Zapomenuté světlo

Ak by bolo zabudnuté svetlo rovnako natočené v dobe nekompromisnej českej novej vlny, inými slovami jeho tvorcovia by si "říkali o kriminál", asi by som mal z neho autentickejší pocit. Natočiť ho v 90tych rokoch totiž žiadne riziko v tomto smere nepredstavovalo, Michálek sa mohol obávať iba tak komerčného neúspechu. Nie je to síce fér tvrdenie, ale aj pán farár Holý vie, že život fér rozhodne nie je a ak sa boh modlí k človeku a v jeho existenciu môže už iba veriť, musí rátať s tým, že niektoré bytosti v ľudskom tele sú iba hovná. Možno najsympatickejšia úloha Bolka Polívky, scénu v podnapitom stave si ale odpustiť pochopiteľne nemohol. Nie je ale z tých, na ktoré si budete po čase spomínať. Tou je posledný rozhovor s umierajúcou Žílkovou. (07.12.2013)

Pro mě nejlepší český film 90. let, skvělé herecké výkony a šťastná ruka při obsazování hlavních rolí. Bolek Polívka v roli vesnického faráře exceluje. Působivě vykreslená atmosféra tehdejší společnosti. Těžký osud faráře, kterému se hroutí nejenom jeho duchovní svět, ale zároveň i jeho vztahy s okolím. Bezmoc a snaha se jí postavit, se stávají ústředním tématem filmu. (14.12.2006)

[KVIFF 2022] Asi spíš chápu, proč si zrovna tohle vybral Polívka jako svůj film pro Vary. Jeho výkon je skvělý. Něžný, empatický a dobře zahraný. Film už je jiná kapitola. Víra hory přenáší. Jasně, proč ne. Ale proč jsme neustále museli čelit nelogickým a necharakterním vývojům přes to, že někdo chce kostel zrušit, pak se zatýká, pak se zapaluje nebo morduje, pak je všechno v pohodě. No jako v něčem morální eintopf. Filmu by však slušela restaurace. Už takto bylo vidět, že mnoho záběrů si skvěle hraje se světlem a nebo je jí nabídnuto mnoho krásných míst, ale film na plátně vypadal, jako by ho včera sestříhali. (10.07.2022)

Ač by tomu mohl společný název napovídat, Vladimír Michálek nenatočil filmovou adaptaci stejnojmenného autobiografického Demlova ,,románu", jen se jím nechal volně inspirovat. Demlův předválečný Tasov a pozdně normalizační realita socialistického Československa skutečně také nemá mnoho společného. Je tu však mnoho věcí, které oba nesourodé světy v Michálkův prospěch latentně spojují - svéráz vesnického prostředí, tolik odlišný od městského způsobu života, naplňující právě ten pocit ,,zapomnění", víra vystavená zkouškám pochybností, ale i zlovůli světské moci, totalitní dopad (Deml tak vnímal tlak katolické církve, se kterou vedl spory a která zakazovala jeho dílo a jeho samého ,,uklízela" na zapadlé farnosti...) i vlastní podstatu kněžství. Z Demlova knižního alter ega - ohnivého rebela a buřiče, se ovšem stal ve filmu jeho pravý opak - Polívkův farář Holý je tak dokonale plastická a uvěřitelná postava a Polívkovo herectví tak dokonale ukázněné a zbavené jeho zažité manýry, že lze před Michálkovým režijním (a Polívkovo hereckým) talentem jen smeknout... Tak bouřlivě emocionální kniha a tak mírný a komorně laděný film. A přesto Michálkův umělecký koncept funguje a má své opodstatnění - 80. léta v ČSSR jsou v něm zakonzervována a subjektivně reflektována (stejně jako rok 1934 v Demlově strhující knize). Zapomenuté světlo je úžasný film, který by snad mohl i někoho z diváků motivovat k četbě osobité a originální stejnojmenné knihy... Podobné filmy: Cestou křížovou (13.03.2009)

Bolek už nejednou dokázal zahrát velmi dobře, ale jeho herecký projev právě v tomto filmu, to je absolutní vyzralé herectví. V každým záběru civilní velmi přesvědčivý výkon v příběhu kde smutek a bezmoc střídá z radostí a nadějí, což ze svých životů známe asi všichni co ? Možná mně malinko nepřesvědčil ten střet statečný střet faráře s komoušema, tp jsem čekal přece jen více vyhrocenější ze strany komoušů. Za to další složky kamera a hudba mě přesvědčily na první dobrou a moc pomohli celkové náladě filmu. (10.03.2017)