Tate no júša no nariagari

Tak tohle bylo dobrý, tohle mně baví v jakékoliv podobě, nemusíte tam být krev, akce v každé epizodě a hláškování, jak v prvním Predátorovi "Dillon!, You Son of a Bitch". Seriál si vystačí s intriky, korupcí a zákeřností, hrdina ze začátku neskutečně naivní a důvěřivý, v dalších dvaceti minutách, velice krutě vystřízliví a pozná že tohle pro něho nebude Sword Art Online. Místy to bylo až moc hnusný, ale finální zadostiučinění sem si vychutnal jak jen to jde. Hodně mi to připomínalo Dragon Age: Inquisition, (rest in peace Bioware) kde se výborně mísila politika, korupce, pomalý začátek, tvrdý leveling, napínavé a velkolepé bitvy. Nikdo vás neměl rád, všichni vás nenáviděli, všechno jste posrali a pro všechny jste byl ten prokletý čůrák, co nosil znamení šelmy a tak vám zbyl jen ten úsměv na tváři. Ale to všechno špatný, hnusný a zlý, odešlo ve chvíli, kdy vám jedna osoba začala věřit a ta víra v té osobě rostla a rostla, takže to k vám přitahovalo další postavy, které taky ve vás začali věřit a byli jste pro ně tím nejlepším, co je potkalo. Ale jestli bych tenhle seriál, měl popsat jednou větou, tak by to byla tahle: Když si hlavní protagonista, za parťáka vyberete mývalí holku, tak jasně že si tenhle seriál, zaslouží pět hvězdiček. (07.07.2019)

Tate no Yuusha, nebo-li Povstání hrdiny štítu, mě zaujalo už ze začátku. Dobře, máme tu typickou isekai kostru, kdy je hrdina tajemnou knihou povolán do jiného světa, aby plnil roli hrdiny. Ale to, že se stane na první pohled nepoužitelným hrdinou štítu, nebo že ho celý svět víceméně zavrhne a stane se outsiderem i tam, kde by měl takříkajíc začít znova, je něco, co jsme tu ještě neměli. Není proto divu, že zůstane jako hrdina zahořklý, leč v nitru stále dobrák. První epizody se mi strašně líbily - zejména rozvoj vztahu mezi Naofumim a Raphtaliou. Normálně nemám rád jakýkoliv druh kemonomimi (zvířecích prvků na lidech), ale tady mi to vzhledem k okolnostem vůbec nevadilo. Samozřejmě, jde o harémovku, takže se k Raphtalii později přidá i třeba Filo, nebo Melty, které na první pohled mohou působit jen jako fanservisové postavy, ale mají své opodstatnění v ději a rozhodně nejsou úplně k ničemu. Celkově, postavy si zde člověk snadno oblíbí, či je dokáže z celého cukajícího svalu nenávidět (kdo má rád Malty, je pro mě naprostý sociopat). Od útlumu ve zhruba čtvrtině, pár nudnějším dílům a nástupu nějaké té zapeklitější dějové linky, jsem se už opravdu bavil. Jindy se do dokoukávání anime spíš nutím, nebo je to pro mě rutina, ale tady jsem jel díl za dílem a nechal se překvapovat, napínat a vlastně i dojímat. Tohle anime zkrátka dokázalo navodit všechny druhy emocí a nic, co se v něm událo, nebylo bráno úplně na lehkou váhu. Fantasy svět, který na ničem nestrádal, ani nikde zbytečně nepřebýval, občas dokázal být drsný a nelítostný. Bohužel, důvod, proč byli všichni proti hrdinovi štítu zaujatí, se tu nakonec úplně tak nedozvídáme - vše se váže k nevyřčené minulosti, což je podle mě strašná škoda. Ani tomu nepomohlo poněkud uspěchané tempo v posledních epizodách a otevřený konec. Navzdory všemu nepovedenému musím říct, že za poslední roky jde zcela jistě o jedno z těch nejlepších a nejpropracovanějších isekai anime, jaké jsme tu měli od první série Re: Zero. Jsem zvědavý, jestli nás čeká pokračování. Ale prý je to s přihlédnutím na popularitu pravděpodobné! (16.07.2019)

Štítového hrdinu budem mať vždycky uloženého v pamäti ako seriál, ktorý mal spočiatku obrovský potenciál, no postupne upadol do akejsi nižšej hladiny priemeru. Ono prvé štyri epizódy vyzerali veľmi nádejne - intrigy, klamstvá, podrazy, falošné obvinenia a podobné veci sa v animovaných sériách zo západu zvyčajne veľmi často nevyskytujú, takže som bol spočiatku veľmi nadšený, ale zhruba od nejakej piatej epizódy seriál začal upadať do žánrových stereotypov, pričom už šiesta epizóda ma už utvrdila v tom, akou cestou sa bude film uberať a o kvalitách série som bol teda presvedčený už v tejto chvíli. Chýb sa tu nachádza mnoho, ale nechcem sa zameriavať na každé jedno negatívum, ktorým seriál trpí (ono väčšinou to sú podstatne ľahko zanedbateľné veci, ktoré nemusia mať nijaký zásadný vplyv na plnohodnotný zážitok). Miesto toho však spomeniem môj najzásadnejší problém, ktorým sú postavy. Ono ja si len sťažka dokážem užiť seriál, v ktorom je doslova každá postava (s výnimkou hlavného hrdinu) dement alebo objekt fanservisu. Je okej mať v seriáli zápornú postavu. Je okej mať v seriáli neutrálnu postavu. Je okej mať v seriáli postavu, ktorá tam je len preto, aby vo vás vzbudzovala nenávisť každú epizódu vkuse. A je úplne okej dať do seriálu nejaký ten odľahčujúci prvok (Filo), ktorý vám spríjemní zážitok a na chvíľku vás zobudí počas toho, ako umierate nudou. Ale nič z toho nie je okej, keď žiadna z týchto postáv nemá žiadny hlbší charakter, rozvoj, motív alebo čokoľvek, čo z nej skrátka robí dobre napísanú postavu. O to horšie je, keď žiadny hlbší charakter, rozvoj, čokoľvek, ale hlavne MOTÍV nemá záporák. V takomto prípade považujem scenár za veľký neúspech, keďže ma nedonútil znenávidieť si postavy (alebo skrátka vo mne vyvolať nejakú emóciu, keď sa zobrazia na plátne), ale rovno všetkých autorov. Nemám rád, keď je nejaký seriál alebo akékoľvek iné médium spravené kvôli zisku, ktorý je zároveň najvyššou prioritou pre tvorcu. Uráža to nie len mňa, ale taktiež aj skutočných umelcov, ktorý do svojich diel vkladajú svoje emócie, fantázie a skrátka svoju dušu. Nechcem ten seriál hodnotiť nejako zle, ono epizódy 1-4, 13-15 a 21-25 sa páčili aj mne, ale všetko ostatné je len zbytočná vata, nekvalita, nuda, stereotyp a stále to isté dookola. Neviem ani prečo píšem takto (ne)zaujato, keď je to v rámci možností objektívne stále minimálne priemerný seriál, ale asi to je tým prvotným sklamaním, ktoré nejako nemôžem vypustiť z hlavy. Tak či onak, ak by som mal seriál niekomu odporučiť, tak jedine fanúšikom anime, v ktorom sa hlavný hrdina ocitne v novom svete, kde je OP a nikto mu nesiaha ani po kolená. V porovnaní s bežnými sériami tohto druhu je Shield Hero vynikajúca záležitosť, ktorá sa síce nerovná Re:Zero, ale je možno o úroveň vyššie než adaptácia Overlorda a hravo strčí Sword Art Online a podobné odpadky do kapsy. Kto však hľadá inteligentný politický seriál s prímesou fantasy, ten musí zájsť niekde inde. (25.01.2021)

Anime, u kterého jsou nejsilnější první čtyři epizody, které jsou fakt emocionální nálož. Pak se ale bohužel postupně jaksi rozplizne v sérii nikam nevedoucích akčních dobrodružství, která jsou postupem času čím dál méně zajímavá. Dokud se těží ze situace neprávem očerňovaného hrdiny, je to pořád ještě dostatečně dramatické a poutavé, ale poté, co dojde k jeho očištění, ukáže se určitá nedomyšlenost směřování celého příběhu. Hrdina už jenom leveluje, vztahy se nemají kam vyvíjet a svět kolem něj je očividně jen narychlo nahazovaný. Navíc je kromě hrdinova harému většina vedlejších postav buď nesympatická, nebo jedná úplně nepochopitelně nelogicky (např. královna). Nicméně pořád se něco děje, kresba je velmi povedená a dokoukat se to dá snadno. (16.12.2020)

Tate no Yuusha no Nariagari je anime typu isekai, kedy sa hlavný hrdina ocitá v novom svete a v ňom musí prežiť, alebo inak povedané prenesený do nového sveta. Siahodlhé komentáre napísali kolegovia a ja vlastne neviem čo si mám Shield herovy myslieť a to hlavne z dôvodu, že niektoré situácie a hlavne dôvody niektorých záporných hrdinov sú zámerne hlúpe až groteskné, ale anime sa v tomto snaží pôsobiť naozaj vážne a tak sa chová v jednotlivých interakciách medzi hrdinami. Jedna scéna všetci neveria Naofumimu (ako to mám vyskloňovať?) a hneď v zapätí ploché postavy, jeho akože silnejších spoločníkov sú odrazu s ním a táto plochosť chovania postáv a to, že tie tam vlastne ani nemusia byť je zbytočným neduhom tohto anime. Špeciálne hlúpa a naivná postava Motoyasu Kitamura mi naozaj liezla na nervy on vlastne bol niečo ako dieťa, ktorého všetci vedeli ovplyvniť podľa toho ako blízko sa pri ňom nachádzali a ostatní hrdinovia hovorili veci raz tak a raz tak. Proste veľa postáv je absolútne v tomto anime zbytočných, až rušivých a celkový obraz o Naofumim je vytvorený absolútne trápne. Za to ženské postavy ako napríklad Raphtalia sú oveľa kvalitnejšie a tým vo veľa situáciách ničia premisu toho, že ženské charaktery v takýchto anime sú len do počtu v tomto prípade sú do počtu všetci "hrdinovia zbraní". Ženské charaktery sú kvalitnejšie ako mužské celkovo. Čo ďalej môžem vytknúť je absencia rozvinutej politiky, kde by sa dali zámery jednotlivých vladárov lepšie vysvetliť, alebo politika medzi jednotlivými kráľovstvami, by do príbehu vnukla to čo tam je potrebné. Inak v konkurencii iných isekai je Shield Hero pozerateľný a bavil ma a teda ho odporúčam, keď budete súhlasiť s neduhmi, ktoré som spomenul a budete akceptovať aj to, že ku koncu dochádza anime dych (kvalita ide jemne dole). (22.04.2021)