Cesta zpátky

Gavin O'Connor se pro mě stává režijní jistotou. Naprosto civilní, uvěřitelné a dospělé. Nemá to žádné otravné, motivační kecy pořád dokola. Je to úplně normální film, s vynikajícím soundtrackem a fajn herci. Ben Affleck má specifické charisma, které vždy na své postavy aplikuje a jeho absolutní rozervanost mě trhala na kusy. Tu bolest, kterou měl v očích, přenesl na mě a to mu stačilo jen čumět smutně do kamery. Audiovizuál je peckovej, hlavně zvuk a i vizuál je takovej normální, nehraje se vůbec na efekty. Příjemné tempo taky potěší, a i když se jedná o velké klišé co se týče tohohle drama pojetí, tak se mi líbilo, že se zde určité problémy řeší tak trošku jinak, než zbytečně vyhroceným konfliktem. Přirozeně se hlavní postavě otvírají a zavírají dveře života a poslední záběr mě doslova nadchnul. Z těch scén, kdy Ben neustále chlastal, mi bylo fakt nevolno a depresivně, kdežto posledním záběrem mi film vykouzlil úsměv na tváři - konečně ten chlap si jde třeba jen zaházet míčem na koš, než jen opíjet svůj žal. Je i zde velký důraz na to, usmířit se s vlastníma démonama a stát se vlastním přítelem, pro takové témata mám vždy slabost. Několikrát jsem si pobrečel. Jediné co filmu tak nějak chybí, je že to fakt není ničím inovativní, takže člověk nemůže očekávat nic peprného, na efekt a nějakou nadstavbu. Říkám, působí to až chudě, tak nijak film nikam nespěchá a taky je to takové meditativní místama. Pěkný drama. A nejsem fanda basketu, ale zdejší zápasy když už nic, tak měli aspoň perfektní stadionovou atmosféru. (27.04.2020)

On je bývalá středoškolská basketbalová hvězda utápějící své démony v alkoholu a oni jsou nekompaktní tým floutků, který si soupeři mažou na chleba. Jak se to bude vyvíjet je asi jasné i méně zkušeným divákům. Pokud nepočítám nějakých závěrečných 20 minut, jede film přesně podle šablony a seká kýč za kýčem, takže se s trochu nadsázky dá odhadnout, co bude kdo v následující scéně říkat. Nicméně vzdor vší logice to funguje. Affleck hraje dobře, zápasy dokážou vtáhnout a emotivní mimosportovní motiv vezme za srdce. O'Connor prostě umí. 80% (05.04.2020)

Gavin O'Connor je velice zdatný režisér a v rámci žánru sportovních dramat přinesl jedny z nejlepších kousků co jsem kdy viděl (Hokejový zázrak, Warrior). O to více mě zaskočilo, že je Cesta zpátky, tak strašně rutinní, stereotypní až nudná. Affleck se snaží a přestože jeho alkoholik není úplně přesvědčivý, je to právě on, kdo filmy drží mírně nad průměrem. Zbytek je tak trochu o ničem a chybí zde jakékoliv sportovní napětí, nebo vůle fandit. Ve výsledku je ústřední basketbal, jen vedlejší kulisou pro příběh zničeného muže, který hledá smysl života v alkoholu, poté co ho potká tragédie. Půlku filmu jsem to vydržel ale poté jsem měl neustálý pocit, že se stejně jako hlavní hrdina točím v kruhu a je mi úplně jedno, co se kolem mě děje. Docela mě to zamrzelo, protože kvalitní film z prostředí sportu jsem dlouho neviděl a Connora jsem v tomhle žánru, vnímal jako Baye u akčňáku. (22.03.2021)

I přes bolestivě zdlouhavé propadávání do propasti, je ze scénáře cítit kalkul zavánějící knihovnou laciných románů. Syrovější pojetí by filmu neuškodilo, bere si do vínku všechny zaběhnuté hollywoodské schémata, aniž by jen na chvilku vykročil směrem, který by naboural nějaké stereotypní vzorce. Co nelze filmu upřít je, že řemeslo nekazí, večer nezkazí a nikde úplně neujede za neúnosnou míru patosu. Tím ale nechci říct, že by v tom toho patosu nebylo dost i tak, jen je průběžně včas utažený, škoda jen, že i tím se zdá být scénář více syntetický než autentický. Jestli to měl být Affleckův návrat k normálu ve filmovém byznysu, tak nezbývá, než držet palce, filmy jako Argo každý hollywoodský nádeník točit neumí. Srovnám-li, pak ale třeba Manchester by the Sea s Caseym Affleckem u mě sesbíralo nepoměrně více bodů. (13.04.2020)

Gavin O’Connor je bez debat velmi talentovaný režisér s novátorským přístupem, který mě svými filmy dokázal nadchnout ale také solidně uspat. Jeho nejnovější počin The Way Back se na této pomyslné lajně drží tak nějak uprostřed, jelikož ty nejuzívanější části střídá s naprosto úžasnými sekvencemi, u nichž máte zase pocit, že sledujete něco vážně extra. Celý snímek v těchto momentech stojí a padá na hereckém výkonu Bena Afflecka, jež se řadí do ranku těch lepších v jeho dosavadní kariéře. Je tedy vážně na škodu, že právě tyhle momenty jsou postupem stopáže čím dál tím více vytlačovány nudnými konverzacemi mezi postavami a následnému emočnímu "dojení", které výsledný dojem z celého snímku poměrně markantně sráží. Ve finále tedy dostaneme látku, jejíž potenciál dalece přesahuje finální produkt. Tak snad příště! „You want to know why they're leaving you open? It's because they don't think you can hit the ocean from the beach.“ (10.04.2020)