Režie:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrají:
Rudolf Hrušínský, Vlastimil Brodský, Václav Neckář, Jitka Zelenohorská, Jaroslav Satoranský, Vladimír Šmeral, Ferdinand Krůta, František Řehák (více)Obsahy(1)
Film Skřivánci na niti natočil v roce 1969 Jiří Menzel na motivy povídek z knihy Bohumila Hrabala Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet. Dlouhých dvacet let zůstal film uzavřen v trezoru, protože vypovídal o absurdní realitě české společnosti padesátých let, která měla zůstat navždy skryta. Děj satirického filmu se odehrává na šrotišti kladenských oceláren, jež se stalo pracovním táborem pro ty, které komunistická společnost vyvrhla až na samý svůj okraj a zde je hodlala převychovat k obrazu svému. Vedle sebe se tak sešli prokurátor, který nechtěl pochopit, že právo by se mělo podřídit politickým cílům totalitní moci, adventista, odmítající chodit v sobotu do práce, filozof, nehodlající své myšlení vtěsnat do nových pouček, saxofonista, jehož nástroj byl odsouzen coby buržoazní přežitek, živnostník a řada dalších. O kus dál pracují „kopečkářky“, dívky a ženy, jež jediné východisko viděly v útěku za hranice, který se však nepodařil... Každá postava je poznamenaná tragickým lidským osudem, ale pohled Bohumila Hrabala je hřejivě lidský, plný porozumění a hledající v každé beznadějné situaci jiskřičku naděje. Jeho hrdinové, oblečeni do starých hadrů, se sice hrabou ve starém železe, ale zdají se šťastnější než ti, kteří je sem poslali. Do kin se tvrdě zakázaný film dostal až po jednadvaceti letech, premiéru měl v lednu 1990. Diváci jej až zpětně mohli zařadit do sledu zdařilých adaptací hrabalovských předloh, jejichž tvůrcem byl Jiří Menzel. Na Berlinale 1990 získal hlavní cenu Zlatého medvěda. (Česká televize)
(více)Videa (3)
Recenze (391)
95% - Poezie, humor, prvotřídní herectví, Menzel... Neumím správně popsat, co jsem cítil při sledování tohoto filmu. Kdybych se o to pokusil, užíval bych výrazy typu "unešenost, pobavenost, nostalgie, sympatie, touha", rozepisoval se tady o švejkovské filosofii, aneb "kterak ten náš národ všechna svinstva s vtipem přežije", citoval bych Kurase i Heydricha, co kdy o nás napsali, a na závěr bych dodal, že přes to všechno věta "Kam zmizel Mlíkař?" spolu s posledním záběrem kamery tento film symbolizuje. Já se o to ale radši ani nepokusím :o) ()
Intelektuálové, živnostníci a všichni ostatní političtí provinilci jsou nasazeni na práce v kovošrotu za „lepší zítřky naší milované socialistické vlasti“. Hrušínský jako zapálený straník je skvělý. Ale ta jeho úchylka: snažit se umýt romské dívky. No já nevím. Filozofující Brodský působí krásně kontrastně s tunami zrezivělého železa. Místy je na tomto místě tak neuvěřitelný, až mi připomíná anděly z Nebe nad Berlínem (film Wima Wenderse). Na co určitě ještě jen tak nezapomenu je paní učitelka vedoucí pionýry a rozdávající rudé šátky. Ta je jak vystřižená z Rudého práva. Tady ale pozitiva končí. Celý film působí mírně nudně a jako celek mě vlastně ani nezaujal. Kam se poděla Menzelova virtuozita z Ostře sledovaných vlaků? A kde je ta živelnost typická pro Postřižiny a Slavnosti sněženek? ()
Nekonečná poetika zasazená mezi rezivějící kladenský šrot, připravený na přetavení. A s tím také přetavení několika postav na "nové" lidské ingoty se vší absurditou takového konání. Vlajkonoše této bizarní myšlenky geniálně ztvárnil Rudolf Hrušnský, který zcela podlehl rozsahu propagandy a jal se zalévat válečné chřtány naší mírovou ocelí. Ovšem místy působil až jako Bůh, rozhodující, co je a není v naší zemi možné a zároveň jako zvrhlík, kážící "evangelium o hygieně". Právě tyto jednotlivé paradoxy postav složených do celistvého příběhu ukazují zvrhlou dobu padesátých let, ale také to, že sny a ideje nelze přetavit ve jménu jakékoliv diktatury. Krásný film! ()
Jiří Menzel dokonale porozuměl textům Bohumila Hrabala a z tohoto šťastného spojení vznikla celá řada dokonalých filmů. Skřivánci jsou lehce humorným pohledem na absurditu budování socialismu v padesátých letech. Zároveň je to film dojemný a hluboce lidský, ozdobený vynikajícím obsazením. Dvacet let nuceného odpočinku v trezoru dokazuje, že vynikající filmová díla vůbec nestárnou. ()
A to jsou naši pracovníci.... Bývalý prokurátor, co tvrdil, že obhajoba není součást obžaloby... měl štěstí, že nesoudil sám "soudruh" prokurátor... a po pár vteřinách je jasno o co jde.... Nesmírně smutný pohled zpět, byť s humorným nádechem... Herecký a přesvědčivý koncert všech herců a Z.Svěrák, jako člen ÚRA byl geniální... Už ne-e ()
Galerie (43)
Zajímavosti (24)
- Dle Věry Křesadlové (trestankyně) si herci natáčení filmu krátili hraním karet, pojídáním kyselých okurek a skládáním sprostých básniček. (JoranProvenzano)
- Jednou z mnoha rozverných kratochvílí, kterými se štáb udržoval v dobré náladě, byla soutěž o to, kdo vymyslí nejlepší verš, v němž by nějakým způsobem figuroval kašpárek. Dle Jiřího Menzela tak vznikla "řada bizarních, většinou neslušných a nereprodukovatelných veršů, jako třeba 'Jak se Kašpar Mařce dvořil, dokud se mu neztopořil' nebo 'Jak Kašpárek v Ruzyni zatoužil i po tchyni.' (...) Ty nemravné verše si Jitka Zelenohorská zapisovala do malého sešitku a maminka jí ho našla." (NIRO)
- Film byl natočen ve spolupráci s mnichovskou společností Betafilm, jejíž koprodukční vklad spočíval především v dodání barevné filmové suroviny Eastmancolor, na jejíž nákup disponoval Barrandov pouze velmi omezenými devizovými prostředky. (raininface)
Reklama