Slavnosti sněženek

Nedokážu si představit u adaptace Bohumila Hrabala nikoho jiného v režisérském křesle než Jiřího Menzela. Opět dokázal zachytit podstatu knihy, drobnokresbu postav a línou atmosféru venkova. Líbila se mi postava Jaromíra Hanzlíka s jeho" No nekupte to, když je to tak levný". S filmem souvisí řada dnes již legendárních hlášek a postav, už jen díky tomu si zaslouží být řazen ke klenotům české kinematografie. (11.01.2012)

"Jak by tady bylo krásně, kdybych tady nebyl já." Předlohu od Hrabala jsem nečetl, takže jsem k filmu přistupoval s čistým štítem, a i když znám pasivně nejednu hlášku, celkem mě Slavnosti sněženek překvapily. Rozhodně to není komedie, jež by byla založená na přímočarém humoru - spíš jde o jakýsi sled absurdních situací odehrávajících se na vesničce, kterou obývají rozličné charaktery. Jedno prase vs. dva nepřátelské myslivecké spolky - jedna hostina vs. dva podávané pokrmy - šípková omáčka vs. zelí. Dějová linie s pseudohoumlesáckým chovatelem koz šla poněkud mimo mě a dokázal bych si představit příběh i bez ní. I přes množství humorných a absurdních situací, jimž kralovali líný dědek Franc a žrout Karel - měl závěr hořkou pachuť. O to víc mě ale film zaujal! (11.01.2021)

Hrabalovské pábení se stalo zhruba od poloviny šedesátých let fenomenem české - a možná nejen české - kultury a doslova životního stylu mladších generací té doby. Do jisté míry bylo únikem, do jisté přesahem doby, která je zrodila. Kersko a osobitost jeho obyvatel je ve SNĚŽENKÁCH povýšena na uměleckou a možná až estetickou kvalitu. Jinak totiž nelze přehršel svérázných postav, osobitých rčení a obratů interpretovat. Ústřední body této mozaiky příběhů jsou dva: spor o kance a Leliho tragický osud (v nezapomenutelném Hanzlíkově ztvárnění). Podobně jako v případě OSUDŮ DOBRÉHO VOJÁKA ŠVEJKA ale i tady prosvítá skutečná podoba českého průměru, chcete-li české malosti. Scény se zasedacím pořádkem, několikerý vznět, hrozící rvačkou a uhašený náhodou, malost a provincialismus, které z toho čiší (až trapná školní scéna po zastřelení kance s učitelkou Šafránkové jako smiřovatelkou dubových hlav) této zdánlivé idyle propůjčuje až satirický "truchlosměšný" ráz. Schopnost - Hrabalova i Menzelova - vidět věci v souvislostech, poetizovat, ale nikoliv idylizovat nebo vědomě lhát, tvoří monumentální typy a znamená skutečné velké umění. A nadčasové - chcete-li i klasické - hodnoty. (02.12.2007)

Myslím si, že když se u nás řekne Slavnosti sněženek, tak každý Čech asi ví o čem je řeč. Další Hrabalova klasika převedena panem Menzelem na filmové plátno. Bohužel narozdíl od dalších Menzelových počinů mi tahle komedie nepřipadá až tolik vtipná. Spíše z ní cítím takové napětí. Opravdu luxusní bylo to pánovo vyprávění, co všechno je schopen za jeden den sežrat, to jsem se opravdu s chutí zasmál, ale zbytek je takový spíše posmutnělý. Znovu se však dostávám do bodu, kde musím opět zmínit, že jsem dobu nezažil, a tak jsem dost možná o něco ochuzen. Přesto si myslím, že film spíše než dobu reflektuje samotný charakter českého národa a ten se bohužel až do dnešního dne nezměnil. Dávám takové nějaké poslabší 3*. (13.11.2011)

Specialista na Hrabalovské adaptace Jiří Menzel opět nezklamal. K takovému filmu, který viděl každý, snad ani netřeba nic dodávat. A tak jen snad upozornění na herecké kreace dvou režisérských velikánů - Františka Vláčila v roli senilního, rozklepaného starce a Jiřího Krejčíka v roli nenažrance, který sežere všechny klobásy. (03.05.2003)