Rozmarné léto

Věta, kterou tady cituje Anglie, je opravdu skoro kultovní a taky dědeček Záhorský je opravdu úžasný. :) Za pět hvězd to nedám jen proto, že se mi zdá onen skoro básnický jazyk, jímž spolu promlouvají hlavní postavy (včetně zmiňované jedinečné věty) pro film snad až nevhodným, čímž nechci říct že je ten způsob mluvy špatný, ale v knize zkrátka má své nezaměnitelné kouzlo, kdežto ve filmu trochu méně vyniká. Škoda, přesto jde o výbornou podívanou a díky za ni. (22.08.2003)

Vančurovu knižní předlohu v lásce nemám, zřejmě je to zapříčiněné tím, že patřila na střední škole do mé povinné četby. Navíc si češtinářka na Vančurovi dost zakládala a způsobila tak mou averzi vůči autorovi. Takže, když můžu preferuju film. Musím na něho mít ale správnou náladu a pokud ji mám, tak mě vždycky pohladí po duši svou pohodou a klidem. (03.10.2009)

Knihu jsem nečetl a ani filmového zpracování mě na její přečtení moc nenavnadilo. Ne že by se mi nelíbily exteriéry, decentní humor, pohoda, která na mě ze snímku působila či jazyk (opravdová oslava spisovné češtiny), ale ikdyž má Rozmarné léto jen 74 min., chvílemi jsem se nudil, a to by u se mi u filmu s takhle krátkou stopáží prostě stát nemělo. Milé, příjemné, pohodové, ale ve výsledku slabší 4*. (06.08.2009)

Slovy majstra Vládíka: "Není liž ženské tělo to nejkrásnější, co nám příroda poskytla?" ________ Nezaměnitelné a těžko uchopitelné lyrice Vladislava Vančury dokázali dát život ve filmové podobě pouze dvě režisérská esa: František Vláčil baladou Markéta Lazarová, a kabaretní kouzelník Arnoštek, neboli Jiří Menzel, komedií Rozmarné léto. Přičemž tento Menzelův kultovní počin a zároveň plnohodnotná adaptace stejnojmenné a neméně kvalitní literární předlohy, je definicí pojmu 'poezie v obraze'. Výjimečnost a pomyslné kouzlo snímku - krom samotné zápletky, jež spočívá v idylce zevlování majitele lázní Antonína Důry (Rudolf Hrušínský), pseudo-filozofa abbé Rocha (Vlastimil Brodský) a majora ve výslužbě Huga (František Řehák), která je narušena příchodem okouzlující Anny (Jana Preissová) - pramení právě v zachycení obyčejnosti okamžiku oné letní bezstarostnosti, nicnedělání, subtilní květnatosti archaického jazyka a pitoreskním humoru. Právě pomyslná metamorfóza mezi Vančurovskou poetikou a Menzelovým režisérským umem utváří zvláštně atraktivní humoristickou mozaiku, v níž rovněž dominuje specifický a uvolněný rytmus, který mnohdy plyne stejně pomalu jako tok říčky Orše, u níž ústřední trojice každé odpoledne koštuje utopence. (22.09.2020)

Tento film "zdá se mi poněkud rozmarný". Stejně takové byly i mé pocity při sledování tohoto uměleckého kousku. Menzel ale natočil i "živější" filmy, a ne jen tak "ospale rozmarné" jako je tento. Avšak všechna čest, natočit film podle Vančurovy předlohy si troufl a zvládl to poeticky nad věcí. Děj se pozvolna odvíjel jako voda pomalu tekoucí v řece, ve které se mistr Antonín, major a abbé koupali ve svých roztomilých plavkách. Měl jsem chuť se v té říčce vyrochnit s nimi a poklábosit na břehu nad půllitrem točeného. (11.07.2007)