Je třeba zabít Sekala

Jestli někde vyniká scenáristická schválnost, tak zde. K onomu závěrečnému konfliktu nedochází z charakterů postav, ani osudovosti prostředí, ale protože to chtěli tvůrci. A tak znásilňují logiku, psychologii i historii, aby se ti dva mohli pobít. Zbytečně, protože co je vycucané z prstu, nevzbuzuje emoce. (15.04.2011)

To, že česká, respektive moravská vesnice, je místem nanejvýš ponurým, místem, kde každý zná na každého i ten nejbezvýznamnější hříšek, je docela známý fakt. Nebývale silný vliv zde hraje i půda a poměr lidí k ní. Lidé jsou na ní závislí, ona na nich. O tomto silném až mystickém námětu bylo napsáno mnoho knih, avšak natočeno zoufale málo filmů. Michálek se nám vesnici ukazuje s jasnými sympatiemi spíše k vetřelci, člověku, který zde zakotvil spíše náhodou, a navíc je jiného vyznání. Další sympatickou postavou je místní kněz, který také ne úplně zapadá do místní komunity. Nejpůsobivější je přesto uzavřená až patrialchální skupina pantátů, vlastníků půdy lpějících na ní více než na obecných morálních hodnotách. Mnohý by je odsoudil. Nyní. Nikoliv však před rokem 1948. (15.10.2004)

O tomto filmu se mluvilo dlouho, opravdu dlouho potom co samotný vyšel do světa a já se tomu všemu vůbec nedivím. Překvapit prostě musel, protože mě uzemnil neskutečně, a to hned v několika případech. Tak nějak se tento film od ostatních českých liší. Hlavně tím, že má opravdu hodně silný příběh a dobře hrající herce, kteří dorazili aj z Polska a rozhodně tomu není na škodu, ba naopak. Dokázali zahrát tak dobře jako by kupa českých herců nedokázala, ačkoliv je nechci hanit. Prostě je příjemné sledovat český film, ve kterém se objeví herci, kteří jsou pro český národ trochu tropickým ovocem. K tomu tam hrají i Češi, ale ne tolik známí, abych si neřikal to, co v poslední době tvrdím často. Že dobrých českých herců spočítám na prstech u rukou a proto se objeví v každém slušnějším filmu, tím pádem každou chvíli v nějakém, že se časem omrzí. Byl jsem překvapen sílou příběhu, sílou hudby a hlavně samotnou sílou prostředí, že jsem nemohl jinak než ohodnotit plným počtem. Tak plným, že s čistým svědomím mohu říci, že právě Je třeba zabít Sekala je možná tím nejlepším co se u nás objevilo od Sametové revoluce. Klasické české komedie utopil dramatický příběh, ktery si právem zasloužil takové ocenění jaké dostal. Nasadil takovou laťku, že nejspíš budu dlouho čekat na něco, co mě dokáže uzemnit tolik jako právě tento film. Po shlédnutí filmu už se totiž ani nedivím, že o něm lidé mluvili takovou dobu prakticky až do dnes. Zaslouží si to. (09.05.2008)

Nestává se často, aby se mi líbil český film. Je třeba zabít Sekala je však výjimka, která si to zaslouží, protože je v ní vše co má obsahovat drama ať české nebo jiné. Atmosféra je vynikající a herecké výkony ústřední dvojice jsou pro mě velkým překvapením a nosným pilířem filmu. Ve vedlejších rolích je oblíbený český kuřák Jiří Bartoška naprosto perfektní a jeho kněz patří mezi nejvýraznější vedlejší role. Poprvé je ve filmu ukázaná pravá povaha českého lidu a národa obecně. V každém okamžiku se chovají "češi z vesnice" tak jak mají a to filmu velmi pomáhá. Pro mě první český film o češích, tak jak si to možná málo kdy připustí ale všichni to víme. (12.06.2007)

Viděno po letech. Sice to na mě nedolehlo jako například Želary, kdy Eliška Aničky Geislerové rovněž hledá bezpečný úkryt před gestapem.. ale pořád je to velký dramatický kus. Stíhaný gestapem je v jeho případě Jura Baran, přemýšlivý valašský kovář, cizinec bez důvěry domácích, kteří na něj navíc ukážou prstem při potřebě zbavit se démona vesnice. Výsledkem je nadčasový střet, o který jde v mých očích až ve druhém plánu. Primárně je totiž zajímavé sledovat samotného všemocného Sekala, kterým kdysi každý opovrhoval, a nyní jen přihlížejí tomu, jak se karty obrátily. Bůh je tu jen za kus kříže, vládne strach o grunt, potemnělé duše zapomněly na základní lidské hodnoty. Možná škoda, že to celé Vladimír Michálek pojal až s příliš velkou pokorou a bez vlastních nápadů. Neříkám, že nejsou, ale prostě tak nějak bez překvapení směřujeme až do nevyhnutelného finále. A místy dost chladně a dost akademicky. Tak či onak potěší řemeslo (hudba, kamera, zvuk, výprava a další) a samozřejmě herci – nejen ti hlavní, ale i výtečně vybraní sedláci bojící se o své grunty. (07.09.2018)