Eternals

Filmům ze světa Marvel Cinematic Universe se v podstatě pořád vyčítá, že jsou pořád stejné a že tvůrcům v podstatě moc volné ruce nedává. I proto mnohé zaujmulo angažování režisérky Chloé Zhao k nejnovější marvelovce Eternals. Zhao se totiž předtím ve své kariéře věnovala sociálním dramatům o lidech na okraji společnosti a za nezávislé drama Země nomádů si dokonce odnesla Oscara za nejlepší režii a stala se tak druhou ženou v historii, která Oscara v této kategorii získala. Už dopředu se poté avizovalo, že jsou Eternals sice marvelovkou, zároveň v nich ovšem bude rukopis Chloé Zhao poznat. Jde ovšem skloubit klasickou marvelovku a přístup Chloé Zhao dohromady? Vizuálně krásná, emocionálně silná, velkolepá, napínavá a především originální marvelovka. I takhle by šlo Eternals v klidu shrnout v kostce a jít dál. Jenže tak snadné to není. Osobně jsem si při sledování několikrát vzpomněl na rok 2017, kdy Rian Johnson natočil Posledního z Jediů. Spousta fanoušků Star Wars tehdy začali naříkat, že jim Johnson svým filmem ze světa předaleké galaxie zničil jejich milované Star Wars a nebáli se mu dokonce na sociálních sítích vyhrožovat probodnutím světelným mečem. Ano, Johnson tehdy Star Wars v mnohem výrazně redefinoval, zároveň ovšem pořád zanechal esenci klasických Star Wars. A takhle nějak to právě je i s Eternals. V Eternals je tedy cítit esence klasické marvelovky, zároveň ovšem Zhao skutečně přináší něco nového a svěžího. Skutečně to působí jako její film, který zároveň opět v sobě lehce skrývá esenci sociálního dramatu. Hlavními hrdiny jsou sice mocné postavy, které jsou na Zemi vnímáni jako bohové, i oni ovšem mají své problémy a jejich speciální schopnosti a fakt, že po staletí nestárnou jsou pro ně spíše překážkou. Eternals přitom stojí v rámci celého Marvel Cinematic Universe tak trochu stranou, brutální pojítka na zbytek vesmíru zde nejsou. Zmíní se sice Thanos či Thor, dorazí po Strážcích Galaxie staří známí Nebešťané a svět se ve filmu pořád vyrovnává s následky událostí v Avengers: Endgame, Zhao si ovšem hraje na vlastním písečku a nemusí brutálně odkazovat na širší vesmír MCU. Po Jezdci a zmíněné Zemi nomádů jde o další vizuálně vypiplaný film Chloé Zhao, který od počátku zavře pusu tím, že jsou si všechny marvelovky vizuálně podobné až na kost, Ben Davis za kamerou odvádí velmi dobrou práci. I po příběhové stránce se ovšem Eternals vydávají v rámci MCU zcela neodvyklou cestou. Ano, hlavní premisa opět tkví v bandě hrdinů, kteří musí zachránit svět. Prim tu ovšem hrají především postavy, jejich morální dilemata a v součtu téměř pomalejší tempo. Právě i v tomhle ohledu dojde nejspíš od výrazné části fanoušků marvelovek  k řečem ve stylu ´´ tohle není moje marvelovka´´. Lidi volající po změně ovšem tu změnu dostanou. A to velmi výraznou. V Eternals jde v rámci všech marvelovek i nejvíc o herecké výkony. A i zde Zhao neselhává ve svém pověstném schopném vedení herců. Nejvýraznějším členem obsazení je ve finále Richard Madden, který do role Ikarise dává hodně a i jeho výkon dělá tuto postavu nejzajímavější ze všech nových tváří v rámci Eternals. Chválit se ovšem musí i zbytek. Gemma Chan jako Sersi, Angelina Jolie jako Thena, Barry Keoghan jako Druig či Kumail Nanjiani, který si jako bollywoodská hvězda Kingo krade spousty momentů pro sebe. Všech 9  Eternals má ovšem ve finále alespoň jeden moment, který si krade pro sebe a každý z Eternals je něčím výrazný. Velkou kontroverzí již dávno je pochopitelně fakt, že se Eternals snaží o velmi výraznou diverzitu. A to takovou, že členem hereckého týmu je i hluchoněmá Lauren Ridloff v roli hluchoněmé Makkari a především je Pastos Briana Tyree Henryho prezentován jako gay muž s manželem a dítětem. Dle očekávání jde poté o věc, která spousty lidem dopředu lezla krkem a film se díky tomu nebáli bojkotovat. Je to ovšem zcela zbytečné, protože prezentace první oficiální LGBTQ+ rodiny v Marvel Cinematic Universe je naprosto v pořádku a nikdo tím vyloženě nebije do očí. Je to prezentované jako přirozená věc, na kterou si jen budou muset lidé zvyknout. Už jen díky tomu, že samotný ředitel Marvel Studios Kevin Feige prohlásil, že představení Pastose a jeho rodiny je jenom začátkem diverzity v MCU. Samotný scénář poté obsahuje spousty zajímavých témat, které jsou ve filmu výrazně využité. Lehký božský komplex, ono vyrovnávání se s nesmrtelností, sem tam i neschopností i přes vlastnictví velké moci. Eternals jsou filmem o lásce a rodinných poutech, většinu stopáže je to vlastně celé takové skutečně komorní i přes to, že se hraje o záchranu světa. V průběhu se Eternals čím dál tím více jeví jako zajímavý experiment, který Zhao dokáže naprosto skvěle využít. Když ovšem dojde na epické akční scény, Zhao  svůj debut v rámci blockbusterů zvládá solidně a akční scény jsou parádní. Především, když se v akci objeví Ikaris v podání Richarda Maddena, který by se z fleku mohl stát novým Supermanem. Jeho Ikaris je ovšem ve finále přeci jen zajímavější charakter. Na tom scénáři je poté též velmi zajímavá ona lehká volnost v rámci interpretace. Na první dobrou je snadno odhadnutelné dobro od zla, v tom druhém ohledu se ovšem ukáže, že nic není tak černobílé. Celé se to sice neobejde bez velkolepého finále, i to je ovšem obalené komplexností  a výraznými ambicemi. Tenhle přístup poté nebude sedět každému a právě zde pravděpodobně dojde k nářku výrazné většiny, že tohle přece není marvelovka. Jenomže mě osobně přesně tohle bude vyhovovat. Utvrdí se totiž, že vzniklo něco výrazného jiného a speciálního, přičemž pokud budou lidé nespokojeni i přes tak výrazný odklon, nic než pořád dokola to samé si dost možná ani nezaslouží.  Soundtrack Ramina Djawadiho je poté příjemný na poslech a i když možná není nejvýraznější a úplně neobstojí samostatně, v rámci filmu funguje solidně. Výprava, kostýmy a celkové production values jsou poté pochopitelně parádní a první setkání Zhao s blockbustery nejspíš nemohlo dopadnout líp. I proto, že vznikla jedna z nejlepších marvelovek.   Eternals nejsou dokonalí. V jistých momentech se přeci jen najdou lehké šmouhy na kráse (těch motivů je v součtu možná až příliš) a posledních pár minut pořád musí naznačit, že se Eternals pochopitelně vrátí a celé to přeci jen tak trochu narušuje vše, co tomu předcházelo. Na druhou stranu má ovšem tahle skvadra takový potenciál, že to divák Eternals vlastně odpustí strašně snadno. Především i díky pocitům, které Eternals v divákovi v průběhu můžou vyvolat. Je to krásný, napínavý a ve finiši skutečně velkolepý.  Zhao si natočila svůj film, který je zároveň marvelovkou a ukázala, že svou vizi jde u Marvelu výrazně prodat. Po vzoru Riana Johnsona a Posledního z Jediů se sice Zhao nezavděčí u všech, dost lidí ovšem v Eternals najde to nejlepší. A bude doufat, že podobně výrazných a osobitých komiksových blockbusterů bude v následujících letech jen přibývat..... Viděno v kině: 2x (04.11.2021) (méně) (více)