Black Widow

BLACK WIDOW - blockbuster, který oficiálně započíná čtvrtou fázi marvelovek, přestože jde o midquel odehrávající se mezi CIVIL WAR a INFINITY WAR, obsahující leda potitulkovou scénu náležící svým zasazením do post-ENDGAME období do čtvrté fáze (!) - má fakt příznačného záporáka/příznačnou záporačku. Ne v tom slova smyslu, že odhalení identity představuje stejně jako v případě IRON MANA 3 zklamání pro komiksové nerd(k)y a že jde o další nedostatečně prokreslenou a až zpětně motivovanou antagonistku (ups, jako že to fakt není předvídatelné, vůbec ne, opravdu), která funguje u marvelovky asi po víc než dvacáté pouze k prokreslení titulní protagonistky. V tom slova smyslu, že Taskmaskerka si pamatuje vše, co vidí, a pak to napodobuje._____ Choreografie v atrakčních scénách konkrétními pohyby upomíná na konkrétní superhrdiny (Hawkey, Captain America, Black Panther...) a film jako špionážní/agentský thriller o (dys)funkční rodině zase na jiné špionážní/agentské thrillery a snímky se superhrdiny o (dys)funkční rodině. Zmíněný pastišácký přístup může saturovat cinefil(k)y, jimž stačí opravdu málo. Například to, že sekvence způsobem nasnímání i výchozí narativní situací začne jako AGENT BEZ MINULOSTI, aby následovala do domovního souboje s užitím dostupných rekvizit jako z BOURNOVA MÝTU a vyústila do akce na střeše variující BOURNEOVO ULTIMÁTUM, nebo že se postava dívá na MOONRAKERA a poslední akt parafrázuje jeho finále (a přitom se snaží přechytračit publikum jako z MISSION: IMPOSSIBLE a dohrát tu osobní/profesní linii jako z bourneovek, zatímco přepíná hlediska a řeší rodinné trable jako ÚŽASŇÁKOVI)._____ Jistě, můžete si jako Pavlovův pes pokaždé poslintat stopky z toho, že rozpoznáte odkazované, jenže to i valná většina ostatních, a můžete se poplácat po zádech za svůj feminismus při ocenění filmu s (ne)superhrdinkami a režírovaném ženou, než zase v afektu nebudete respektovat konsent a budete plácat ženy. Kdokoliv jiný ale bude mít řadu problémů s tímto Frankensteinovým monstrem. Frankensteinovým monstrem, které dost neorganicky spojuje řadu nekompatibilních poetik (blíže skutečnosti ukotvené agentské psychologické drama, sebeuvědomělý a dějiny komiksového žánru komentující animák plus nadsazené nulanulasedmičkové dovádění). Frankensteinovým monstrem, které přímo - třeba v úvodních titulcích - i nepřímo - třeba weinsteinovským arcipadouchem - referuje ke skutečným osobám a reálným geopolitickým problémům, ale z těchto pro jistotu dělá vtip pro co nejširší divácký zásah. (Je víc nevtipný a ofenzivně blbý humor na téma hysterektomie, nebo přístup k ruskoamerickým vztahům a problematičnosti jednání a ideologie obou mocností?) Frankensteinovým monstrem, u kterého uvěříte, že první verze scénáře vznikla za dřív než dva týdny (a už neuvěříte jejímu precizování přepisováním), když se postavy a jejich jednání někdy mění ze scény na scénu, aniž by to měl být jakože překvapivý "zvrat", a některé scény a dění na sebe ani moc nenavazuje (například zdvojený epilog řešící visící příčinu z úvodu). Frankensteinovým monstrem, jehož hlavní stvůrce - Kevin Feige - se při pietě Richardu Donnerovi může zaklínat Donnerovým heslem "versimilitude", ale Black Widow si s ním leda vytírá zadek. Velký zadek. Při superhrdinském přistání. Komentovaném, protože se necílí jenom na naivní publikum. A bez krve či čehokoliv rozrušujícího, protože feigovský kulišák a disneyovský Myšák myslí na rodiny... a nebo spíš na jejich peníze. Být žena, vyrvu si uterus a umlátím s ním lidi zodpovědné za podobné filmy - a lidi kladně hodnotící podobná díla. Já ale žena nejsem, a tak dám přednost lepším monologům agentčiny vagíny, které vznikly v posledních letech (např. svým pojetím atrakcí více vtahující ATOMIC BLONDE, tematicky komplexnější a pro 15+ určenou RUDOU VOLAVKOU či svou strukturou, změnami hledisek a dávkováním informací sofistikovanější ANNOU). (14.07.2021) (méně) (více)