Cesta zpátky

Basketbalových filmů není nikdy dost, a těch dobrých ještě míň. Proto jsem nadšený, že i přes velká očekávání jsem z výsledku více než spokojený. Affleck je nařachanej řízek v nejlepší fyzické i herecké formě (snad to tak má i v životě) a je radost se na jeho herectví dívat. Příběh je velmi dobře napsán, a i když se nejedná o kdovíjak originální sript, má dost svých vlastních myšlenek. (24.03.2020)

The Way Back si určitě mnohé bere z dnes již legendárního Coache Cartera, který beru jako nejlepší sportovní film vůbec, tenhle snímek je ale také pro mě výjimečný a to hned z několika důvodů. Hlavně proto, že Ben Affleck zde hraje takřka sám sebe (alkoholika) a paradoxně mu to tu pomáhá, navíc je to po emocionální stránce velice silné a minimálně na stejné úrovni jako již zmíněný Coach Carter. Celkově z toho mám pozitivní pocity a Gavin O'Connor natočil další dobrý film. Jen mě zajímá, jak asi dopadlo play-off. Slabší 4* (21.06.2020)

Filmy Gavina O' Connora ma bud uplne nadchnu (Miracle, Warriior) alebo prinesu uplne priemerny zazitok (Cest a slava, Uctovnik). Toto je niekde medzi. Ako sportovy film je to super vyplnene klise s presne davkovanymi emociami. Tu sa vsak snazili tvorcovia o viac a ako drama o rozpade je to bohuzial prilis naivne a malo neprijemne. Affleck v ramci svojich moznosti vyborny. Zvrat v poslednom akte a facka tradicnemu klise funkcna. Fajn film s nevyuzitym potencialom. 7/10 (05.04.2020)

Jsou žánry, které nemohu hodnotit tak příkře. Je to asi nefér, ale je to tak. Některá témata stojí za to oprášit. Když zvládneme mít Malé ženy v devadesátkách a další o 20 let později, tak proč si nezopakovat tradiční zápletku o chlastajícím muži na dně, který k sobě hledá cestu skrze trénování na škole. Osmdesátky měly své Hráče z Indiany s Hackmanem, tahle dekáda má Affleckův film. Navíc není žádným tajemstvím, že Affleck sám s alkoholismem bojuje, takže mu role sedí. Může vycházet ze sebe. (25.03.2020)

Chlastal Matt Dillon, toho času literární alter ego undergroundového spisovatele Charlese Bukowského, a pak každé ráno takřka rituálně zvracel, hned v několika verzích si rád přihnul rovněž muzikant, který narazil na hudebně nadanou dívku a Zrodila se hvězda (naposledy to byla Lady Gaga), z vlivu alkoholu se pokoušel dostat v Roce ďábla i Jaromír Nohavica a naopak k smrti se vědomě upíjel v Las Vegas Nicolas Cage a právem za to dostal Oscara. Nově si rád přihne i někdejší basketbalová naděje, která dostala šanci pozvednout nejen beznadějné basketbalové družstvo jedné církevní školy, ale hlavně svůj zoufalý život. Koženého Bena Afflecka budu mít vždycky rád, tady je navíc velmi dobrý. Navíc v látce, u které se v reálném životě nebojí přiznat, že boj s alkoholismem je celoživotní a obtížný. Prošel si pobyty v léčebně, má za sebou ambulantní léčbu. A teď si také na plátně prochází závislostí. Skutečně silné paralely. Jeho postava je jinak stavebním dělníkem, samotářem, který rád zajde na pivo. Brzy pochopíme, že jeho docházení na bar není úplně v pohodě. Pak se rozjede druhá linie o sportovních outsiderech, kteří se musejí semknout a dokázat, že koše střílet umí. A ještě vyřešit vlastní sociální trable. Asi tušíme, kam to bude směřovat. Záhy také zjistíme, proč Ben chlastá, já mu to celé věřil. Ve výsledku jde o velmi obyčejně uchopený příběh, ovšem možná právě v té jednoduchosti je ta největší síla. Velmi civilní a docela dospělé. (30.05.2020)