Šílený Max: Dóm hromů

Velký rozpočet tentokráte udělal velký film. Postapokalyptický svět je úžasný. Nejenom skvostná výprava, ale celkový felling snímku je na té nejlepší možné úrovni a přestože je Tina Turner stejně dobrá herečka jako zpěvačka (přeberte si to jak chcete) a příšerně politicky korektní téma jako je záchrana malých dětí notně zacloumá benevolencí diváků milujících předchozí dva díly, nedá se dělat nic jiného než si do posledního zrnka písku z Velké Nicoty užívat strhující podívanou, která protentokrát nevsadila na auta (aby vám pak v úchvatné naháněčce na konci vytřela zrak) a zároveň se i trochu zaobírá světem okolo. Mel Gibson úspěšně soupeří s diamantem co se celkové tvrdosti týče, já mu to žeru i s navijákem a můžu s klidem konstatovat, že pod Kopulí hromu se skrývá jednoznačně nejlepší film série! (27.08.2006)

A takhle to dopadá, když se někdo snaží přebít to dobré na celé sérii. První půlka ještě docela ujde, má koule, spád a švih, jenže když Maxe pošlou na koni do pouště se srandovní maskou na ksichtě, do děje se zapojí banda uvřeštěných momentálně zaostalých fakanů, celému filmu se podlomí kolena, spadně držkou na dlažbu a už se nezvedne. Od půlky se z toho stává nekoukatelný, velice iritující a až nepříjemný film, plný nudy a vašeho přemýšlení proč že to vlastně nevypnete. (22.10.2011)

„Mne je jedno, čo to je. Ale smrdí to ako hovná.“ Melovi Gibsonovi sa už veľmi nechcelo tretí raz sa vrátiť do úlohy "šialeného" Maxa a z výsledku je to bohužiaľ dosť poznať. Do trojky sa evidentne veľmi nechcelo ani kvalitnému scenáru, ktorý je slabý a väčšinou umiestnený do pekne (ale nenápadito) stvárneného „post-apokalyptického meste budúcnosti“. Tomu tvrdou rukou vládne speváčka Tina Turnerová, ktorá je, bohužiaľ, nakoniec ešte tým zaujímavejším, čo štandardne nakrútený film ponúka. Nevraviac o nie príliš funkčnej "detskej rovine", ktorá z drsnej série robí rozprávku o nádeji a mýte. Škoda, ale napriek prítomným mínusom je to solídne, zvučne a zručne urobené remeslo, ktoré sa minimálne vyrovná podľa mňa preceňovanému originálu, ale na výbornú dvojku nemá ani omylom. Viac na mojom ex-blogu: http://ivokucera.blog.sme.sk/c/156786/Sialeny-Max-3-60.html (22.03.2006)

Pokud jsem prvé dva díly přirovnal k punku, tenhle mi stylově sedí spíš k nějakému metalu, zejména black metalu. Tyto dojmy podmiňují zcela konkrétně zpodobnění padouši reps. jejich oblečení a jednání. Do tohoto metalu libě přizvukuje saxofon a krásný hlas zpěvačky Tiny Turner, která si zde dokonce zahrála jednu z hlavních rolí. Dóm hromu rozvíji představy o postapokalyptickém světě a zcela logicky dospívá k tomu, že se lide zadaptují a z dostupných zdrojů se pokusí znovu postavit svět, který fungoval před katastrofou. Do takového místa, městečka Bartertown, přijíždí i Mel Gibson, který pochopil, že když není nafta, nedá se trávit den projížděním krajiny oldsmobilem se spotřebou 40 na 100. Nyní disponuje skupinkou velbloudů, o které ale záhy přijde. Od této chvíle sledujeme celkem napínavě se rozvíjející film o hře na kočku a na myš, vrcholící Gibsonovým debaklem v Dómu hromu. Pak film chytí druhou rovinu, která právem rozděluje diváky na ty pořád spokojené a na ty o poznání nervoznější. Vyhnán z města se ocitné v jakési dosud neobjevené oáze, kterou okupuje banda fracků. Tam si náš hrdina vybuduje hlavní slovo a s jejich pomocí se vrátí do Bartertownu zjednat pořádek. Sami vidíte, že ve srovnání s pohnutky hrdiny prvního dílu to nemá mnoho společného. Mně osobně ale tento vývoj událostí příliš nevadil. Prostě jsem to přijmul a jako kluk si představoval, jaké to asi je být divokým dítětem z oázy postapokalyptického světa a bojovat s Šíleným Maxem po boku proti Master-Blasterovi, Tetičce a mnoha dalším šíleným padouchům. (10.01.2012)

Ohromný celosvětový úspěch druhého Šíleného Maxe vyvolal záplavu povětšinou druhořadých kopírek, které v 80. letech vládly videopůjčovnám. Režisér a scenárista George Miller na to zareagoval nečekaným tahem. Namísto toho, aby šel přímočaře vstříc divákům, kteří bažili po opakování předchozího snímku, vytvořil třetí díl série jako naprosto odlišnou variaci postapokalyptického mýtu. Dodnes povětšinou nedoceněný, ale o to více fascinující Dóm hromů, přitom právě v rámci celé ságy vyniká svou osobitostí a inspirativní výstředností, která spojuje prostředí postapokalypsy se zaniklými (western, noir) i populárními žánry své doby (dětské dobrodružky ve stylu Amblinu). Stejně jako v druhém filmu i tentokrát Max představuje legendami opředenou postavu v mýtech jedné postapokalyptické společnosti. Při tom se stává spíše průvodcem tímto bizarním novým světem, kde proti sobě stojí dvě ženy, které na svých bedrech nesou zárodky dvou nových, ale zásadně odlišných civilizací. (anotace pro maraton série v kině Aero, 2019) (14.03.2021)