by legračně pobíhá. Jak toto může někdo dát do filmu?! A takových hovadin je ve filmu milion, přitom jsou neústrojné a divné. Hanzlíkova kreace Pepina mě pobavila, ale opět do filmu jako by ani nepatřila, jak křečovitě ji tam Menzel narouboval. Výsledná podoba filmu mě vůbec nenadchla. Film jsem viděl na etapy a skoro jsem ho i vypínal, jak nezajímavě je natočený. Kdykoliv ho někde reprízují, házím ignor. 20% (27.04.2013)

K tomuhle snímku mám poněkud osobní vztah, a tak se psaní komentáře stále vyhýbam. Děda byl sládek, a i když jsme byl ještě malý kluk, když si ho smrt vzala, tak na dětství v pivováře nezapomenu. Vůně sladu, sešeřelá varna, obří sudy a pivo, kam se podíváš. Mistrně převedená Hrabalova próza, tak jak to snad jen Menzel umí. Krásná M.Vašáryová pijící zlatý mok na jeden zátah tak, že dostanete žízeň, i kdybyste nechtěli. A což šťavnaté bifteky, jejichž vůně se doslova z plátna/obrazovky/monitoru line. Vždy polituji J.Schmitzera pojídajícího jen tvrdé topinky. Všechna ta báječná poetika časů minulých, prodchnutá veselými příhodami, trochou erotiky i odvážnou spank scénou...A pak jistě, strýc Pepin! Nudíte se, kupte si medvídka mývala! A nebo si případně pusťte Postřižiny. (28.05.2011)