Je třeba zabít Sekala

Nechápu, jak je možné, že se mi tento excelentní film vyhýbal tak dlouhou dobu. Ty barvy, chrámová hudba, velice šmrncovní scénář a fantastičtí herci, to vše charakterizuje tento snímek. Sekal je už na první pohled ztělesněný zlo, jeho vlezdoprdelka slizkej Záprtek, naproti tomu neuvěřitelně sympatický kovář. Celý děj se odehrává na malém prostoru a to v krásné prosluněné moravské vesničce, samozřejmě plné katolíků (to funguje dodnes) no a to by nebyla Morava, aby se tu nepila ta nejvítečnější slivovica. Tož 9/10 :-) (16.02.2010)

Viděno po letech. Sice to na mě nedolehlo jako například Želary, kdy Eliška Aničky Geislerové rovněž hledá bezpečný úkryt před gestapem.. ale pořád je to velký dramatický kus. Stíhaný gestapem je v jeho případě Jura Baran, přemýšlivý valašský kovář, cizinec bez důvěry domácích, kteří na něj navíc ukážou prstem při potřebě zbavit se démona vesnice. Výsledkem je nadčasový střet, o který jde v mých očích až ve druhém plánu. Primárně je totiž zajímavé sledovat samotného všemocného Sekala, kterým kdysi každý opovrhoval, a nyní jen přihlížejí tomu, jak se karty obrátily. Bůh je tu jen za kus kříže, vládne strach o grunt, potemnělé duše zapomněly na základní lidské hodnoty. Možná škoda, že to celé Vladimír Michálek pojal až s příliš velkou pokorou a bez vlastních nápadů. Neříkám, že nejsou, ale prostě tak nějak bez překvapení směřujeme až do nevyhnutelného finále. A místy dost chladně a dost akademicky. Tak či onak potěší řemeslo (hudba, kamera, zvuk, výprava a další) a samozřejmě herci – nejen ti hlavní, ale i výtečně vybraní sedláci bojící se o své grunty. (07.09.2018)

Dusivé drama z venkova čtyřicátých let, který je zmítán válkou a nenávistí. Reálie a celková výprava jsou velice pečlivě dodržovány, atmosféra až nesnesitelně napjatá a v závěru doslova mučivá. Polští herci rozhodně nejsou špatní, zvláště Boguslaw Linda je v roli Sekala přesvědčivý. Z českých partnerů překvapí silně atypické obsazení Jiřího Bartošky, zajímavá je účast tehdy již devadesátiletého Gustava Nezvala. Scéna, v níž pomyslná rada starců rozhodne o smrti nenáviděného Sekala jakoby mimochodem připomínala motiv ze slavného westernu Sedm statečných, k čemuž směřuje i závěrečný duel obou hlavních hrdinů. Film, který má skutečně parametry světového díla a své ocenění si bezesporu zaslouží. (09.05.2010)

od michalka som doposial videl len zabudnute svetlo a bol som velmi milo prekvapeny. moja druha zastavka v jeho filmografii dopadla uplne rovnako. pohotova rezia, dobre napisany a zahraty pribeh, krasna kamera.. uz len pocet ceskych levov hovori za seba. nieze by som velmi daval na nejake sosky a podobne veci, no tentoraz su asi viac ako zasluzene. a ja sa pomaly pripravim na babie leto :) (21.12.2007)

Je třeba.....něco dodávat. Silné téma přetaveno v kvalitní scénář Jiřím Křižanem, herecké výkony, které snesou ty nejpřísnější měřítka, brilantní kamera Martina Štrby (zejména smysl pro detail), to vše umně dokreslující, působivý hudební doprovod M. Lorence. V neposlední řadě věrně zachycená ATMOSFÉRA panující na malé moravské vesničce jménem Lakotice, (která by se ale dala naroubovat na téměř jakoukoliv vesnici v Čechách a na Moravě, kdy každý na každého něco ví...). Přestože zde nepadne jediný výstřel, ta atmosféra strachu obklopující místní hospodáře před udáním gestapu je naprosto věrohodná a všudypřítomná, byť zde o samotnou válku jako takovou nejde, ta slouží pouze jako taková berlička pomáhající příběhu. V roce uvedení snímku do kin (1998) jsem ho nedokázal (v kontextu mého věku) plně docenit, pochopit veškeré souvislosti, přesto jsem jím byl naprosto strhnut a pohlcen. Dnes (1.3.2011) po mé třetí projekci jsem nadšen, zhnusen a nemám (téměř) co bych snímku vytknul. Vyjma 2 scén, kdy Michálek zbytečně tlačí na pilu a to v případě vyřknutí konečného ortelu: je třeba zabít Sekala...... To věčné téma: Je větší svině Sekal nebo místní pantátové?! Nechce se mi podrobně o tématu rozepisovat, dopadlo by to úvahou mající min 2 stránky, ale ten konec (btw vskutku působivě natočená závěrečná scéna „na ostří nože“) hovoří za vše. Hajzlama se nerodíme, těmi se teprve (ve světle určitých okolností) stáváme. Byli tou „hybnou silou“ místní obyvatelé (ta panující atmosféra mezi místními, která Sekala v dětství formovala)..? Faktorů je určitě více, nicméně (to je známá věc), prostředí v kterém vyrůstáme má velký vliv na formování osobnosti. Pro mě osobně je snímek Je třeba zabít....NEJlepším porevolučním filmem a troufám si tvrdit i TOP 10 (5) mezi Československými filmy všech dob. Je to jeden z těch mála případů, kdy se nerozcházím (ba právě naopak) naprosto souhlasím s akademií. 97% (02.03.2011)