Gentlemani

Smutný a nevítaný moment, kdy jeden z nejlepších režisérů s partou oblíbených (McConaughey, Farrell, Hunnam) nebo dokonce zbožňovaných (Grant, Dockery) lidí před kamerou stvoří nový příspěvek do jednoho z nejmilejších žánrů, veřejnost reaguje více než pozitivně - a já se nakonec nesměle ošívám nad výsledkem. Forma, tempo, to všechno tam je. Ale držet se po padesátce zase drog, pózy a dialogových soutěží o to, kdo dočurá dál, mi přijde přinejmenším nešťastné, v některých zvratech snad i zastydlé. V maličkostech je to pořád ten Snatchovský Ritchie, v celku ale vůbec poprvé ne. (10.11.2020)

Ritchie se vraci ke korenum a je to hodne velka pecka, i kdyz ke genialite Podfucku a Prachu tu jeste neco chybi. Scenar je radne zamotanej, i kdyz neco clovek precijen predem odhadne, dokaze udrzet v napeti az do konce. Skoda, ze je film misty zbytecne moc ukecanej na ukor nejakejch vizualnich paradicek, je mi jasny, ze tenhle typ filmu nema bejt o akci, ale obcas trochu zvysit tempo by nicemu neuskodilo. Film ale samozrejme tahnou postavy, kterejm Ritchie napsal skvely dialogy a tak maj vsichni prostor to poradne rozjet. Nema smysl je vyjmenovavat vsechny, protoze vsichni jsou naprosto perfektni a charismaticky. Za me velka spokojenost, ale k maximalnimu hodnoceni mi precijen neco chybi. (21.07.2020)

Původně jsem dal tři, ale už teď (po měsíci?) ani pořádně nevím, o čem to vlastně bylo. Kdyby to nebyl 129. nejlepší film na csfd a kdyby to na mě pořád odněkud nelezlo, nechal bych to být. Ale takhle prostě nelze. Tři hvězdičky jsem dal Shawshanku, a na ten si i teď (po více než čtvrt století) pořád matně vzpomínám. (18.06.2020)

Jsem spokojený. Vlastně hodně spokojený, protože Guy Ritchie slíbil, že dodá gangsterku ve stylu Guye Ritchieho a taky ji dodal. Jediný potenciální problém s jeho novinkou tak mám v tom, že se drží vyjetých kolejí a jen minimálně se pokouší překvapit. Ale ono to vlastně vůbec nevadí, protože Ritchie tenhle žánr umí jako nikdo na světě a opět se mu povedlo natočit hodně svižnou podívanou s nečekanými zvraty a ještě nečekanějšími režijními nápady, v níž si to očividně užívají úplně všichni herci (nejvíc asi Hugh Grant a Colin Farrell). Ritchie umí pomalu budované napětí zakončené absurdní násilností, které připomene začátek Pulp Fiction, ale během momentu dovede přeřadit na své typické frenetické tempo. Dovede být vtipný a zábavný a o chvilku později jde z jeho hrdinů regulérní strach. Prostě je to ten Ritchie, jakého jsme chtěli vidět. Nic víc, nic míň. Mně to stačí. (28.01.2020)

Ritchieho gangsterky můžeme vnímat jako žánrové projekční plátno, kam si autor promítá sám sebe, respektive svůj aktuální bod své životní dráhy, kariéry a pozice ve filmovém průmyslu. Na úplném začátku v prvotině "Sbal prachy a vypadni" tak máme partu sebevědomě oprsklých mlaďochů, kteří mají talent a ambice, ale hlavně více štěstí než rozumu, když se po hlavě pouštějí do světa všemocných starých struktur. S druhým filmem už mnohem menší roli hraje náhoda, zato se režisér spolu s hrdiny dostává do mnohem větší hry se zámořskými hráči jiné váhové kategorie, ze které si navíc nemůže dovolit vyváznout jen s odřenýma ušima. Dnes už opomíjený existenciálně pesimistický "Revolver" ukazuje bývalého machra ve svém oboru, který ale byl nějakou dobu mimo, paktoval se s příliš mocnými lidmi a nyní sám o sobě pochybuje, takže zkouší rozjet velkou hru, která ho dostane zpátky na vrchol, ale současně přehodnocuje svůj vlastní život. "RocknRolla" vyjadřoval pocit nově nabité jistoty a současně loučení s ostrovními kořeny, přičemž se příznačně věnoval i pozici Anglie / Ritchieho mezi Evropu a Amerikou. "Gentlemani" proto nejsou toliko návratem, jako snahou dokázat ostatním i sám sobě, že "král na to pořád má". Urazil dlouhou cestu a z nevycválaného vychytralého drzouna je distingovaný lumber švihák v letech a majitel stylové hospody i vlastního hipsta pivovaru, kterému neváhá udělat reklamu. Sice stále chová sympatie ke streetwise chuligánům s těmi jejich online projekty, ale je jim už na hony vzdálený. Trochu pomýšlí na důchod, když se teď paktuje se smetánkou a pohodlně si nahrabal na lukrativních projektech, jenže tahle zdánlivě poslední bilanční prácička mu nakonec vžene novou virilitu do žil. Dravost, odvahu a drzost vystřídala sofistikovanost (byť spíše v tom snobském povrchním smyslu, než jako opravdová důmyslnost či propracovanost) a okázalá vytříbenost. Gangsterky vždy stály na motivu střídání generací, potažmo na konfliktu mladé a staré školy, proto příznačně Ritchieho věku a sebeobrazu se tato historka z podsvětí ubírá atypickým směrem, jaký by jemu samotnému v začátcích nepřišel vůbec na mysl. Otázka je, co by na tohle glorifikované vypolstrované páprdovství řekli dnešní mlaďoši, kteří si v rámci žánrových světů gangsterů brousí zuby na své příležitosti - v posledních letech vládne především frankofonní produkce jako vynikající "Bídníci" či hyper-stylový "Gangsta". To ale nikterak nesnižuje zábavnost a svižnost "Gentlemanů", kteří by i v jiném, silnějším roce patřili mezi nejvděčnější tituly z široké distribuce (tedy alespoň z pohledu diváka boomerského věku). (30.12.2020)