Národní třída

Tři a půl, s tím, že za vidění to bez debaty stojí. *** Hořko-ironicko-nostalgická redefinice národního hrdiny v reál-kritické sociální eseji z pražských sídlišť Jižního Města, jež se stalo předmětem zájmu developerů a jejich osvědčených nekalých praktik. Narušují svými bezohlednými plány zaběhané pořádky místních, už tak životem semletých obyvatel, z nichž někteří se křivdám mocnějších přizpůsobují unaveněji, navykleji, jdou jim z cesty rezignovaněji a ochotněji než jiní, aby pragmaticky umenšili škody, které je postihnou - ale najdou se i tací, kteří si prostě nemůžou pomoct a nechat to být. Což z nich ještě nedělá hrdiny, jsou prostě jen jinak poznamenaní a převálcovaní mizernou výchovou a nabídkami životních možností v mizerných podmínkách v mizerné společnosti. Na to, že základním pocitem při sledování snímku optikou humanistických ideálů, hodnot a idejí (optikou "pravdy a lásky", jak je vícekrát cynicky v hospodě připomenuta Mrazákem), je hořkost a bezvýchodnost, je sledování skoro až nepochopitelně, absurdně příjemné, což vnímám jako zvládnutý režijní záměr prozrazující jak ironický odstup, tak zainteresované pochopení. To je mi sympatické. *** Plnohodnotný příběh však zjednodušující konstrukt vyprávění nenabízí (já v tom - možná že mylně - vidím slabinu spolupráce s Rudišem), je to opravdu spíš esej než plnokrevný film, a po svérázném, odtažitém fenoménu Schmitke (https://www.csfd.cz/film/389075-schmitke/recenze/?comment=10059558) mi to připadá trochu škoda, ale do velké míry to vyvažují perfektní herecká převtělení a jako divácky vlídný snímek je to rozhodně vděčné a chytlavé, ač zároveň důsledně nepodbízivé. Už pro ten kvalitně namíchaný koktejl připomenutých jednoznačných nešvarů a paradoxů dnešní z mnoha příčin morálně rozložené společnosti a pro ten mix nejednoznačných pocitů, které to v člověku vyvolá a zanechá spolu s kolotočem stokrát omletých, ale neukončených úvah na téma, co se s tím dá dělat obecně a co s tím může dělat každý z nás, abychom mohli společně žít lépe než v takovém marasmu, všichni, bez ohledu na minulost národní i osobní, to za shlédnutí určitě stojí. *~ (13.03.2020)

Hynek Čermák je to najlepšie, čo mohlo tento film stretnúť. Jeho komplikovaná postava Vandama, plná vlastných démonov z minulosti, neschopnosť existovať v súčasnosti a s neistou budúcnosťou je zahraná dokonale a presne. Odkaz na udalosti spred 30-tich rokov z Národní třídy sú veľmi povrchné a žiadali si väčší priestor, z tohto pohľadu názov filmu pôsobí zmätočne. Pravdou však je, že spomínanie na minulosť je lepšie ako samotný príbeh, ktoré postavy prežívajú. Záver je značne kontroverzný a zhadzuje film. (06.02.2020)

Rudiš má podle mě na filmové adaptace svých knih zatím smůlu, všechny považuji za nepříliš povedené, byť každý ten film má něco do sebe, Národní třídu nevyjímaje. A zrovna tuto knihu považuji vyloženě za nezfilmovatelnou, byl jsem proto zvědavý, co bude ve scénáři navíc, aby z toho už šel udělat celovečerní film - po této stránce mi to bohužel nepřišlo moc zajímavé, vše co je tam oproti předloze navíc, nestojí moc za řeč, naopak se překvapivě z knihy spousta věcí vypustila (třeba jak přišel Mrazák - který je v tomto filmu samozřejmě trapnou kopií Waltera Sobchaka z Big Lebowskiho - ke své přezdívce). Nakonec mě tam nejvíc bavil samotný Čermák, kterého jsem nikdy moc nemusel, ale zde je prostě výborný a postavu Vandama ztvárnil naprosto dokonale (rovněž Langmajer - navzdory malému prostoru své role - zde herecky exceluje - on je prostě bůh). Hodně se mi líbil taky soundtrack, který nemá chybu (byť mi občas vadilo, že hudba hraje tak nahlas, že kvůli ní moc nejsou slyšet dialogy). Celkově jsem z toho filmu měl pocit, že Altrichter s Rudišem se museli hledat tak dlouho, až se našli - to jejich germanofilství (které se projevuje třeba i na zmíněném soundtracku) mi je hodně sympatické, a osobně jsem se u toho filmu hodně nasmál, ty Vandamovy repliky jsou prostě strašně vtipné (i když mi přišlo, že jsem se v poloprázdném kině smál asi sám), a celkově mi to vlastně dost sedlo, byť si pořád myslím, že jako adaptace to moc dobré není, a jako film to mohlo být mnohem lepší, kdyby to vyprávělo nějaký silnější příběh nebo kdyby to mělo víc propracované postavy (třeba jako seriál Most, který se jistě bude s Národní třídou často srovnávat, třeba už jen kvůli té Severce, kterou ale měl Rudiš jako první - Národní třída vyšla v r. 2013) - svým způsobem je těžko říct, o čem ten film vlastně je, jestli se vysmívá novodobým náckům à la Slušní lidé (vytetovaný latinský citát "Silent leges inter arma" na Vandamových zádech má špatný slovosled), jestli pojednává o životě "white trash" po česku, nebo jestli je prostě jenom komediálním dramatem o jednom rváčovi, který může reprezentovat kdekoho, ale taky nemusí. Schmitke mě kdysi oslovil výrazně víc - zde si myslím, že Altrichter šlápl spíše vedle, bohužel. Těšil jsem se na to hodně dlouho a trailer vypadal více než slibně. Btw. ten voiceover - otravný symptom většiny filmových adaptací literatury - je zde podle mě dokladem tvůrčí bezradnosti ohledně otázky, jak natočit film podle knihy, jejíž značná část je napsaná v du-formě - že to prostě necháme herce odříkat na pozadí mimo obraz... filmařsky nejjednodušší cestička, která rezignuje na nějakou větší invenci. (26.09.2019)

Mám rád filmy o rebelech, kteří jsou kvůli svému nonkonformismu trnem v oku svému zkostnatělému okolí (viz Frajer Luke, Přelet nad kukaččím hnízdem, Lid vs. Larry Flynt apod.). Ale abych takovému rebelovi fandil, musím s ním vnitřně souznít - chápat jeho motivace, alespoň částečně sdílet jeho pohled na svět, a věřit, že právo je na jeho straně. Vandamovy motivace jsem sice chápal, ale jinak mi byl kompletně nesympatický. Ve své hlavě sice bojuje za spravedlnost, ve skutečnosti je to ale pouze sobecký primitiv s fašistickými manýrami, jenž uznává pouze svůj (notně omezený) pohled na svět a každý problém by nejraději řešil násilím. Právě v tom se nejvíce liší od skvělých hrdinů zmíněných snímků, kteří kvůli svým sklonům k volnomyšlenkářství a touze po svobodě vlastně bojují (byť třeba i nevědomky) především za druhé. Zatímco Vandam (ve výborném Čermákově podání) hájí primárně svoje zájmy, navíc způsoby, které jsou prakticky neobhajitelné. __ Národní třída je velmi dobře natočený i zahraný film, ale pokud opravdu bylo záměrem natočit kriticky laděný portrét tohoto typu lidí (a že takových vulgárních sebevědomých hovad bohužel žije všude habaděj), pak tvůrci v čele s Altrichterem prostě umělecky selhali. Dalo by se možná namítat, že třeba Vlk z Wall Street taky může na někoho snadno působit jako svého druhu adorace DiCapriova Belforta, Scorsese ve svém filmu ale několikrát dává jasně najevo, že Belfort je navzdory vší své zábavnosti, vychytralosti a šoumenství pořád především zločinec, který zbohatl skrze podvody. Navíc konec z něj nedělá žádného hrdinu, ale "pouze" velmi schopného člověka, jemuž jsou ostatní ve své naivitě (a hamižnosti) ochotni naslouchat. Kdežto finále NT dělá ze svého antihrdiny téměř mučedníka, jehož názory a životní styl stojí přinejmenším za zvážení. Opravdu mi nedělá dobře představa, že by někomu mohl takový zamindrákovaný a nebezpečný kripl sloužit jako životní vzor... 60 % (14.03.2021)

Velmi stylový film s dobrým obsazením, ať už je to buran Čermák nebo tradičně i na malé ploše skvělý Langmajer. Bohužel jeho polarizace "sobečtí pracháči" versus ztroskotanci v lihu nebo na piku vyznění filmu v dnešní atmosféře škodí - málokdo se ztotožní s pracháči a většina diváků v dnešní době neodfiltruje, že je Čermák násilný sociopat v deziluzi a konec z něho udělá dojemného hrdinu, u kterého bychom snad měli zapomenout, co celý film předvádí. Ještě mu pak x lidí zatleská, jak homofobními kecy rozčílil policajty, protože to vezmou jako boj proti progresivnímu liberalismu, ach jo :)) Bez toho temného poselství bych dal 4 hvězdy. (28.02.2020)