Slavnosti sněženek

Nedokážu si představit u adaptace Bohumila Hrabala nikoho jiného v režisérském křesle než Jiřího Menzela. Opět dokázal zachytit podstatu knihy, drobnokresbu postav a línou atmosféru venkova. Líbila se mi postava Jaromíra Hanzlíka s jeho" No nekupte to, když je to tak levný". S filmem souvisí řada dnes již legendárních hlášek a postav, už jen díky tomu si zaslouží být řazen ke klenotům české kinematografie. (11.01.2012)

Jako byste ty příběhy zažili sami. Chlapi ze sousedních vsí si nejprve pošmáknou na divočákovi a pak si dají obrácenou Břežněvovu trojobruč. Film o běžných jevech, slovech, činech a charakterech. Žádná dramatická složka, nulová zápletka, vyvrcholení s hodnotou zera. Ale přesto - sledovat Vláčila jak se snaží přihnout, masožravého Krejčíka, akademického malíře nebo hon na divočáka, to je prostě lahůdka. Menzelovy filmy podle Hrabalových předloh jsou zcela obyčejné a zároveň netuctové. Jak by tady bylo krásně, kdyby bylo více takových filmů. Ale přesto nemůžu s hodnocením výš. Jak to ten Menzel dělá, že po Postřižinách a Sněženkách mám nutkavou chuť na pivo a pečínku. No nekupte to... (15.09.2008)

Když Menzel, tak žrádlo (popřípadně sex). Slavnosti sněženek nám představují obyčejnou vesničku s obyčejnými lidmi a občejnou žranicí, jenže naprosto neobyčejným způsobem, všechno je tak milé a přirozené, až by snad člověk také chtěl bydlet na vesnici, nahánět nějakého divočáka po školách a užívat si sedláckých radostí i potyček. Celkově velice pěkné, ale nikterak omračující. "Jak krásně by tu bylo, kdybych tu nebyl já." 7/10 (31.01.2008)

Bylo nebylo, v jedné malé vesničce u krásného lesa... tam, kde slunce při dobré úrodě vycházelo i mlha jindy cestu zakadila. Tam kde osy usilovně lítaly po jabkách, kde i kozy se někdy svezly v autě.. a svérázní zahradkáři chodili s barvou a štětcem propagovat svoji značku na nejkurióznějších místech. Nesmírně krásná poezie Slavností sněženek v Kersku se mi s velkým okouzlením vplížila až do duše a díky pánům Menzelovi, Hrabalovi, Macákovi a samozřejmě všem účinkujícím v popředí s Rudolfem Hrušínským jí nakonec nenarušil ani ten (občas) depresivní podzim, nespoutaný ďábel alkohol či jedna nešťastná smrt na konci. Měl jsem rád tento film v dobách svého dospívání a nezklamal mne ani teď, když jsem se k němu po zhruba šesti letech znovu vrátil a uctil si ním památku dnes zesnulého pana režiséra Jiřího Menzela. Ba co víc, ještě víc jsem s odstupem času docenil genialitu mnoha zdánlivě "výplňových scén". Dlouhý groteskní hon na divočáka a také dvojku „Záhradkářů Kersku“ miluji již dávno, dnes jsem doslova vznášel u scény, když Jaromír Hanzlík představuje dědkovi svou sbírků nejrůznějších předmětů a k přehlídce této dílny pak pustí ze stařičkého gramofonu krásnou melodii Nikodémova „Poustevníka“. Ach, "jaké by to bylo krásné, kdybych tady nebyl já..." :-)) 95% (07.09.2020)

Pan Menzel dokázal pábitelskou atmosféru udržet desítky let. Příběh zdánlivě o ničem, svou sílu představuje v textech a neuvěřitelně krásně sehrané všednosti. Starosti o tom, jak zkonzumovat divočáka, jsou vlastně určitým smyslem a kontrastem celého bytí všech zúčastněných. Prostota a velmi silná upřímnost "to je těch starostí na světě málo?". Ale i hledání každodenní krásy a přirozené radosti ze života s humornou formou "jak by tady bylo krásně, kdybych tady nebyl já". Československá, nejspíše nesmrtelná klasika Menzel - Hrabal, tu pro Tebe vždy bude. (27.10.2012)