Pátek třináctého 2

Natěšen na druhý, že konečně uvidím Jasona v akci, jsem se pohodlně usadil i s nutným občerstvením a odbyl si svou premiéru. Začátek mě však příliš nepotěšil. Pominuli fakt, že jsme si přes pět minut připomínali, co že se událo u Crystal Lake v předchozím díle a poněkud zvláštní osud hlavní hrdinky Alice (docela by mě zajímalo, jak se tam Jason dostal, no asi si vzal stopa), tak jsem byl nakonec spokojen i s dvojkou. Nové maso na porážku vypadalo slušně (samozřejmě hlavně děvčata), bylo jich víc a hlavně mrtví následovali pěkně v řadě za sebou a divák má možnost vidět všechno v záběru kamer. Jen tak nějak pořád nechápu, ty výběry hereček do hlavních rolí. V obou dílech hrálo hned několik pohledných ženských a oni vždycky vybrali snad tu největší šeredku – njn pěkné musely ukázat nahá těla, nebo alespoň kalhotky a pak rychle chcípnout. Co se samotného Jasona týče, tak ten se s tím rozhodně nepáral tolik jako jeho matka. Nehodlal houkat zpoza stromu a počkat si až jeho oběť k němu přijde jako prase na porážku, ale pěkně si pro ně došel, zmasakroval a šel zas o dům dál. Ten pytel (nebo spíš povlečení na polštář) přes hlavu, byl taky super. Výrazně to přispělo k děsivosti jeho postavy – no rozhodně mnohem víc, než když měl odkrytý ten svůj hnusný ksicht. Atmosféra se však nesla skoro ve stejnému duchu jako jednička. Oba díly měli podobnou kostru příběhu, no a v obou to kupodivu fungovalo solidně. Nebylo to v tu dobu ještě tolik okoukané, jak už jsem řekl – vraždy byly nápadité / brutální, co víc si mohl divák přát. Snad jen lepší herecké výkony, protože někteří jedinci tu byli doslova na ránu a hlavně zdejší hrdinka Ginny. Ta mi k srdci vůbec nepřirostla. Navíc jsem z toho kousku i pochopil, odkud si toho vzali tvůrci stejnojmenné hry (která vyšla minulý rok) nejvíce. Zatím tato série na mě působí docela dobře, takže i tentokrát budu hodnotit lehce nadprůměrně. 70% (14.04.2018)

V podstatě to samé co jednička. Opět parta teenagerů, kteří nevěří v to, co se tady stalo. A opět dostanou za vyučenou. Konečně je tady Jason, sice s pytlem přes hlavu, ale je to on. Zabíjí někdy efektivně (hlavně ten invalida, ten byl dobrý), jindy je to obyčejné. Ani režijně to není žádná pecka, lekačky se dají čekat, takže nepůsobí a to, že mnohdy vše nesledujeme vrahovýma očima, ale je to jen matení, se dá za chvilku odhadnout. Jinak kamera je dost dobrá a zvědavá :)) (hlavně holčičí zadečky) a i ta hudba je poměrně zneklidňující. Navíc je ten film krátký, takže rychle uteče, i když závěrečná vyvražďovačka začne poměrně pozdě. Prostě je to hodně podobné jedničce, na kterou to dost odkazuje (úžasná scéna s hlavou maminky) a ničim to nevybočuje z průměru. Dám tři hvězdy, 60% a rozhodně půjdu i do trojky. (08.07.2010)

Konečně se na scénu dostává bijec, kvůli kterému to vlastně celé začalo. Díky bohu, že tvůrci nedodrželi původní záměr na sobě nezávislých filmů a rozhodli se zůstat na březích Křišťálového jezera. Jason je ve formě, ale k dokonalosti mu lecos chybí, třeba maska, což naštěstí Miner nahrazuje kreativitou a perfektním dodržováním pravidel žánru. (18.01.2004)

Tak jako Noční můra v Elm Street má i Pátek třináctého slušný mysteriozní základ a vyvraždovat se začalo až v dalších dílech. Jason Voorhees s pytlem místo hokejové masky se tu poprvé objevuje na scéně a to znamená začatek jednoho z největších vrahů dějin filmu. Tento lesní netvor zavraždí každého, kdo vstoupí na jeho území. Přesto že ještě není tak silný, je neskutečně vynalézavý. Celá tato série není založena ani na ději, ani vyloženě na brutalitě a přesto je to základ teenage slasherů. (14.03.2009)

Po příšerné jedničce, která z pro mě nepochopitelných důvodů zkultovněla, přichází Steve Miner a spolu s ním Jason a pytel (pyčo). Oba dva se teprve rozjíždějí, ale už teď to stojí za to. O rok později dostane Jason masku, která ho proslaví a Miner dotáhne vraždy téměř k dokonalosti. Dvojka má svoje chyby, ale nostalgie je nostalgie. Navíc kvalita je od jedničky na míle vzdálená. (11.08.2004)