Dycky Sunderland

Neopakovatelný projekt. Osud si se Sunderlandem zahrál jak s žádným jiným týmem a spolu s brilantní dramaturgií štábu nám ukazuje ve (zatím) 14 dílech fantastický zážitek pro každého fanouška fotbalu, a nejen jeho. Funguje to báječně i jako sonda do anglické nátury. Anglické kultury, kterou tak miluju. Kultury, která se točí kolem fotbalu, který tu je skutečně téměř náboženství. Rozhovory s fanoušky, obyčejnými lidmi, ale i se zaměstnanci klubu jako jsou kuchaři, maséři, kustodi nebo operátorky, byly pro mě osobně tím největším zážitkem. Jako dokument je to srovnatelné s The Last Dance. Klub prostě otevřel pokličku a ukázal světu jak velkou vášní fotbal je. Díky Sunderland 'Til I Die získali dalšího fanouška. Díky za to, Sunderlande! (04.06.2020)

Ne, není to taková pecka, jakou z toho všichni dělají a to především proto, že tu chybí spousta věcí ze zákulisí. Divák tak nezískává ucelený obraz. Na druhou stranu to bych filmařům tolik nevyčítal, protože jejich přístup byl téměř jistě omezený a ani všichni aktéři z řad hráčů a managementu na kameru neřekli všechno na plnou hubu. Nicméně tyto nedostatky vyvažuje fakt, že seriál je natočený s láskou k fotbalu a hlavně s láskou ke klubu. Díky tomu seriál dokáže vtáhnout a každý, kdo má mozek vymalovaný v klubových barvách, se tu dokáže se sunderlandskými fanoušky identifikovat a prožívat jejich slasti a hlavně, bohužel, strasti. Když se jedna z fanynek se slzami na krajíčku ptá "Proč nikdy neslavíme my? Proč to nikdy nejsme my?" bylo mi do breku spolu s ní.  Co mi ale přijde úžasné je skutečnost, že i když klub ve dvou sezonách dvakrát sestoupil a místo trápení Chelsea a United nestačí ani na Fleetwood, tak na něj chodí přes 30 000 lidí, kteří jsou věrní až za hrob a jejich podpora nepolevuje. Co by za to dala naše prvoligová mužstva. No nic. Jdu si objednat šálu a dres Sunderlandu. 90% (20.08.2021)

I když já jsem spíš United 'Till I Die, je nakonec úplně jedno, jakému fotbalovému klubu fandíte, ať už Manchesteru United, Sunderlandu, Spartě nebo Dolním Měcholupům, abyste se v tomto, pro lidi "z venčí" bláznivým, světě poznali. Sunderland 'Till I Die (distributore, za ten českej název bys zasloužil proplesknout) nakonec bavil ještě o dost víc než nedávno viděný dokument o Manchesteru City. I tím, že je to prostě shit club, a s takovými většinou sympatizujete víc, pač se v těch životním strastech zkrátka vidíte. A že má těch strastí Sunderland AFC na svých bedrech víc než dost, až mi tu bylo těch lidí, brečících jak spadli z Premier League do druhý ligy, fakt líto, vzhledem k tomu, kde se Mackems nachází dnes (třetí liga). (04.04.2020)

Máme to dokument s nejvíc idiotským českým překladem. (název) To je ale jediná kaňka. Přiznám se že PL mě nikdy moc nebavila. Klub jako Sunderland mě nikdy nezajímal. I přesto jsem všemi osmi díly první série proplul parádně. Vidět jak v reálu, v rámci možností, probíhá sezóna profi klubu, jak vypadá přestupové okno chudého a nezajímavého klubu, jak vypadají jednání s hráči, propuštění a najmutí nového manažera je naprostá pecka. A pro fotbalového fandu asi i povinnost. Když se k tomu přidají pohledy nejobyčejnějších fanoušků, jejich pocity marnosti, ale i nadějí a hlavně neustálé oddanosti... Není co dodat. V rámci formátu, 100 procent. --- Druhá sezóna je natáčena s pohledu majitele a jeho pravé ruky. Je to hodně osvěžující a vy vidíte jak se nemocný klub uzdravuje. Nic ale nejde hned a i chlapíci ve vedení poznávají, že čas i fanoušci umí být nekompromisní. Klub každopádně dostávají do finanční stability což je prostě v nižších soutěžích stěžejní. Kór u který chce nahoru. 95 procent za druhou řadu. (11.04.2020)

Obě série jsou naprostou povinností pro jakéhokoliv fanouška fotbalu či sportu. Skvělý vhled do zákulisí velkého fotbalového klubu, který se potácí v problémech a přitom je vlastně jediným potěšením pro převážně dělnické město na severo-východě Velké Británie. V zemi a městě, kde je fotbal náboženstvím. Skvělý dokumentární seriál. (03.04.2020)