Dunkerk

Naprosto jedinečný fyzický zážitek z filmu. Od Vojína Ryana nebylo obklopení válkou sugestivnější. Nolanova dlouhodobá spolupráce s Hansem Zimmerem by si konečně zasloužila hlubší analýzu, protože mě specielně v Dunkirku dohání ke schizofrením pocitům. Nicméně velmi funkčně podtrhuje samu událost jako hlavního hrdinu filmu a několik dějových a časových rovin pomáhá udržet v nepřetržitém napětí válečného survivalu. (18.11.2017)

Christopheru Nolanovi se povedlo takřka kongeniálním způsobem skloubit mohutnou válečnou rekonstrukci typu Příliš vzdálený most s komorním (ne)hrdinským dramatem Víkend na Zuydcoote, jehož výsledkem je válečná podívaná, jaká tu x let nebyla. Za pomoci podmanivého soundtracku Hanse Zimmera nás udržuje neustále v napětí a postavy dokáže divákům přiblížit tak, že okamžitě přirostou k srdci. Na míle se vyhýbá prvoplánovému ždímání emocí a válečné hrůzy dokáže zobrazit tak, že se vojín Ryan může jít zahrabat i se scénou vylodění v Normandii (všechny scény na loďce pana Dawsona či německá stíhačka vs. admirál Bolton na molu jej svou působivostí bez problému předčí). Naopak vyzdvihuje civilní hrdinství obyčejných lidí (Mark Rylance, dokonce i admirál Kennetha Brannagha působí velice civilně) a vůli přežít a zachovat si i v mezních chvílích důstojnost. Bez výhrad 100%. (25.12.2017)

Nevím, možná jsem divná, ale jako jediná jsem se po skončení filmu nezvedla a do konce závěrečných titulků jsem v zajetí soundtrackového kouzla, zbyla v sále jen já a dva uvaděči, kteří trpělivě čekali, až se teda konečně odporoučí i má maličkost. Odejít dřív by mi přišlo jako hřích, jako neúcta k tomu všemu, co jsem právě zažila. Rozechvělá, se slzami na krajíčku, jsem se právě vrátila z válečného obklíčení, kde jsem byla spolu s ostatními vojáky jako predátorem zahnaná myš do kouta. Topila jsem se, hořela jsem, rozčísla jsem vlny moře pádem a nebo se snažila vyhnout kulkám ... Unavená a zničená jsem se dočkala vysvobození. Nic podobného jsem ještě neviděla. Žádný film si mě svou syrovostí, svou věrností příběhu ještě do sebe tak nevtáhl. Po všech stránkách mistrovské dílo hodné nejvyšších poct. (30.07.2017)

Mám s tím v zásadě jen tři problémy. 1) Komplikovaná struktura je zajímavá, ke konci už mi ale těch návratů a dovysvětlivek přišlo přeci jen moc. 2) Vzhledem k bodu jedna je až paradoxní, že zatímco některé momenty film "obkrouží" klidně i pětkrát, podstatná část příběhu Cilliana Murphyho je úplně vynechaná. 3) Nerozklíčoval jsem, proč zhruba jen čtyři kratičké scény nejsou v IMAX formátu? Ale jako celek Dunkerk táhne. Nolan znovu dokazuje, že práci s obrazem a "nervózním" zvukem dotáhl k dokonalosti, měřítko filmu je ohromující, akce strhující a závěr tlačí únosně na strunu emocí, aby byl "jen" dojemný a ne přeslazený. O tom, zda hodnocení poletí nahoru či dolů rozhodne druhá projekce. A tady váhám, jestli si mě zvolené vyprávění nakloní na svoji stranu nebo se potvrdí (a toho se obávám), že je to vlastně jen hezká, ale přebytečná autorská exhibice (jakkoli oceňuji odvahu a samotný nápad propojit optiku vojáka na souši = týden, civilistů na lodi = den a letců = pár hodin). Na druhou stranu zůstane silné vykreslení zmaru, beznaděje a vpravdě geniální práce s "neviditelným" nepřítelem. Projekce v IMAXu je každopádně povinností. Na malé televizi bude, podobně jako například u Gravitace, kouzlo stěží poloviční. 85% (19.07.2017)

Připojuji se k superlativům zdejších pětihvězdičkujících pánů kolegů a přiznávám, že už někde v půlce jsem byla beznadějně na kolenou. Okouzlení ze střihu scén obíhajících po svých vlastních spirálách, aby jejich bod protnutí uváděl v další úžas, přebila ještě víc hudba, co hudba, zvuky přimrazující k sedadlu, které pod vámi přestává existovat. Všechno přesné, i s bolestí krásné. Děkuji. (24.07.2017)