Tři kroky od sebe

Romance ve chvilce mezi životem a smrtí. Před pár lety (asi to celé odstartovalo 50/50 Josepha Gordona-Levitta – 2011, Teď a tady s Dakotou Fanning – 2012, či Hvězdy nám nepřály se Shailene Woodley – 2014) se s podobnými teenagerovskými látkami roztrhl pytel, mnohé se nicméně nepodbízely, nenutily lacině vytahovat kapesník, hrdiny spojovala prořízlá pusa, smysl pro kousavý humor i bystré poznatky. Jindy to s tou laciností bylo přesně naopak. Five Feet Apart stojí někde uprostřed. Tentokrát mají ona i on cystickou fibrózu (netušil jsem, že je to až taková svině). A dost mizerné vyhlídky. Její stereotypní nemocniční život naruší právě on, který naopak vedle jejího přísného přístupu k léčbě povinnosti fláká a k testování nového léku přistupuje netečně. Chemie mezi ústřední dvojkou je hmatatelná, emoce zaručené. Jen je to celé oproti výše zmíněné trojici patetičtější, naivnější a dialogy jsou až přespříliš uhnětené pro své cílové publikum. Tvůrci přesto dvojici i přes fádní nemocniční prostory nepasují do stereotypních pozic a párkrát i docela mile překvapí. A Haley Lu Richardson si už nějakou dobu všímám mnohem důkladněji. (15.10.2023)

Dostalo mě to. Něco mezi nezávislým rom-comem a hollywoodskou dojímačkou a nebo jak už tu bylo zmiňováno, něco mezi The Fault In Our Stars a Red Band Society. A ze všeho si to bere to nejlepší. Haley Lu je 100% kouzelná, Cole Sprouse neotravný sympaťák a jiskří to mezi nimi perfektně a to i když jsou pět stop od sebe. Soundtrack též supr. Realistický film? Jak v čem, ale asi spíš ne. Kvalitní pocitovka? Naprosto. (23.09.2019)

Atypický teenage romantický film, odohrávajúci takmer výhradne v nemocničnom prostredí. Príbeh s klasickými prvkami, ktorému sa (samozrejme) nepodarilo vyhnúť klišé momentom, ale to som ani nečakal a ani to, aby to bol film, kde tlačenie na citov je trošku minimalizované (pretože toto v tomto konkrétnom prípade je takmer nemožné). Napriek tomu film ako celý z nejakého dôvodu „funguje“ (aj keď je to po prvom videní veľmi krehké – možno časom už to bude pevnejšie). A jednoducho si to neviem vysvetliť. Z hry dvojici H. Lu Richardson a C. Sprouse som cítil úprimnosť (hlavne keď som sa pozrel do ich očí), páčili sa mi nápady na organizáciu spoločného programu (oslava narodenia, rande). (A áno, za určitých podmienok môže existovať „Sex“ bez dotyku. Stačí, keď sa pozriete do očí zamilovaných.). Film obsahuje nemalý počet idealizovaných a „dokonalých“ scén (fakt existujú takéto nemocnie s takým personálom?). Na poste „vedľajších hercov“ bol najvýraznejší M. Arias. Pekný a dojímavý záver (mám na mysli rozlúčku zamilovaných), pri ktorej len málokto dokáže zabrániť slzám v očiach. P.S.: Vážte si svoje zdravie a ten „čas“! Osobné hodnotenie: 80% (****) (29.09.2019)

Tak zase niečo o chorobe a umieraní. No som prekvapený, na to ako som tohto námetu v poslednej dobe prejedený, to nebolo až tak zlé. A to aj napriek tomu, že mi tu občas trápne klišé romantických umieracích filmov otrieskalo hlavu o stenu. Napríklad to porovnávanie jaziev, narodeninová oslava.... Nejak mi to v tomto prípade nevadilo. Možno to bolo vďaka sympatickému hereckému obsadeniu, alebo že sa celý príbeh autori snažili poňať reálne a čo to o chorobe aj povedať. Slabší nadpriemer. 70/100 (10.04.2020)

V první řadě bych chtěla říct, že ač mám pro romantické filmy docela velkou slabost, tahle dramata točící se kolem smrtelných nemocí rozhodně nevyhledávám a spíše se jim vyhýbám (zmiňované a mnou neviděné "Hvězdy nám nepřály" jsou tím důkazem). Na tenhle jsem se nechala nalákat skrze Cola Sprouse, ze kterého vyrostl takový fešák, že mu prostě neodolám. Nečekala jsem tedy od filmu prakticky nic a tak mě samotnou překvapil nejen můj upřímný úsměv během romantických klišé, ale i slzy na konci. A trochu se stydím, protože jich nebylo málo. Je to strašně, ale strašně přehnané, a to v mnoha ohledech; jedno klišé se střídá s druhým, všechno je naprosto předvídatelné a v reálném světě přitom docela nepravděpodobné, doslova se jedná o neskutečnou ždímárnu emocí s přehnaně přeslazenými dialogy, ale všechny ty postavy jsou tak STRAŠNĚ MOC sympatické, že jim věříte, i když úplně nechcete. Zkrátka jsem asi našla svoje (další) guilty pleasure. (30.05.2019)