Vesničko má středisková

Tato československá filmová klasika, která osloví i dnešní diváky, mě sice neuzemnila a nepobavila do takové míry, abych ji ohodnotil plným počtem, nicméně i přesto musím uznat, že Vesničko má středisková nabízí řadu nezapomenutelných postav a hlášek, které se stejně jako film samotný staly nesmrtelnými. Ze všech charakterů mě nejvíce oslovil recitátor a zároveň nejhorší řidič na poli naší kinematografie Rudolf Hrušínský, jehož neustálé kochání se naší krásnou přírodou nemělo fakt chybu. (23.07.2019)

Sem šokován a nebo mně šálí zrak.93% a ještě ke všemu na 13. místě mezi 200 nejlepšími filmy.Tak to vážně nepobíram!! Film je průměrný , rozhodně to není žádný zázrak.Sem tam padne nějaká hláška, občas sem se pousmál a občas mi bylo líto Otíka, kterého ztvárnil skvělý János Bán ale to je tak asi vše.Jinak naprosto perfektní herecké výkony všech představitelů.Tento film nemusím vidět zase na pár let. (26.10.2006)

Na obci Křečovice, která je [ehm ehm, upravuje si kravatu] jednou z ústředních postav Vesničko, má středisková, lze ideálně zkoumat trauma české vesnice, jako obětního beránka iluzí a ambic čtyř období - ladovského, normalizačního, porevolučního kapitalismu a popkultuního pozdního kapitalismu. Křečovice si jako prostředí pro film vybral Menzel z důvodu jejich zachovalosti navzdory kolektivizační transformaci, kdy si ves zachovávala všechny ty vizální archetypy předválečné 'ladovské' obce s kostelem na kopci, stromovými alejemi a přívětivým světlem z oken skromných domků. V těchto kulisách natočil příběh o stmelené, zdánlivě až samosprávné komunitě, kdy se nejvíce postav schází mezi zdmi JZD či v betonové sokolovně. Samotné Křečovice po revoluci přežily bezpečně veškeré snahy o transormaci v devadesátkové éře hurá kapitalismu, což nejvíce symbolizuje vyklizená diskotéka U kohouta, která zde byla na místě právě oné bývalé sokolovny. V současné době se vedení města rozhodlo přilákat turisty mimo jiné tím, že znovu vztyčilo ikonickou železnou bránu s rudou hvězdou u vjezdu do místního zemědělského družstva a spíchlo dohromady expozici o natáčení filmu. Tahle ironie mě napadla právě při posledním sledováním tohohle filmu a zkoumáním jeho všeobecné obliby napříč režimy s vědomím toho, že na obou stranách politického spektra zněly tehdy a dnes hlasy o tom, že film je buď příliš kritický nebo naopak příliš benevolentní vůči tehdejší době a postavám. Kdo je s ním ale spokojený, je obecně střední třída, protože jeho výjevy a představy o komunitě postavené na sdílení klobás a piv ze sedmýho schodu, jsou jí vlastní napříč režimy, protože vyprávějí o slastném životě v nějaké malé izolované zahrádce, za jejíž hranicemi je to už stejně nějaký divný a nepravý. Na oblibě Vesničko, má středisková se pak dá studovat na jakých obrazech je postavená iluze české malebnosti a spokojené izolovanosti navzdory dějinám a zbytku světa (viz mimoděčné zmínky v televizi o katastrofě na belgickém fotbalovém utkání, na které kouká v hospodě jenom opožděný Rákosník), což vytváří nepohodlnou konstantu mezi normalizačním a současným individualizačním uvažováním. Přičemž se nad to sám nevyvyšuji, protože jsem si plně vědom, nakolik je ve mně obojí vepsáno a proto poetice spáleného listí, smradu letních rybníků a vesnických zábav nedokážu uniknout a objektivně nepodlehnout. Protože když po pohřbu popíjejí na hřbitovní zdi řidič náklaďáku, doktor a hrobník pivo k čerstvě vyuzeným klobásám a říkají si, jak je na tom světě krásně, musíte uznat jak do vás ta slastná pasivita nakrásně vstupuje. (18.08.2023)

On ten Turek ty závozníky taky fackuje! Díky Bohu za technologii DVD, díky níž se můžu kdykoli vracet na nalešťenou V3Sku pana Pávka, mezi postavy, které se už dnes nepíší (mj. skvělé herecké výkony pánů Labudy, Hrušínského, Bána, ČEPKA či Štibicha). Mistra Menzela prosím naklonovat, protože dívat se na současnou českou kinematografii, je jako přežvykovat pohřební věnce. A víte, kdy u nás bude natočen podobně kvalitní film? Až pokvetou hrábě. Abych končil pozitivně - v Praze je 57 biografů a štěstí lze nalézt i na sedmém schodu... Dost možná nejlepší český komediální film všech dob. (17.03.2018)

Napoprvé k zasmání, napodruhé k pousmání, ale hlavně k zamyšlení, na potřetí a dál... pro potěšení. Milý příběh s vesnickou tematikou. Svěrákův scénář s celou řadou výborných scén a dialogů, z nichž jako triatlet vybírám Turkův (Čepek) plavecký trénink, jako kynolog vztah dr. Skružného (Hrušínský st.) k psovi Karlu von Bahnhofovi, jako milovník filmu Otíkovu (Bán) zálibu v návštěvě kina, jako češtinář Kájovu (Aubrecht) snahu opakovat "zejména zájmena". (08.07.2008)