Diego Maradona

Velký Diego Armando Maradona a jeho život to je sám o sobě nejlepší scénář jaký kdy mohl být napsán o věčném tématu o vzestupu a pádu. Takže tady fakt stačilo rejžovi jen ty archivní záběry správně sestříhat a nechat do nich promlouvat Diegovi nejbližší a i jeho samotného aby z toho vznikl skvělej dokument. Jak pro ty, kdo tuto dobu zažili a pro něž byl tenkrát fotbalovým bohem, tak i pro ty, kdo se třeba ani o fotbal nezajímaj a vemou to jen jako zajímavou sondu do jedné komplikované lidské duše. (02.08.2019)

Obecně je to příběh známej (aby taky ne, když se jedná o jednoho z nej fotbalistů historie), ale je to zpracovaný moc hezky a hlavně se na to může podívat kdokoliv, nejen fanda. Dobový záběry tady hrajou prim a ten sled událostí, který jsou tady vybraný, pěkně zobrazujou zásadní etapy a situace, který Diega ovlivnily. Ať už v dobrým, nebo špatným. Ten tlak (mediální, fanouškovskej, dokonce i mafiánskej) musel být příšernej a vlastně se pak nikdo nemůže divit, že to tak dopadlo. Není to první a ani poslední případ (ve sportu, ve filmu, v hudbě), tím si můžeme být jistí. K tomu jeho divoká nátura a různý okolnosti... až se na to v závěru skoro ani nedívá dobře. Jako dokument moc povedený, tohle se povedlo! (30.10.2020)

Kapadia má rád kontroverzní osobnosti. Vždy totiž vyprávěl o jednom/jedné z těch nejkontroverznějších v daném odvětví a zároveň o lidech, kolem kterých díky jejich tvorbě/úspěchu, ale třeba i předčasné smrti kolovaly různé fámy a mýty. A je jedno jestli to byl ve formuli Senna, v show byznysu Amy a nebo ve fotbale Diego. Všechno pojí určité charakteristiky jejich nátur a Kapadia si užívá každý záběr a detail tak, aby zprostředkoval velmi pečlivě a osobitě tak trochu objektivní a tak trochu jeho názor. Jsou to ve všech případech ve finále pozitivní filmy o mramorizaci legend(y), ale fakt je ten, že jsou to osobnosti, které definovali oblast ve které působili a to není málo. (17.10.2019)

Bůh i ďábel, milovaný i nenáviděný, přesně takový byl a je muž, o němž úplně všechno vypoví pouhé tři minuty ze zápasu Argentiny s Anglií v semifinále Mistrovství světa ve fotbale v roce 1986 - na jednu stranu člověk, který bez problémů dá gól rukou, nepřizná se k tomu a oslavuje jako bláznivý, na druhou stranu génius, který udělá sólo přes půl hřiště, obejde několik protihráčů a nekompromisně zavěsí. Asif Kapadia dostal k dispozici rozsáhlý archiv, kterým se probral a za sebe sestříhal velké množství záběrů, na jejichž základě vypráví příběh o muži, který byl Bohem, aby se později stal ďáblem a jedním z nejnenáviděnějších lidí v Itálii. Autor nepotřebuje mluvící hlavy, aby zapůsobil, stačí mu opravdu pouze archivní záběry, dramatická hudba a výtečné vystavění jeho života, které korunoval penaltový rozstřel na Mistrovství světa 1990, kde na "svém" stadionu v Neapoli popravil Italy a poslal je domů. I když je rozjezd hodně pomalý a zdá se, že nebude o čem vyprávět, závěr pak pomalu graduje a končí poměrně smířlivě, i když určitá pachuť zůstává. A vlastně vůbec nevadí na dokument dost dlouhá stopáž, která asi mohla být o něco kratší, protože uprostřed se snímek dost vleče, závěr to ale dost kompenzuje. Je možná škoda, že tvůrce alespoň textově nedoplnil, co se s Maradonou dělo po odchodu z Neapole, to ale asi nebyl ani jeho úmysl, takže ho za to asi nelze moc kritizovat. Kapadia má každopádně dar natočit dokument o někom z jakéhokoliv prostředí tak, aby bavil i ty, které zrovna ono odvětví moc nebaví a to se rozhodně cení. 80 % (12.01.2020)

I když fotbal (i jakýkoliv jiný sport) pohrdavě ignoruju, Maradona byl pro mě v -nácti samozřejmě obrovský pojem. A když nedávno umřel, googlil jsem si ho a našel tenhle dokument. Dovolím si tedy pár vcelku banálních postřehů: Není se čemu divit, že chudému klukovi ze slumu peníze a sláva zamotaly hlavu, což je dost běžný model a většinu z nás by to jistě taky nějak poznamenalo. Ono tzv. "rozštěpení" jeho osobnosti na "Diega" a "Maradonu" je hezký názorný příklad Jungova učení o Personách a žádná schizofrenie, jak tady kdekdo omílá. Ale nic nového pod Sluncem, takových Person má většina lidí několik. Nekritická adorace Maradony prostými Neapolitánci, která dle dokumentu postupně přerostla v nenávist(*), nám krásně ukazuje přelétavost a mělkost v mínění/postojích obecného lidu, jak už ostatně ukázala historie nesčetněkrát. Z toho by se měl poučit každý idealista, který za nějaký ten nekonkrétní "lid" hodlá nějak bojovat, nebo který se odvolává na jeho "vůli". Žvásty, lid je ve své většině stádo tupého dobytka bez pevného názoru (viz např. současnou covidovou hysterii). Lze ho využít k prosazení své Vůle (Alexander, Napoleon, Hitler), lze jím opovrhovat a stranit se ho, ale chtít se za něj bít či obětovat se, je čiré hlupáctví nebo naivita. Cítím zklamání, že dokument se nevěnoval i pofotbalovému Maradonovi, na kterého jsem byl původně nejvíc zvědavý (kokainista, kritik katolické církve, přítel/známý Castra a Cháveze atd). (* dokument to ale myslím trochu tendenčně zjednodušil a smíchal tady Neapolitánce a ostatní Italy, tipnul bych si, že nenáviděný byl hlavně mimo Neapol) https://m.youtube.com/watch?v=ZlSm-wMf2yk (19.12.2020)