Zločin v šantánu

Písničkový pokus o krimi, který musel uváznout na jednom ze zásadních bodů. Buď písně nebo děj tam nemohly zas až tak dokonale plnit svůj účel. Ukázalo se, že písně se podařily (písně Suchého & Šlitra moc nemusím, ale v tomto filmu se mi líbily), ale děj nebo spíš to, co se ve filmu děje, je bída s nouzí. Základní premisa (vražda) je dána asi v půlce filmu, ten zbytek až do konce je spíše satirou na justici než hodnotným dějem. A ten závěr? Přiznám se, to mě dostalo. Potěší bezesporu úžasně slizká role Zdeňka Svěráka, neuvěřitelný zjev mladého Ladislava Smoljaka a především Béďa Brodský jako ministr "čistota sama". Jako by už tehdy před 40 lety tvůrci vystihli, jak to asi může u nás v budoucnosti vypadat. K zahození není ani přehršel známých herců, které třeba jen na chviličku spatříme. Hudba: Jiří Šlitr (25.12.2009)

A já mám tenhle filmeček rád. Ano, honí se tu hodně zajíců najednou – detektivka, muzikál, komedie, politická satira, pocta klasické prvorepublikové filmařině –, ale je to chytré, má to grácii, poetické a zároveň svižné dialogy (Suchého rukopis se nezapře), spoustu neodolatelných momentů, mj. jednu z nejkrásnějších milostných scén, co znám, a celkově takový prima nahořkle-nonsensový nadhled nad absurditou života, platný stejně v komunistickém Československu let šedesátých jako v nepoměrně svobodnějším Česku málem už o půl století později. Ten tragikomicky natahovaný a nakonec ne tak docela uzavřený konec, to je sama o sobě filmová báseň o touze po životě a o marných nadějích, politické prohlášení a filosofický esej v jednom. Vlastně mám pocit, že to s lety ještě dozrálo. (26.05.2012)

Já mám rád umění. Já myslím, že umění neškodí. 1) 29letá Eva Pilarová zpívá ostošest songy 37letého Jiřího Suchého a 44letého Jiřího Šlitra (vyšetřovatel) jakož i oni tak činí osobně. Je tu i 27letý Jiří Grossman, 37letý Jan Libíček, 48letý Vlastimil Brodský, 48letý Rudolf Hrušínský a mihnou se tu i filmoví začátečníci 37letý Ladislav Smoljak a 32letý Zdeněk Svěrák (prokurátor). Všechno sepsal 44letý Josef Škvorecký a režíroval 30letý Jiří Menzel. No nekupte to. 2) Děj je, přiznejme si, nezajímavý, je stejně funkční jako spojováky v pornu. Ale o ten v této politické satiře moc nejde. Skvostné herecké obsazení a nesmrtelné písničky S+Š samy o sobě stojí za zhlédnutí. 3) Féerie nezapře svou inspiraci i atmosférou nadějeplných šedesátých let i konkrétně roku 1968 nás. Otevřený konec vlastně není otevřený, jen předjímá další společenský vývoj. (23.07.2017)

Zločin v šantánu skutečně nepatří mezi nejvýznamnější položky filmografií většiny zúčastněných a domněnkám, že by se jim při lepší konstelaci určitě povedlo něco o trochu lepšího, jsem se nevyhnul. Nicméně i přesto jsem si jej přes výhrady oblíbil po opakovaných zhlédnutích natolik, že se těším, až ho uvidím znovu. Více zde. (14.11.2023)

"To je ilerelevere... ilere... ilereve... ile... To je blbost!" Humor je možná příliš suchý, ale je, satira je možná příliš očividná, ale je také - a je náležitě pichlavá. Díky Josefu Škvoreckému se obojí dostalo do scénáře, díky Jiřímu Suchému do textů písní. Zločin v šantánu se mi zkrátka líbí a nemůže za to jen moje láska k Semaforu. Mohou za to všechny ty momenty a momentky, které v něm jsou, může za to souboj Jiřího Šlitra a Zdeňka Svěráka v soudní síni, může za to Jan Libíček vyrážející dveře, může za to Eva Pilarová, která nakonec zazpívala... A navíc scéna s posledním přáním a závěrečnou písní Balada pod šibenicí patří k tomu nejlepšímu, co kdy Jiří Menzel natočil. (11.11.2015)