Larks on a String
Režie:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrají:
Rudolf Hrušínský, Vlastimil Brodský, Václav Neckář, Jitka Zelenohorská, Jaroslav Satoranský, Vladimír Šmeral, Ferdinand Krůta, František Řehák (více)Obsahy(1)
Film Skřivánci na niti natočil v roce 1969 Jiří Menzel na motivy povídek z knihy Bohumila Hrabala Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet. Dlouhých dvacet let zůstal film uzavřen v trezoru, protože vypovídal o absurdní realitě české společnosti padesátých let, která měla zůstat navždy skryta. Děj satirického filmu se odehrává na šrotišti kladenských oceláren, jež se stalo pracovním táborem pro ty, které komunistická společnost vyvrhla až na samý svůj okraj a zde je hodlala převychovat k obrazu svému. Vedle sebe se tak sešli prokurátor, který nechtěl pochopit, že právo by se mělo podřídit politickým cílům totalitní moci, adventista, odmítající chodit v sobotu do práce, filozof, nehodlající své myšlení vtěsnat do nových pouček, saxofonista, jehož nástroj byl odsouzen coby buržoazní přežitek, živnostník a řada dalších. O kus dál pracují „kopečkářky“, dívky a ženy, jež jediné východisko viděly v útěku za hranice, který se však nepodařil... Každá postava je poznamenaná tragickým lidským osudem, ale pohled Bohumila Hrabala je hřejivě lidský, plný porozumění a hledající v každé beznadějné situaci jiskřičku naděje. Jeho hrdinové, oblečeni do starých hadrů, se sice hrabou ve starém železe, ale zdají se šťastnější než ti, kteří je sem poslali. Do kin se tvrdě zakázaný film dostal až po jednadvaceti letech, premiéru měl v lednu 1990. Diváci jej až zpětně mohli zařadit do sledu zdařilých adaptací hrabalovských předloh, jejichž tvůrcem byl Jiří Menzel. Na Berlinale 1990 získal hlavní cenu Zlatého medvěda. (Česká televize)
(více)Videa (3)
Recenze (392)
Viděno poprvé po nějakých dvaceti letech. Tehdy mě tento film samozřejmě dostával. Teď už mě, jako Menzelovy filmy vůbec, nedostává, teď už jen konstatuji, že se mi líbil. Pět hvězdiček jo (ale slabších), protože je to určitě jeden z nejhezčích Menzelových filmů, možná úplně nejhezčí. Řekl bych, že uzavírá jeho nejlepší (první) tvůrčí období. Přes řadu pozdějších kvalitních komedií se Menzel podobné síle vyjádření přiblížil pak už jen v Slavnostech sněženek. Skřivánci na niti se Hrabalovou poetikou nekochají, nýbrž ji používají jako mikroskop a jako zbraň (ale viz Šandíkovo srovnání s předlohou, které prozrazuje právě opačný postup; já jsem Inzerát naštěstí četl už příliš dávno). Škoda, že je tehdy nikdo neviděl. Pro diváka roku 1969 tato tématika sice už (a ještě) nebyla tabu, přesto myslím, že už samotný nástup filmu, pouhý pohled na průmyslový komplex ("továrna": po celou dobu socialismu posvátný obrázek, vzpomínám si, jak jsme to malovali už ve školce) proložený prostými frázemi o vítězství dělnické třídy, by s ním musel pěkně zamávat (právě tím, že se zde nic nehodnotí, nekonstatuje). Ze závěrečného sjezdu do hlubin mrazí ještě teď (dokonale vystižená ambivalentnost pojmu "hlubina"). Co se odehrává mezi tím, to je prostě mazec. Obrazově na mě Skřivánci v každém detailu i v celku působí jako krásná hutná ilustrace, stejně jako Rozmarné léto (byť ne s dojmem soupodstatnosti s předlohou jako tam). Dík za neuvěřitelného Suchařípu a za Zelenohorskou, kterou miluji už od Zločinu v šantánu. Samozřejmě Brodský a další. Užitečné komentáře (z přečtených): Šandík, raroh, Marigold. ()
Už po prvních deseti minutách musí být každému jasné, proč Skřivánci po desítky let cvrlikali (nebo švitořili nebo co to vlastně dělají) do dobře utěsněného trezoru. Škoda slov - ty, kterým některé věci vysvětlíte, je třeba vést k tomu, aby se na tenhle kus jednak umění a jednak stranickopolitické výpovědi, podívali. A ty, kterým to naopak nikdy nevysvětlíte, stejně nepřesvědčíte. Já si tu odložím další stovečku procent a půjdu k Mlíkaři pro tu Smetanu. ()
Mě teda tento film po všech stránkách minul, což je zapříčiněno nejvíce tím, že jsem neměl to štěstí danou dobu zažít a mohu si ji pouze představovat. Rozhodně to však není důvod jediný. Po komediální stránce to bylo holé neštěstí, neboť vtipného tady neráčilo být vůbec nic. Spousta filosofických keců o tom, jak je doba strašná, ale přesto se dovedeme radovat z maličkostí. Jeden totálně blbý milostný románek. A poté už v podstatě pouze závěrečné titulky. Viděl jsem 4 lepší Menzelovy filmy a zároveň žádný horší. Víc než * bych nevykouzlil ani kdybych byl mistr Evropy v praktikování černé magie. ()
„….Už abych se dočkal tý doby, až budou burziáni v Paříži zametat ulice a pracující lid je bude kopat do prdele….“___Pro mě jeden z nejlepších filmů (společně s Kachyňovým ´Uchem´), pojednávající o morálně pokřivené době 50.let, plné ideologických žvástů, strachu z represe, udavačů, a nadšených budovatelů, žadonících v dopisech o nejpřísnější trest pro Miladu Horákovou. A Jiří Menzel, ruku v ruce s Hrabalovou předlohou, je unikát. Zatímco většina našich nedávných porevolučních filmů se neblahou dobu 50.let snažily přiblížit prostřednictvím „velkých osudových“ dramat, kde se mocně tlačí na pilu, aby snad i balvan slzu uronil, Menzel si vystačí s krásným poetickým vyprávěním, kde si pro vykreslení tíživé atmosféry té doby vytačí i s náznaky, lehkou melancholií, rádoby lidumilskými kecy politruka (geniální Hrušinský) a pouhým záběrem na auto Státní bezpečnosti, čekající na svou „kořist“ před vchodem do fabriky. A ty záběry na nekonečné řady ingotů a hromady plechů a železného haraburdí tomu dodávají šmrncovní dobovou atmosféru. ()
Další dílo Jiřího Menzela zfilmované podle povídky Bohumila Hrabala, které leželo dvacet let zamčeno v trezoru. Po shlédnutí musí být každému jasné proč. Menzel dokonale vykreslil dobovou atmosféru, pro ktrerou si vybral místo kladenských oceláren, kde jsou umístěni lidé, kteří se provinili proti politickému smýšlení. Celý příběh je vyprávěn krásným poetickým stylem, doplněn o celou řadu grotestních situací a veršů citovaných Vlastimilem Brodským. Všichni herci podávají kvalitní výkony (hlavně Hrušínský s Neckářem). Lepší čtyři hvězdičky..... ()
Galerie (43)
Zajímavosti (24)
- Režisér Jiří Menzel seděl jednou u Hrabalů v kuchyni a všiml si v truhlíku na uhlí stohu popsaných papírů. Vytáhl je a zjistil, že to je rozepsaný román Bohumila Hrabala, ve kterém už ale chybělo prvních 30 stránek, protože paní Hrabalová si myslela, že je to papír na podpal. Ze zachráněného zbytku použil Menzel do filmu příběh Pavla Hvězdáře (Václav Neckář). (raininface)
- Dle Věry Křesadlové (trestankyně) si herci natáčení filmu krátili hraním karet, pojídáním kyselých okurek a skládáním sprostých básniček. (JoranProvenzano)
- Světovou premiéru na Blu-ray měl film 18. července 2022. Blu-ray vydala anglická společnost Second Run, která se specializuje na nezávislou filmovou tvorbu střední a východní Evropy. Disk vychází z nového 4K restaurování Českým národním filmovým archivem v české zvukové verzi s anglickými titulky. Jako bonus je zde: Jiří Menzel: 7 otázek: svérázné zamyšlení nad filmem a jeho historií (natočené režisérem v roce 2011 speciálně pro Second Run), Menzel v diskusi s filmařem Shivendrou Singhem Dungarpurem, Menzelův studentský snímek Umřel nám pan Foerster (1963) a trailer. Vydání doprovází 20stránkový booklete obsahující esej autora Petera Hamese a úvod kameramana Jaromíra Šofra. (lexa.k)
Související novinky
Zemřel Jiří Menzel
Ve věku 82 let zemřel v sobotu večer český oscarový režisér Jiří Menzel, informaci v neděli prostřednictvím sociální sítě zveřejnila jeho manželka Olga. Světoznámý tvůrce, jenž se v posledních letech… (více)
57. ročník Německého Berlinale odtajněn!
Už před několika týdny proběhla médii zpráva o účasti českého filmového hitu Obsluhoval jsem anglického krále v hlavní soutěži německého Berlinale. Ovšem až včera byl konečně odtajněn officiální… (více)
Reklama