Francouzská depeše Liberty, Kansas Evening Sun

Možno najandersonovskejší Anderson. Čo záber a kompozícia, to maximálne vyšperkovaná mizanscéna, využitá na 110%. Umelecká pocta novinárčine v teréne, a zďaleka nielen nej. Každá poviedka má svoje osobité čaro a príbeh (väzenie, študentský manifest, únos) a zároveň dominantný i vedľajší presah (výtvarné umenie, divadlo, animovaný film, šach, gastronómia). PS: po Bondovi a Dune toto „menšie“, ale solídne estetické kino pohladilo dušu. Pozerajte to rozhodne odpočinutí, je to náročne obsahovo aj vizuálne. (23.11.2021)

Překvapuje mě, jak je Depeše přijata pozitivně, jak ochotně divácká obec naskakuje na další Andersonův zasněný vlak cestou k vlastním vzpomínkám, lítostem a tužbám. Chybí totiž onen pověstný krok směrem k divákovi, který mu takovou cestu obvykle usnadňuje skrz fantaskní svět Života pod vodou nebo hravou animaci pana Lišáka. Tentokrát se citují styly, uctívá se forma, střídají se povídky a tempo je vzhledem k proměnlivé délce a náladě jednotlivých segmentů až zrádné. Když se ale povede tenhle protivítr překonat, jde o nápaditou, ztřeštěnou i zamyšlenou mozaiku všeho a všech, ze které ale pod tíhou laviny různých podnětů začne v závěru téměř bolet v tu dobu již nestíhající hlava. (17.02.2022)

Podľa mňa sa Anderson už úplne nechal uniesť formou, ktorá zvíťazila nad obsahom. Ale keď tak pozerám na hodnotenia miestnych intelektuálnych grafomanov, tak mi asi niečo uniká. Neviem čo, ale príliš sa do toho ponoriť nechcem. Za mňa prázdne príbehy bez emócií s formou, ktorá ma skôr irituje. Ale som rád, že som  to videl, lebo kráska Léa Seydouxová s tým jej charizmatickým chladným pohľadom sa tu objaví hore, čo hore, komplet bez. A aj keď má silnejšie stehná, tak je sakra sexy. Kvôli nej film (a aj iné veci) stáli za to. 5/10. (18.12.2021)

Wes Anderson featuring Francie, francouzská hudba, francouzský film, francouzská svoboda, francouzská nestydatost, francouzská gastronomie. To mi nemůže přivodit nic jiného než skvělou náladu, nadšení a radost. Navíc každého šachistu potěší, pokud se šachy objeví ve filmu nebo seriálu inteligentním způsobem a nikoli jako bezduchá kulisa, kdy je evidentní, že herci královskou hru ani hrát neumí. Benicio Del Toro v nezvyklé roli nejlepší, Léa Seydoux pokračuje v tradici francouzských hereček typu Emmanuelle Béart. Skvostné filmové dílo. (04.02.2024)

Režisérský styl Wese Andersona mám ve velké oblibě. Jeho snímky jsou osobitě “divné”, nicméně právě skrze to z jeho filmů přímo tryská tvůrčí svoboda v mozaice výrazných postav a košatého příběhu. Nejinak je tomu i v jeho nejnovějším snímku The French Dispatch, který kombinuje několik po sobě jdoucích příběhů, které zastřešuje dekonstrukce mýtu svéhlavého šéfredaktora a derniéra jeho plátku. Režisér zde opět velmi umně pracuje s načrtnutými motivy, vyprávěním a postavami, takže se před Vámi na ploše čítající 108 minut rozprostře filmový zážitek, jaký dnes už (bohužel) opravdu nemá obdoby. A už právě jen díky tomuto atributu byste tomuto klenotu měli dát šanci. Vážně to stojí za to. Skvělá práce! „Self-reflection is a vice best conducted in private or not at all.” (06.03.2022)