Setkáme se v St. Louis

Rodinný film - určitě ano, muzikál - s oslabeným sluchem - ano, romantika se zamilovanou, trochu divokou Esther a mírně trubkovitým sousedem jsem už rozdýchávala hůř. A nejvíc jsem ronila slzy při usekávání hlaviček krásným sněhulákům:-) Na tu dobu, kdy v Evropě zuřila válka, která se Ameriky také dotkla a ještě k tomu barevný film, který na vás hodí horu sladkostí, si nestěžuji. Dědula se střídajícími kloboučky a noblesním tanečkem byl moc fajn zpestřením navíc. Ale přiznávám, že podruhé bych si ten film už asi nedala, byl až moc načičnčaný. Někdy mně to sedne, jindy holt ne. Jinak spokojenost a když čtyři dcery, tak čtyři hvězdy, ale jen tak tak. (27.11.2016)

Všude dobře, v St. Louis nejlépe. Nádherně bezelstný muzikál z časů, kdy národ potřeboval povzbudit. Utužování tradičních hodnot a podprahové probouzení lásky k vlasti je zakódováno takřka v každé scéně. Smithovi jsou už dle příjmení typickou americkou rodinou, zažívající nadto tradiční situace (Halloween, Vánoce). Veškerá důležitá rozhodnutí činí moudrá a ve správnou chvíli také shovívavá hlava rodiny a také ostatní posuny ve vyprávění jsou vyhrazeny mužům. Povinností žen a dívek je spočinout v objetí urostlého mladíka z lepší rodiny, posléze uvařit chutnou krmi a podpořit manžela (manželka od pana Smithe jako jediná přijme nabízený kousek dortu). Není to důvod k úšklebkům, Meet Me in St. Louis výtečně plní jak úlohu „feel good“ filmu, tak filmu, skrze nějž se lze dobrat povahy meziválečné americké společnosti. Judy Garland je zde navíc, na pohled i na poslech, mnohem příjemnější než v Čaroději ze země Oz. 80% (21.08.2014)

Jakkoliv miluji Judy Garland, saintlouiská idyla, natočená ve čtyřiačtyřicátém jako nostalgické ohlédnutí za věkem prosperity, bezpečí a plodnosti v metropoli rasistického Missouri, mně již při prvním zhlédnutí přišla spíše umlouvající než útěšná. Vytrvalé vyprávění o dávných jistotách pěstovaných souběžně s prvními semínky války sice prokládají opravdu krásné písně, pokojný kolorit kolébá lépe než houpací křeslo, ale ta vyhlášená hřejivá deka kouše. Vzdor dílčím anekdotickým epizodkám, zvláště těm rodinným, ryze minnelliovským, jsem nepřestával myslet na poměr mezi válečným podnětem k natočení této reminiscence a zamlčeným impulsem k boji vyhlášeným maloměstskou divadelností, zde nahlíženou jako vkusná bělošská konvence. (27.10.2017)

Barevně je to krásné, to je prostě to kouzlo Technicoloru, které mě vždycky dostane, ale příběhově už to není takové, aby mě to odrovnalo. Judy Garland je roztomilá, navíc opravdu krásně zívá, jsou zde výborné scény, hlavně ta halloweenská nebo ta se sněhuláky, ale jinak je to snímek, který potěší vaše srdce v neděli odpoledne, a pak půjdete dělat něco jiného. (18.09.2014)

Neuvěřitelně pohodový muzikál, v němž není nějaké přemrštěné množství písniček, ale ty co tam jsou, tak stojí za to. Z celého filmu přímo čiší taková idylická atmosféra z počátků 20. století, takže člověk skoro dostává chuť tu dobu zažít na vlastní kůži. Příjemné herecké výkony v čele s mladičkou Judy Garlandovou (matka Lisy Minnelliové) dotvářejí onu půvabnou atmosféru, která určitě potěší divákovu duši. (18.09.2002)