Národní třída

"Kam jdeš? Lucko, ty vole, dyť já tě mám rád tyvole!" A takhle je to tady se vším. Plus za přesné herce (Kateřina Janečková si už zasloužila více prostoru než v nekonečných seriálech), mínus za scénář generující nudný a divný děj. Z trailerů jsem se těšila, zpětně jsem ráda, že jsem ušetřila za vstupenku do kina. (21.03.2021)

Nezvládnutá adaptace na nový společenský systém sebou přináší frustraci, sebelítost a vztek. Připadá mi, že pro spoustu lidí je to v dnešní době jediný hnací motor a to je špatně. Altrichterův „antipaušalizační“ počin předkládá zajímavou otázku. Může být člověk sympaťák a zároveň agresivní xenofobní debil? Ta nečernobílost spojená s pohledem na kořeny problémů je devízou, škoda jen, že nebyly ambice zajet do obou spekter hlouběji, aby se divákovi zamotala hlava ještě víc. Čermák jako srdce obalené asociální čuráčí tkání poměrně přesvědčivý.. (05.02.2020)

Na české poměry nezvykle ostře nastavené zrcadlo, film z reality dneška, který se nebojí ukázat tu prázdnotu na straně osobností. Tíživá psychologická sonda o hledání vzoru se snaží tragikomickým způsobem zlehčovat nastolené otázky. Ale celý film definuje jeden z leitmotivů, příběh o hrdinovi, který dal první ránu na Národní třídě. Čermák je jako ztracená existence, jejíž život se smrsknul na práci a pobyt v hospodě s občasnou rvačkou, naprosto dokonalý. V jeho boji o zachování toho jediného místa, kde se cítí dobře, mu lze překvapivě fandit, neboť ti z druhé strany barikády jsou vlastně mnohem horší parchanti, než Vandam. K dokonalosti snímku přispívá i výborně zvládnutý závěr. (19.12.2021)

Příjemné překvapení. Stávajících 54% zde, které převálcují i mnohé české/slovenské veskrze debilní, tupé, břídilsky zrežírované a mizerně zahrané komediální sračky, bez scénáře a smysluplného příběhu mě od Národní třídy mírně odrazovalo a ejhle! Hynek Čermák vynikající, bavil mě v každém záběru, taktéž Honza Cina i Kateřina Janečková. Příběh mě zaujal, místy rozesmál a co se týče těch nesplněných snů, lehounce i dojal. Podobnost Severky se Severkou není náhodná. Každá sídlištní knajpa, se štamgasty z panelákového šílenství alla Dubina/ Petržalka/ Jižní Město/ Šumbark/ Sásová je jako přes kopírák. Nešťastní padesátníci, kteří přišli o práci a už se nechytli, také ti, kteří pracovat nechtějí, nebo pracující, kteří to ale tlučou od výplaty k výplatě, pro které jsou nečekané, i docela banální výdaje likvidační, ale na pivo a cigára mají vždycky... Přičteme- li všelijakou minulost jednotlivců, s trochou fantazie si levou zadní vyskládáme osádku takovéto Severky. I se zadluženou hospodskou/ hospodským. Most! s tím slavil úspěch. Chápu, drsný humor oslovil, navíc se v příběhu sešlo více společenských témat. V pohodě. Však tento film na podobnou tématiku dojíždí a to je škoda. Nebýt Prušinovského seriálu, reakce mohly být lepší. Každopádně se jedná o zajímavý počin. Vandam je týpek nezapomenutelný, člověk mu fandí. Scéna s Langošem neměla chybu. Malý velký film, vhodnější spíše pro festivalové publikum než pro davy těch, kteří žijí podobně a rádi se zabaví něčím úplně odlišným. Líbilo. (03.03.2020)

Tři a půl, s tím, že za vidění to bez debaty stojí. *** Hořko-ironicko-nostalgická redefinice národního hrdiny v reál-kritické sociální eseji z pražských sídlišť Jižního Města, jež se stalo předmětem zájmu developerů a jejich osvědčených nekalých praktik. Narušují svými bezohlednými plány zaběhané pořádky místních, už tak životem semletých obyvatel, z nichž někteří se křivdám mocnějších přizpůsobují unaveněji, navykleji, jdou jim z cesty rezignovaněji a ochotněji než jiní, aby pragmaticky umenšili škody, které je postihnou - ale najdou se i tací, kteří si prostě nemůžou pomoct a nechat to být. Což z nich ještě nedělá hrdiny, jsou prostě jen jinak poznamenaní a převálcovaní mizernou výchovou a nabídkami životních možností v mizerných podmínkách v mizerné společnosti. Na to, že základním pocitem při sledování snímku optikou humanistických ideálů, hodnot a idejí (optikou "pravdy a lásky", jak je vícekrát cynicky v hospodě připomenuta Mrazákem), je hořkost a bezvýchodnost, je sledování skoro až nepochopitelně, absurdně příjemné, což vnímám jako zvládnutý režijní záměr prozrazující jak ironický odstup, tak zainteresované pochopení. To je mi sympatické. *** Plnohodnotný příběh však zjednodušující konstrukt vyprávění nenabízí (já v tom - možná že mylně - vidím slabinu spolupráce s Rudišem), je to opravdu spíš esej než plnokrevný film, a po svérázném, odtažitém fenoménu Schmitke (https://www.csfd.cz/film/389075-schmitke/recenze/?comment=10059558) mi to připadá trochu škoda, ale do velké míry to vyvažují perfektní herecká převtělení a jako divácky vlídný snímek je to rozhodně vděčné a chytlavé, ač zároveň důsledně nepodbízivé. Už pro ten kvalitně namíchaný koktejl připomenutých jednoznačných nešvarů a paradoxů dnešní z mnoha příčin morálně rozložené společnosti a pro ten mix nejednoznačných pocitů, které to v člověku vyvolá a zanechá spolu s kolotočem stokrát omletých, ale neukončených úvah na téma, co se s tím dá dělat obecně a co s tím může dělat každý z nás, abychom mohli společně žít lépe než v takovém marasmu, všichni, bez ohledu na minulost národní i osobní, to za shlédnutí určitě stojí. *~ (13.03.2020)