Barbar Conan

Bojovník proti korozi, propagátor kožených doplňků a rozsévač anabolického semene aneb "Krom se tvým větrům směje". Na širokých lánech fantasy je tohle skvělá čtyřsložková soustava. První složkou je dobrá předloha a dokonale zvládnutý začátek filmu. Naprosto mrazivé a komentářem skvěle doplněné představení vrcholící emotivně vyšperkovaným koncem. Tohle všechno dokonale podtrhuje další složka. Skvělá ba nebál bych se použít slova dokonalé muzika. Hudba Basila Poledourise, který barbarskou dobu plnou násilí, víry v božstva a vlády meče, dobu kdy nejcennějším pokladem byla znalost oceli, prostě dobu jenž prostupuje celým dějem dokázal převést do muzikálních tónů a sborový zpěv místy pořádně nasází husí kůži po těle. Třetí složkou je na svou dobu slušná výprava a choreografie. I když ty efekty musí dneska působit primitivně a jednoduše, tehda tomu bylo právě naopak. Navíc těch pár zmutovaných monster a Arnoldův souboj s nimi, to už je dneska docela profláknutá legenda. Samozřejmě, že pro umocnění násilí a pro větší porci brutality bylo na stůl přidáno pořádné vědro krve jenž tryská z těl bizardně oděných postav. No a tou poslední čtvrtou složkou, tou je docela slušně zahrané představení. Arnold sice není příkladem herce jenž takzvaně hraje hlavou, ale ten který využívá svou sílu, svaly a to všechno fyzično kolem. A právě to dělá z Barbara Conana skutečným barbarem. Navíc několik zajímavých hlášek a skvělý tah v podobě Jamese Earla Jonese, který propůjčil Thulsovi Soudci nejen svůj díky Hvězdným válkám legendární hlas, ale i svůj démonický pohled. V hladině možného i nemožného sentimentu k tomuhle filmu dávám 4 hvězdičky. (01.10.2004)

Jako dítě jsem hltal conaní knížky, jeho filmový svět mi k srdci tolik nepřirostl. Posledních pár let jsem ale viděl v kině hned 2x (dík Alamo Drafthouse & Aero) a tak ho zpětně lépe docenil. Jednička obstojí nejen jako jednoduchá mačo fantasy zábava, ale taky jako přesahová pastva když jste cinefil, s reálnou uměleckou hodnotou. Nezaměnitelný arnoldovský charisma a srandičky, interakce postav (často šukacích) hezky bez okolků a la opičák, mocný soundtrack a ikonický záběry putování stepí. Optimálně zkrátit o půl hodinky, toť jediný kaz k dokonalosti. Co je v životě to nejlepší? "To crush your enemies, to see them driven before you, and to hear the lamentations of their women!" ♪♫ (11.05.2022)

Dlouho jsem tomuto filmu unikal a poprvé jsem ho viděl až 1/4 století po jeho vzniku. No a jak se mi to líbilo? Divný týpci s divnejma účesama, divnej příběh, divný postavy, který maj pořád divný kecy, prostě celkově divnej film. Fantasy holt nemam vůbec rád, ale za těch pár akčních scén dávám 2 hvězdičky. Ještě bych rád podotknul, že ve filmu celou dobu hraje divná hudba. Sice soundtrack tady všichni vynášej do nebes, ale já bych takovou sračku nevydržel poslouchat ani 5 minut v kuse. (07.03.2007)

"That which does not kill us makes us stronger" Příběh samotný má své rezervy, ale těžko v tomhle směru očekávat a požadovat od barbarské legendy nějakou význačnou sofistikovanost. Rovněž herecké výkony, snad s vyjímkou J. E. Jonese v roli Thulsa Doom, ani zdaleka neaspirují na pozlacené sošky. Tady si ale nelze nevšimnout, jak jsou zde veškeré dialogy často zredukovány na nejnižší únosnou míru, aby vyznělo to, o co šlo tvůrcům zjevně především - o scény, kdy se film zcela poddává své atmosféře, a pod taktovkou impozantní hudby s lehkostí atakuje to nejlepší co kdy ve filmovém fantasy žánru vzniklo. S lehkostí. (16.01.2011)

Barbar Conan je již klasickou postavou v celém fantasy světě. A pouze některým pomatencům či hůře ignorantům toto jméno připomíná pouze typ tureckého jídla. Zapomeňte na zženštilý hobitín, rozšafné čaroděje a veselé barevné draky, naopak se připravte na surově temnou fantasy, před kterou by se i Gandalfovy vousy rozutekly strachy. K tomuhle krvavému bifteku se vážně obloha nepřidává. Film si bere z Howardovy předlohy jen několik motivů a naopak vypráví svůj soběstačný příběh. Epopej pomsty, krve a zatraceně zlých hrdinů si nemohla přát lepších tvůrců. Autor hudby Basil Poledouris si vyskládal soundtrack ke své nesmrtelnosti a John Milius společně s ramenatým Arnoldem si vysekali hodně hluboké místo ve fantasy vodách. I po dvacetipěti letech snímek duní, klape a dýchá jako za mlada. Tahle oslava jedince a jeho individuality je učebnicovým protikladem ke společenství humanistických obyvatel Středozemě. U Croma, tohle je doposud nepřekonané fantasy. (23.01.2004)